Antický svět 

1. Mládí

Démétrios se narodil asi roku 337 před n.l. do makedonské šlechtické rodiny. Jeho otcem byl Antigonos, později známý jako Antigonos I. Monopthalmos, matkou pak Bereniké. Démétrios se narodil v době, kdy Makedonie zažívala raketový vzestup a dobyla Řecko a později i celý východ. Démétriův otec neprošel zdaleka celou anabází, ale po bitvách u Gráníku a Issu byl ponechán v Malé Asii, aby ji bránil před nepřáteli. Po deseti letech, když Alexandr umíral, stále vykonával stejnou funkci, která se měla stát nenápadným základem jeho záhy mocné říše.

Jeho syn Démétrios v té době dospíval. Vyrostl z něj vysoký muž, ovšem nižší než jeho otec, se kterým ho mimochodem pojilo velmi pevné pouto, což bylo v makedonské společnosti spíš vzácností. Vzhledem i krásou byl prý vynikající, což z něj později učinilo obávaného svůdníka, který v honu za sukní občas zcela zapřel vladařské ohledy. Povahově byl vcelku bipolární – uměl být příjemný a snadno si získával přátele, uměl být krajně rozmařilý, někdy z něho šel strach. Byl také působivě energický a činorodý, ale chyběla mu trpělivost. Právě povahová charakteristika je pro pochopení Démétria asi klíčová, neboť poměrně přesně vystihuje i jeho činy a panování.

Démétrios se už v mládí oženil s dcerou Antipatra Filou a od roku 319 před n.l. se mohl pyšnit dědicem, Antigonem II. V bitvách u Paraitakene a u Gabiene (317 a 316 před n.l.) velel jízdě svého otce v bojích proti Eumenovi. Démétriova premiéra ve velké politice se datuje k roku 312 před n.l., kdy egyptský satrapa Ptolemaios vytáhl do Sýrie, aby rozšířil své državy na úkor Antigonových. Démétrios byl vojenský holobrádek a v bitvě u Gazy, kde se postavil proti matadorům Ptolemaiovi a Seleukovi, za to zaplatil. Špatně ochránil své slony, kteří byli všichni pobiti a přestože dokázal vcelku spořádaně ustoupit, ztratil osm tisíc zajatých, tedy polovinu své armády. Po bitvě se stáhl na sever.

Antigonos se o bitvě záhy dozvěděl a vyhlásil, že Ptolemaios zvítězil nad holobrádky, ale měl by se postavit muži. Přesto však nenásledovalo to, co byste asi čekali, tedy to, že by Démétria zbavil velení. Ten tak dostal šanci svoji porážku napravit. Ptolemaios tentokrát vyslal vojevůdce jménem Killes, který nedbal opatrnosti a Démétrios ho dokázal překvapivě přepadnout u města Myus, zajal tábor, vojevůdce a sedm tisíc jeho mužů. Vcelku důstojná odveta. Démétrios tak odmaturoval z vojevůdcovství a založil také tradici, která se ho měla v životě držet – úspěch pravidelně střídal neúspěch. Mimochodem právě Démétriův neúspěch v bitvě u Gazy vedl přímou cestou k tomu, že se vlády v Babylónii a záhy na celém východě ujal Seleukos a Antigonos a jeho syn ztratili dvě třetiny své říše.

Démétrios v dalších letech vedl nájezd do Arábie, když pak Seleukos vytáhl na východ, podařilo se mu částečně dobýt Babylónii, ale jelikož zde více méně jen plenil a pak se stáhl, uznal tak, že už nejde o území, na které si může činit nárok. Po roce 309 před n.l. pak už Seleukos konsolidoval svoji moc a Antigonovci se museli při hledání výbojů obrátit jinam. Volný čas vyplnil Démétrios boji s Ptolemaiem v Kilikii a na Kypru, které nikam nevedly.

2. Boje o Středomoří

Roku 307 před n.l. napjali otec se synem zrak na Řecko, částečně ovládané Ptolemaiem, částečně pak nepopulárním Kassandrem. Démétrios vedl flotilu dvou set padesáti lodí, které nasměroval přímo proti Athénám, kde dlela v Munychii makedonská posádka pod velením Démétria z Faléru. Tu Démétrios vyhnal a athénští jej odměnili přízviskem Sótér (Zachránce), které ovšem už nosil Ptolemaios, takže si musel počkat na jiné. 

Na narušení statutu quo musel reagovat Kassandrův spojenec Ptolemaios, který vedl největší loďstvo doby a ovládal mimo jiné i některá města na Peloponésu, která nyní byla ohrožena. Tradičním místem střetů obou mocností byl Kypr a tak tomu bylo i nyní. Démétrios napadl ostrov po zemi i na moři, přičemž bránícího se Menaláa, Ptolemaiova bratra, zahnal do města Salamíny, kde ho začal obléhat ze země i moře. Meneláos poslal vzkaz bratrovi s žádostí o pomoc a Ptolemaios vyplul v čele 140 válečných a 200 nákladních lodí, které měly Démétria vymazat z mapy.

Následná námořní bitva byla dlouho nerozhodná, když obě strany udeřily po levém křídle a slavily úspěch, ale Démétrios dokázal vítězné křídlo rychleji zformovat do dalšího boje a Ptolemaia rozdrtil, když prakticky všechny válečné lodě buď zajal, nebo potopil. Meneláos se následně vzdal a brzy padl celý Kypr do rukou Antigonovců. Vojevůdce zajal skoro sedmnáct tisíc mužů, které obratem zařadil do svého vojska, samozřejmě s výjimkou rodiny a přátel egyptského satrapy, které v duchu respektu k soupeři propustil bez žádosti o jakékoliv protislužby. Kdyby Démétrios na Kypru ztratil svoji ze země vydupanou flotilu, jeho osudy o pár let by bývaly nepochybně mnohem smutnější.

Mimochodem právě během obléhání Salamíny na Kypru získal Démétrios přízvisko Poliorkétés, tedy Dobyvatel měst. Démétrios byl výjimečně technicky nadaný a dokázal sestavit a udržet v provozu gigantické obléhací stroje, kterým odolala jen málokterá posádka. Mezi jeho vynálezy patřilo například beranidlo dlouhé 60 metrů, k jehož ovládání bylo zapotřebí 1000 mužů. Na Kypru (stejně jako později na Rhodu) použil Démétrios obrovitou obléhací věž pojmenovanou helepolis („dobyvatel měst“), která byla 40 metrů vysoká, 20 metrů široká a vážila kolem 200 tun.

Dalším důsledkem vítězství na Kypru bylo to, že diadochové si přestali hrát na satrapy, když makedonskou královskou rodinu mezitím vyhladil Kassandros a Antigonos se jako první prohlásil basileem (králem). Jako svého spoluvládce si vybral pochopitelně svého syna. Ostatní diadochové ho v tomto záhy následovali.

Zatímco Démétrios bojoval na Kypru, pokusil se Antigonos o široce založený útok na Egypt, ale invaze po zemi se nesetkala s úspěchem a Démétriovo loďstvo těžce pocuchala bouře. Démétrios poté upjal zrak na Rhodos, oficiálně ostrov spojený s Antigonovci, ale také ostrov, který kvůli dobrým vztahům s Ptolemaiem odmítl podpořit Démétriovu loňskou expedici na Kypr.

Obléhání Rhodu patří ke slavným kapitolám antiky, zvláště tedy proto, že místní obyvatelé po porážce Démétria z vděčnosti postavili Rhodský kolos. Démétrios přivezl 200 válečných a bezpočet nákladních lodí, které přepravily 40 000 mužů vojska. Rhodos dokázal na hradby postavit 7000 mužů, často bez zkušeností s ovládáním zbraní.

Démétrios nasadil opět své obléhací zbraně, metací praky, beranidla, ale zvláště pak obludně velký helepolis.  „Nejstrašnější obléhací zbraní byl však věžovitý přístroj zvaný helepolis, tj. dobývající města. Na čtvercové základně rozměrů 25 x 25 metrů se tyčila věž vysoká asi 50 metrů. Věž byla ze tří stran pobita silnými pláty železa na ochranu před ohněm. Čtvrtá strana, v níž byly otvory pro vrhání střel, byla chráněna koženými závěsy, které se podobaly štítům. Věž se dělila na devět poschodí, která byla spojena dvěma širokými schodišti. Základna se posunovala na osmi kolech s metrovými obručemi, okovanými železem. 3.400 mužů obsluhovalo tuto zbraň a uvádělo do pohybu vrhací zbraně umístěné uvnitř věže.“

Démétriovi se ovšem nepodařilo úplně odstavit rhodský přístav, který tak mohl v omezené míře přijímat posily od Ptolemaia i zásoby. Rhodos čelil obléhacím strojům, pokusům o podkop hradeb, pokusům o podplácení vojenských představitelů i přímým útokům na hradby – jeden z nich zlikvidovala ptolemaiovská jednotka až v městském divadle. Když se ani skoro po roce Rhodos neblížil pádu, sbalil Démétrios fidlátka, obléhací stroje nechal na místě (Plútarchos píše, že na žádost ostrovanů, kteří chtěli mít památku na svoje činy) a odplul.

Byl totiž nejvyšší čas a úder na Rhodos se ukázal jako plácnutí úplně vedle, neboť bylo třeba řešit diadochy, nikoliv jeden svobodný ostrov snažící se o neutralitu. Kassandros, Ptolemaios, Lysimachos i Seleukos už zažili války s Antigonem a Démétriem. Rostoucí úspěchy maloasijských vládců sblížili tyto muže, kteří si byli dobře vědomí, že pokud padne některý z nich, další mohou záhy následovat. Začala se rodit koalice, která měla využít toho, že Antigonos s Démétriem se nachází uprostřed všech svých soupeřů.

Démétrios se po nezdaru na Rhodu pokusil dosáhnout úspěchů v Řecku. Proti Kassandrovi se mu chronicky dařilo, takže po vojenské stránce sbíral úspěchy, ale nešlo o nic přelomového a svým nespoutaným chováním se proti sobě popudil Athéňany. Kassandros nabídl plnění velmi potupného míru, ale byl odmítnut, vyzyvatelé žádali totální porážku a makedonský trůn, což zase nebylo řešení, které by nadchlo Kassandra a ten tak bojoval dále. Démétrios musel Řecko kvapně opustit a spěchat do Malé Asie, neboť se začala hrát hra o celé jeho a otcovo království.

3. Ztráta království 

Celý helénský svět byl na nohou. Do Malé Asie táhly oddíly z celého tehdy známého světa. Jako první udeřil Lýsimachos, který se vylodil v Malé Asii roku 302 před n.l. a velmi udatně si snažil oddálit bitvu do doby, než se dostaví další spojenci. Když na začátku roku 301 před n.l. vešlo ve známost, že do akce míří Seleukova armáda posílená až pěti stovkami slonů, stáhl Antigonos Démétria z Řecka a začal se chystat na bitvu o všechno.

Bitva se odehrála u Ipsu a spojené síly Lýsimacha, Seleuka a několik tisíc mužů Kassandra zde čelilo Antigonovi s Démétriem. Démétrios v boji vedl posílené Antigonovo pravé křídlo a byl to právě on, kdo bitvu prohrál. V boji se v jezdecké bitvě postavil Antiochovi, nejstaršímu synovi Seleuka. Ten měl méně mužů a postrádal i zkušenosti Démétriových elitních bojovníků, takže není divu, že bitku rychle prohrál a vydal se na ústup (a možná to tak i chtěl). Jak se ovšem zdá, mnohdy geniální taktik i stratég Seleukos s něčím takovým počítal. Démétrios nepochybně chtěl nepřítele pronásledovat jen chvíli a po jeho rozprášení se znovu zapojit do boje. Ovšem to se mu vůbec nepovedlo, do bitvy se už nepodíval. Seleukos mu totiž, jak naznačuje Plútarchos, vrhl do cesty zpět na bojiště stovky svých slonů, kterými prostě Démétrios Poliorkétés neprorazil. Přes prázdné Antigonovo pravé křídlo pak Seleukos udeřil lehkou jízdou a lehkooděnci, načež obávanou armádu dorazil útokem falangy. Masakr to byl katastrofální a na bojišti padl po zásahu oštěpem i Antigonos. Jeho říše se zhroutila.

Na bojišti ovšem nezůstal Démétrios Poliorkétés, nyní již osamocený král poraženého státu, kterému se podařilo z bitvy utéct s pěti tisíci pěšáky a čtyřmi tisíci jezdci, pouhou troskou jeho původní armády. Nyní mohl s láskou vzpomínat na to, že kdysi u Salamíny na Kypru rozdrtil ptolemaiovské loďstvo. Armádu ztratil, ale stále ovládal největší flotilu ve východním Středomoří. Stáhl se tedy do Efesu, aby si lízal rány. Jelikož měl v patách vítězná vojska, musel se posunout ještě dál.

Démétrios nyní neměl moc na výběr, pokud tedy nechtěl složit ruce do klína a vydat se napospas vítězům, kteří si agilně rozdělili jeho říši. Musel udeřit ve Středomoří a využít jistého mocenského vakua, které na mnoha místech dosud vládlo. Největší takovou bublinou pak byl jih Řecka, kam nedosáhl žádný z diadochů, byť formálně spadal pod vliv Kassandra. A tomu se proti Démétriovi opravdu silně nedařilo.

Opuštěný vladař by měl tak jako tak smůlu, kdyby se proti němu postavil celý svět. To se ovšem nestalo. Seleukos se s Poliorkétem usmířil a nabídl mu ruku své dcery. Kassandros byl už na konci svých sil a vážně nemocen. Zbývali Lýsimachos, jeho největší nepřítel, a Ptolemaios, nepřátelsky mu časem začal být naladěn i čerstvý vládce Épeiru, Pyrrhos, mimochodem tedy všichni vládci říší, které obklopovaly Řecko a Makedonii. 

Démétrios se uchytil v Egejském moři a mohl udeřit všude tam, kam jeho lodě dopluly, jak se měl bolestně přesvědčit třeba Lýsimachos. Athény od Démétria po Ipsu odpadly, ale po Kassandrově smrti roku 297 před n.l. zahalily Řecko takové zmatky, že nakonec byly rády, že je Démétrios roku 294 před n.l. znovu dobyl. Athénám zradu odpustil a jistě dobře udělal, neboť právě tento rok byl pro Démétria klíčový.

4. Makedonský trůn

Makedonii tehdy vládli dva bratři, synové Kassandra, Alexandr V. a Antipatros II. Ti se měli rádi…asi jako dva vlastní bratři. Antipatros vyhnal Alexandra a ten se v boji o svá práva obrátil na zahraniční mocnosti. Démétrios Poliorkétés pak pro změnu vyhnal Antipatra (toho pak zavraždil Lýsimachos) a nechal zavraždit Alexandra. Po tomto zápase byla dynastie Antipatrovců v podstatě vyhubena a makedonský trůn prázdný. Démétrios Poliorkétés se ho roku 294 před n.l. ujal a vůbec poprvé se svém životě se stal samostatně vládnoucím pánem svého království. Démétrios I. Poliorkétés založil další vládnoucí dynastii v Makedonii, dynastii Antigonovců, kteří vládli až do Perseovy porážky u Pydny roku 168 před n.l. 

Démétriu Poliorkétovi připadlo opět poněkud hořké břímě ke kralování. Znovu se totiž posadil na trůn, který byl ze všech stran obklopen nepřáteli. Spojenec Seleukos byl nesmírně daleko. Lýsimachos, Pyrrhos i Ptolemaios, nepřátelsky naladění, byli pro změnu blízko. Démétrios musel bojovat proti četným vzpourám, při té největší v Boiótii málem padl při obléhání Théb, když byl zasažen do krku. Přes to, že jeho postavení bylo krajně nejisté, měl Démétrios velké plány, chtěl stále obnovit Alexandrovu říši, což byla chiméra, za kterou se hnala jeho generace i generace jejich otců.

Poliorkétés opět vsadil na jistotu v podobě mořských plavidel a začal budovat flotilu o síle 500 lodí, včetně monster do té doby neviděných. Tyto přípravy a velkolepě Démétriovy plány však opět spojily diadochy proti němu a záhy čelil útokům, na které nemohl najít odpověď. Démétrios se dokázal na makedonském trůnu bránit šest let, ale nakonec podlehl a roku 288 před n.l. byl z Makedonie vyhnán. Nejdříve se odebral na jih, ale tam se proti němu opět vzbouřily Athény a Démétrios je musel opustit, byť zanechal v Attice jiné posádky. Svého syna a část armády nechal v Řecku a vsadil vše na jednu kartu.

5. Poslední boj

Přeplavil se do Malé Asie s 11 000 pěšáky a veškerou jízdou a napadal zde Lýsimachovy posádky. Jeho muže ale začal kosit hlad a nemoci a on se musel obrátit do Sýrie, kde chtěl vyhledat pomoc u Seleuka. Starý lišák se od něj však odvrátil. Nyní již zcela bezmocné a zdemoralizované vojsko Démétria Poliorkéta zajalo a odevzdalo Seleukovi, který se tak shledal se svým zetěm. Poslal ho do žaláře a z něj už dvojnásobný král nikdy nevyšel živ. Zemřel roku 283 před n.l., údajně v důsledku nestřídmého pití. Nic nebyly platné pokusy jeho syna Antigona II. vyreklamovat jej ze zajetí, byť syn nabízel i výměnu sama sebe za otce. Velkému bojovníkovi bylo 53 nebo 54 let.

Jeho pozůstatky nechal Seleukos poslat loděmi Antigonovi, který svému otci vyplul s celou flotilou vstříc. U Kyklad byl náklad přeložen a v Korinthu se odehrál velkolepý pohřeb muže, který prošel snad všemi střety diadochů. Jeho tělo pak bylo pohřbeno v Démétriadě.

Démétrios byl za svůj život celkem pětkrát ženatý, nicméně nejslavnějším jeho vztahem byla dlouhodobý aféra s athénskou kurtizánou Lamiou. Z jeho manželských dětí se prosadil zejména jeho dědic Antigonos II. Gonatás, který toho za osmdesát let života stihl opravdu mnoho a právě on zakotvil moc rodu pevně v Makedonii a také nejmladší Démétrios, který se stal vládcem v Kyréně.

Šlo nepochybně o velkolepého panovníka, který měl problémy držet tah na jeden cíl a často se rozptyloval strategicky mylnými údery. Proslul celou řadou ušlechtilých skutků, podobně jako sukničkářstvím a technickou dovedností, díky které se stal obávaným obléhatelem měst a vládcem východního Středozemního moře. Přes to všechno však nezanechal v makedonských dějinách významnou stopu, neboť bojoval proti příliš mnoha nepřátelům a jeho neskrývaný názor, že je mnohem lepším vládcem než všichni ostatní, mu rozhodně nepomohly. Dvakrát se proti němu spojil celý řecký svět a dvakrát tak Démétrios zahodil vše, čeho předtím dosáhl. Jeho dílo tak dotáhl až jeho přece jen poněkud usedlejší syn Antigonos II. Gonatás.

Po Démétriově smrti spadla Makedonie pod spojenou správu Pyrrha a Lýsimacha. Ale o tom zase jindy.

Zdroje: 

Plútarchos: Životopisy slavných Řeků a Římanů.

https://en.wikipedia.org/wiki/Demetrius_I_of_Macedon

https://www.livius.org/articles/person/demetrius-poliorcetes/ 

https://www.ancient.eu/Demetrius_I_of_Macedon/