13. 2. 2016
Via Appia
Královna římských silnic, více než 500 kilometrů dlouhá Via Appia je nejstarší a nejkrásnější cestou, vlajkovou lodí celého římského spojovacího systému. Dnes zachovaný a níže popsaný úsek silnice u Říma je krásným pozůstatkem antické doby.
Římský silniční systém se stal legendou, dokladem civilizační vyspělosti Říma a také tepnou, kterou proudili tam a zpět vojáci, informace, zboží…a také obyčejní lidé. Řím vybudoval celkem 372 velkých silničních staveb o délce přes 400 000 kilometrů, z čehož 80 500 kilometrů bylo dlážděno kamenem. Žádná z těchto silničních staveb však nezískala takovou proslulost, jako vůbec nejstarší římská dálková silnice, Via Appia.
Trasa
Via Appia je nejslavnější římskou silnicí, první velkou římskou silnicí, dílem nesmírně náročným na finanční a organizační možnosti, dílem velkého inženýrství, dílem vyspělé civilizace.
Proč se vlastně Římané do takového podniku, jakým byla stavba předlouhé silnice, pouštěli? Vedla je k tomu prostá nutnost. Ve svých dosavadních dějinách jim stačilo užívat staré etruské silnice, které obhospodařovaly Řím i jeho okolí, zvláště směrem do Etrurie. Na konci čtvrtého století se však Římané dostali do válečného střetu se Samnity, žijícími na jihovýchod od Říma. A zjistili, že k vedení úspěšné války jim chybí jedna celkem podstatná věc – komunikace, po které by do oblasti vojska vůbec dostali a kterou by je zásobovali.
A tak se Římané dali roku 312 před n.l. do díla a ještě téhož roku dostavěli první úsek silnice. Začínala na Foru Romanu, městské hradby proťala na Porta Capena (pozdější Aurelianovy hradby přetínala branou Porta Appia) a opustila město. Dále cesta vedla předměstími podél via Norba, pradávné cesty do Albánských vrchů. Z roviny Říma pak silnice zamířila do kopců, po římském stylu nikoliv oklikami, ale přímo do prudkého převýšení, římští vojáci šli raději kus strmě než by překážku hodiny obcházeli.
Další překážkou na cestě byly vzápětí Pontinské močály, kterým dělala Via Appia společnost dlouhých třicet jedna kilometrů. Římané se několikrát pokusili bažiny vysušit, ale bezúspěšně, dokázali to až inženýři Benita Mussoliniho o dvě milénia později. Cesta močálem tak byla nepříjemná, plná zápachu a navíc se musela neustále opravovat. Roku 162 před n.l. tak zde byl nakonec vykopán vodní kanál, aby nabídl alternativu pro dopravu a ulehčil komunikaci. O zážitku z cesty močálem asi nejlépe vypovídá ten fakt, že Římané následně preferovali vodní variantu cesty.
Vše zlé však jednou končí, cesta prošla bažinami, prošla Terracinou (56 kilometrů od Říma) a zde už se nacházela u moře, kde začala podél pobřeží hledat svůj cíl. Tím byla v době stavby Capua. Silnice tak dosáhla do délky 212 kilometrů, ačkoliv vzdálenosti zde původně nebyly vůbec značeny. Chodec měl cestu urazit za pět dní.
Měla silnice od počátku žádaný dopad? No pohyb vojsk nepochybně a i na válečné tažení, kvůli kterému vznikla, měla pozitivní dopad. Druhá samnitská válka skončila vítězstvím Říma a ten se tak mohl kolonizací rozrůstat směrem na jihovýchod a dále směrem k patě italské boty.
Další vývoj trasy
Cesta z Říma do Capuy nebyla definitivní verzí celé silnice. Řím totiž v letech 298 – 290 před n.l. čelil obecné vzpouře okolních kmenů, která dostala poněkud nelogický název třetí samnitská válka (Samnitě pochopitelně také bojovali proti Římu a bojovali nejlépe, ale byli jedni z mnoha). Válka opět skončila triumfem legií a senát se rozhodl kolonizovat další území ležící na jihovýchodě od Říma. Vzniklo třináct nových kolonií v Kampánii a Samniu, které pospojovaly via Latina a via Appia. Ta se tak protáhla o dalších 56 kilometrů a končila od roku 295 (?) před n.l. u Maleventa (po bitvě zde svedené Beneventa).
Netrvalo dlouho, snad jen pět let a italské kmeny na jihu byly prakticky rozdrceny, via Appia se posunula dále a končila ve Venusii, velké římské kolonii s dvaceti tisíci obyvateli, která byla trnem v patě pro velká řecká města na jihu – a dodejme, že oprávněně, římská expanze se neměla zastavit. Pyrrhovy války se sice pokusily tento trend zvrátit, ale neúspěšně. Pyrrhos byl poražen a jih Itálie záhy kapituloval. Také naše silnice se tak rozrostla, prošla přístavním Tarentem a skončila v Brundisiu, dnešním Brindisi, přístavu v Jadranu, který sloužil jako vstupní brána na východní trhy a bojiště. Stalo se roku 191 před n.l. a celá konstrukce tak trvala 121 let. Původní varianta se nakonec natáhla na 563 kilometrů plně dlážděné silnice. Chodec ji měl urazit za třináct až čtrnáct dní.
Poslední změnou trasy pak byla alternativa, kterou nechal postavit císař Traianus. Ten považoval odbočku na Tarentum za zbytečnou a tak postavil „severní větev“ silnice (zv. Via Appia Traiana), která z Beneventa vyšla na východ, procházela přístavem Bari a končila také v Brundisiu, kde byl u moře vybudován gigantický sloup značící konec obou cest.
Šlo o poslední změnu na via Appia. Ta pak sloužila svému účelu všem, císařům i otrokům, zrádcům, obchodníkům, zemědělcům…a ti všichni na ni zachovali jedinou stopu, vyjeté koleje od naložených těžkých vozů. Časem zmizelo i šest tisíc bojovníků Spartaka, kteří byli po porážce povstání ukřižováni podél cesty mezi Římem a Capuou.
A postupem času, s nástupem temných časů a raného středověku, se silnice přestávala užívat a upadala v zapomnění, když poblíž vznikla díky papeži Řehoři XIII. Via Appia Nuova a vytlačila v důležitosti pradávnou silnici, která se změnila v pouhou uličku. Až v osmnáctém století papež Pius VI. nařídil restauraci trasy, která pak pochopitelně zabrala další dlouhé roky a staletí. A tak se via Appia, nyní zvaná pro rozlišení via Appia Antica („stará“), dočkala v intaktním stavu dneška, kdy byla již citlivě zrestaurována a slouží jako turistická atrakce a místo klidu pro Římany i návštěvníky věčného města.
Vzhled
Jak silnice vypadala? Původně tudy vedla blátivá stezka, která byla nejprve přehrnuta štěrkovými kameny a srovnána maltou. Poté následovala vrstva štěrku, která vyrovnala povrch a na ni přišla vrstva finální, totiž plochými kameny, které do sebe bezvadně zapadávaly. Tato úprava se ukázala jako mimořádně trvanlivá. Historik Prokopios, který 
tudy táhl s byzantinskou armádou Belisaria skoro tisíc let po dokončení silnice, napsal, že kameny stále drží pohromadě tak perfektně, že to vypadá, jako by zde vyrostly, spíš než že by je skládal člověk a nazval cestu divem světa. Kameny byly spojeny vápenocementovou hmotou, přičemž šlo o první užití této látky v římském stavitelství silnic. Finální povrch seskládaný z vulkanických (čedičových) kamenů a vyspárovaný cementem byl tak hladký, že údajně nebylo možné najít prasklinku nebo nerovnost. To je dnes samozřejmě jinak, zub času degradoval cement na prach, ale kameny drží dodnes.
Silnice byla vytvořena do tvaru lehké klenby o šířce osm metrů, aby nedržela vodu, která stékala na stranu silnice a byla odváděna přikopem vedoucím podél cesty, aby kolem cesty nevznikaly močály. Silnice se tak stala archetypem kvality římských silnic, svého druhu geniálním dílem římského inženýrství a tepnou obchodu a pohybu vojska a informací, která se těsně sepjala s dějinami Říma.
Via Appia dnes a turismus
Via Appia dnes vypadá přece jen trochu omšelejí než v dobách své největší slávy, ale možná právě proto se z ryze praktické stavby stalo něco krásného. Co silnici dále vylepšilo je ten fakt, že Římané podél silnic pochovávali své mrtvé, takže zde byly vybudovány desítky různých kaplí, hrobek a katakomb, které zarostly vegetací a vytváří tak něco dost neopakovatelného na území italské metropole – oázu klidu, jejíž klid samozřejmě roste tím víc, čím víc se vzdalujete od konečné stanice hromadné dopravy.
Kolem cesty vznikl po dlouhých tahanicích roku 1988 regionální park Appia Antica (Parco Regionale dell´Appia Antica), který je kombinací běžného parku a desítek antických památek, které se tak nacházejí ve velmi malebném prostředí a chráněném režimu. Oficiální stránky jich vypichují tři desítky, my si jich představíme přece jen méně.
Valná většina návštěvníků začne svoji pouť někde u brány svatého Šebestiána, kterou nechal postavit císař Aurelianus. Prakticky hned za hradbami pak najdeme kostel, který připomíná jednu z nejslavnějších literárních epizod antiky, totiž příběh o útěku apoštola Petra z Říma. Ten zde měl potkat Boha, kterého se měl zeptat legendární větou, kam kráčí…“Quo vadis, Domine.“ „Zpátky do Říma nechat se znovu ukřižovat (Eo Romam iterum crucifigi.)“ Patrně znáte ze Sienkiewiczovy knihy Quo vadis. Naproti se nachází Priscillina hrobka, monumentální památník vzniklý v prvním století
Další významnou pamětihodností jsou Kalixtovy katakomby, patrně první větší křesťanské pohřebiště v okolí Říma, které v kryptě skrývalo také pozůstatky papežů z druhého až čtvrtého století. Jsou pojmenovány po papeži Kalixtovi I., který zde fungoval jako správce, než byl nastolen – a paradoxně právě on zde pohřben nebyl.
O kus dále se nachází Circus Maxentius, tedy stadion pojmenovaný po tetrarchovi Konstantinovy doby a nyní nabízející pouze malebné trosky. Velkým tahákem je hned vedle se nacházející hrobka Cecilie Metelly z prvního století před n.l., mohutné mauzoleum ležící na třetím milníku od Říma. Hrobka je monumentální, více než dvacet metrů vysoká a její průměr je skoro třicet metrů. Není divu, že dlouho stavba sloužila jako hrad.
Na dalších úsecích nalezneme další jednotlivé hrobky, chrámy, kaple, mauzolea a katakomby, mezi jinými třeba hrobku císaře Galliena – a to vše v krásné přírodě. Celý park pak končí na Tres Tabernae, tedy prostě u třech hospod, což je kupodivu bývalé významné město a místa, kde stávala jedna z nejstarších katedrál křesťanského světa. Opuštění obce v důsledku vpádů Saracénů v devátém století znamenaly pro naši silnici konečný úpadek.
Zmíněné stavby jsou samozřejmě jen špičkou ledovce, různých budov a jejich zbytků a trosek jsou zde doslova stovky, celou krajinu pak křižuje zbytek Claudiova a Felixova (novověký) akvaduktu. Zkrátka při své návštěvě Říma určitě nezapomeňte na tuto lokalitu a jistě nebudete zklamáni.
Odkazy
http://www.parcoappiaantica.it/
http://travel.nationalgeographic.com/travel/city-guides/rome-walking-tour-3/
http://www.aviewoncities.com/rome/viaappia.htm
https://www.youtube.com/watch?v=iEY_pknmt_g
https://www.youtube.com/watch?v=Gdm0Ykgv1WI
https://www.youtube.com/watch?v=LkIMjtfAj1s
