Antický svět 

Vchod na Akropoli už od mykénských dob vedl od západu. V letech Peisistratových byla Akropole jednoznačně prohlášena za kultovní místo. Tehdy byly staré svatyně přestavěny a na místě původního vchodu zřízen nádherný propylon (hala s branami). Toto stavení bylo během perského vpádu r. 480 př. Kr. zničeno a dnes zůstalo zachováno jen několik částí základů v jihovýchodní části Mnésiklových Propylají. Řekové používali výraz propylon v jednotném čísle pro jednoduchou předsíň u vchodu do chrámu nebo budovy, propylaje pak v množném čísle pro komplex monumentálního vchodu s mnoha branami, jako na akropolích v Eleusis a v Epidauru. 

Akropolské Propylaje byly zřízeny za časů Periklových náhradou za Peisistratův propylon. Jedná se o velikou působivou stavbu, hodnou posvátnosti skal a překrásných památníků, jimiž jsou ozdobeny. Jejich krása je rovnocenná s Parthenonem, byly oslavovány básníky a spisovateli, přáteli ale i nepřáteli Athén. Epameinóndás tvrdil, že kdyby Théby měly athénské Propylaje, byly by právě tak krásné. Stavba Propylají probíhala v letech 437- 432, ale pro nebezpečí peloponneské války zůstaly nedokončeny. Na vnější stěně zůstaly neodstraněny zvedací výstupky, sloužící pro dopravu, zvedání a usazování mramoru a štíty zůstaly bez plastik. Jako všechny ostatní památníky na Akropoli, jsou i Propylaje postaveny z pentelského bílého mramoru,9 přičemž na mnoha místech šedý mramor z Eleusis přerušuje bílou jednotvárnost a zároveň zdůrazňuje architektonickou strukturu. Stavba o délce 74 m se rozprostírá téměř po celém západním svahu Akropole. 

Sestává z ústřední části se dvěma křídly, jedním na severu, druhým na jihu. Centrální budova je dvěma řadami sloupů rozdělena do tří lodí a mramorovou zdí v pravém úhlu do dvou front, východní a západní. Každou z nich tvoří šest dórských sloupů s jedním štítem. Tato kombinace dórského slohu s iónským je jedním z prvků, propůjčujících tomuto architektonickému výtvoru jeho symetrii a soulad. Vstupní fronta je přerušena pěti branami. Největší z nich, střední, byla považována za hlavní vchod ke Svaté cestě, kudy táhly slavnostní průvody panathénajských her. Pausanius se s velkým obdivem vyjadřuje i o stropu. Bohatě vyzdoben, byl podepřen mramorovými nosníky a dvěma řadami iónských sloupů. Hvězdicové stopy v kazetách, které jsou patrné ještě dnes, dovolují nám rekonstruovat utváření stropu, který měl představovat modré nebe se zlatými hvězdami. 

Severní křídlo zahrnuje velký prostor, Pinakotéku, v níž velcí umělci 5. stol., na př. Polygnot, vystavovali své obrazy. Mnésiklův záměr, postavit stejnou budovu v jižním křídle, narazil na odpor kněží vedlejší svatyně Charitek10 a chrámu Athény Niké. Proto své plány omezil na menší otevřený sál s jednou řadou sloupů na severní a jednou v jižní části, až u chrámu Niké. 

Kromě mistrovských děl malířů byly Propylaje ozdobeny i díly sochařů, Charitek od Herma Propylajského a Amphikratovou měděnou Leainou, přítelkyní Aristogeitonovou, který při mučení tyranem Hippiasem si ukousl jazyk, aby neprozradil jeho vrahy. 

Některé zajímavé detaily na určitých místech Propylají nám dovolují rekonstruovat průběh jejich výstavby. Při podrobné prohlídce soklů určitých dórských sloupů je možno zpozorovat kruhové zářezy na jejich bázi, které označovaly vzdálenost mezi dvěma sloupy. To znamená, že nejprve se usadily nejspodnější bubny sloupů, pak byla pečlivě spočítána orientace a šířka kanel (žlábků), aby pak byly na místě opracovány. 

Svatá cesta, která začínala v Kerameikos, končila v zatáčkách u Propylají. Nebyly to schody, ale rampy, které usnadňovaly výstup nejen lidem, nýbrž také povozům, používaným pro transport materiálu, jakož i obětním zvířatům, volům a ovcím. Později, možná za Septima Severa (193- 211 po Kr.) zřídili Římané slavnostní schodiště a t.zv. Beulého bránu, pojmenovanou tak na počest francouzského archeologa Ernesta Beulé, který ji odkryl pod tureckým opevněním. 

Těžkopádný tvar podstavce z hyméttského mramoru,11 pokrývajícího severní křídlo Propylají, je pro návštěvníka nepříjemným překvapením. Byl postaven ve 2. stol. př. Kr. pro sochu mecenáše a obdivovatele Athén, pergamonského krále Euménea. Později tam na čtyřspřeží postavili sochu jiného athénského dobrodince, Marca Vispiana Agrippy, zetě Augustova. 

Propylaje sdílely osud Akropole a Athén. V byzantské době se staly sídlem arcibiskupa, později si zde zřídil své sídlo Florenťan Nerio Acciaiuoli a u jižního křídla postavil vysokou čtyřhrannou věž, kterou r. 1875 strhl Heinrich Schliemann.12 Poslední těžkou ránu utrpěly Propylaje r. 1645 úderem blesku, který způsobil na mistrovském díle Mnésiklově nenapravitelné škody.