Antický svět 

Publius Cornelius Scipio proslul jako Scipio Africanus a za jeho největší triumf se považuje bitva u Zamy, která v podstatě ukončila druhou punskou válku a ve které porazil léty bojů vyčerpaného Hannibala. Nicméně pokud bychom se měli věnovat bitvě, kterou svým důvtipem do značné míry rozhodl ještě před tím, než bojovníci vůbec zkřížili zbraně, měli bychom sáhnout spíše k bitvě u Ilipy.

Ve středu informovanosti o druhé punské válce stojí převážně události v Itálii nebo v Africe, kde se odehrály střety u Trebie, Trasimenského jezera, Cannae, Metauru nebo už zmíněná finální bitva u Zamy. Nicméně dlouhodobým a zajímavým bojištěm se v tomto souboji gigantů stala také Hispánie, kde se bojovalo od začátku války téměř nepřetržitě až do jejího konce. Bitva u Ilipy byla v tomto střetu zlomem.

Druhá punská válka začala v Saguntu a jakmile měl Řím dostatek sil na to, aby je vrhl do boje jinam než v metropoli samé, učinil to. Římskou expedici do Hispánie mezi kartaginské armády a divoké Keltibery vedli bratři Gnaeus Cornelius a Publius Cornelius Scipionové, kteří získali bojové ostruhy na začátku italského tažení. Oba vojevůdci si vedli zdatně a pomalu upevňovali římské postavení v Hispánii, nicméně roku 211 před n.l. se pustili do polního tažení, které skončilo dvojí porážkou obou bratří během dvou bitev na řece Baetis (Guadalquivir) a jejich smrtí.

O uvolněné místo se v Římě nesvedla úplně rvačka, takže jej vcelku snadno získal Publius Cornelius Scipio Mladší. Ten se nejdříve překvapivým útokem zmocnil města Carthago Nova (Cartagena) a poté v polní bitvě porazil Hasdrubala Barku, který ovšem po porážce zamířil do Itálie a byl nakonec zastaven až na Metauru. Roku 206 před n.l. zamířil Scipio na jih poloostrova, aby válku na poloostrově ukončil.

Kartaginci stáhli do Hispánie posily, a aby doplnili porážkou prořídlé řady, spustili masivní nábor žoldnéřů z keltiberských kmenů. Po většinu hispánské kampaně operovaly na poloostrově alespoň tři punská polní vojska, ale nyní se proti vetřelcům postavila armáda jednotná, nebylo nad čím váhat. Veliteli punského vojska byli Hasdrubal Gisco a Hanibalův bratr Mago. Ti shromáždili armádu o síle okolo padesáti tisíc mužů, tedy zhruba o síle protivníka. Podobně jako římské vojsko i kartaginské se skládalo ze směsice prověřených bojovníků z metropole a žoldnéřů z Afriky i Hispánie. Výhodou Punů, byť možná trochu iluzorní, byli sloni, kterých Hasdrubal Gisco shromáždil 32, a jistá převaha v jízdě, nicméně nijak výrazná. 

Klasickou historkou o bitvě u Ilipy je ta, která praví, že Scipio bojoval proti početní přesile. Pravdu se samozřejmě nedozvíme, nicméně například Livius praví, že Scipio šel do boje v čele armády o 55 000 mužích, zatímco Hasdrubal a Mago vedli 54 000 bojovníků. Je tedy možné, že lehkou převahu měli naopak Římané, ale šance obou stran byly před bitvou každopádně vcelku vyrovnané. Obě musely spoléhat na keltiberské spojence, jejichž loajalita byla pochybná a mohla se vychýlit podle průběhu boje.

Na jaře roku 206 před n.l. se tak u místa zvaného Ilipa (dnes východně od Alcalá del Rio, nedaleko od Sevilly) sešlo více než sto tisíc bojovníků, aby svedli bitvu, která měla rozhodnout o osudu Hispánie, tradiční mocenské bašty rodu Barkasů a centrály těžby stříbra i lidských zdrojů, tolik potřebných pro vedení bojů kdekoliv.

První dny „bitvy“ probíhaly jako přes kopírák. Ráno se jako první na travnaté pláni seřadili Kartaginci tak, že zkušené africké jednotky postavili na střed formace, nespolehlivé hispánské spojence pak na křídla a před nimi se potloukalo dvaatřicet slonů. Podobně i Římané nastoupili posléze se sestavou, ve které byly v centru dvě římské legie, dále oddíly italických spojenců a na křídlech pak domorodí válečníci. Obě strany takto prozevlovaly den a na večer odešli zpět do svých ležení.

Pak ovšem přišlo něco, co dokázalo Scipionova strategického génia. Svým mužům přikázal, aby se najedli ještě za tmy a za rozbřesku udeřil na kartaginský tábor silami lehké pěchoty a jízdy. Kartaginci sice útok hravě odrazili, ale museli se rychle sešikovat do boje, neboť nedaleko za lehkými oddíly postupovaly oddíly celé římské armády. Vtip celé operace spočíval v tom, že Kartaginci se nestihli najíst (trik, který s velkým úspěchem použil Hannibal u Trebie) a navíc čelili úplně nové situaci – Scipio totiž tentokrát své vojsko sestavil tak, že hispánské spojenecké jednotky tvořily střed sestavy, zatímco elitní římské legie stály na křídlech sestavy. Hasdrubal Gisco si nového rozložení sil nepochybně brzy všiml, ale už nemohl nic dělat, Římané byli moc blízko. Geniální Scipionův plán tak dal římské republice ty nejlepší naděje na vítězství ještě před tím, než bitva vůbec začala.

Aby ještě posílil slibné vyhlídky, nechal Scipio své těžkooděnce odpočívat a lehkými jednotkami znepokojoval punskou armádu, která tak zvládla den i bez oběda. Když byl nepřítel dostatečně zpracován, ustoupili lehkooděnci uličkami v řadách pěchoty pozadu a rozestoupili se do boků, aby dále posílili křídelní formace. Ještě za lehkou pěchotu pak Scipio vysunul jízdu, takže hrozba nepřátelským křídlům byla více než zřejmá, nicméně Kartaginci nedokázali nijak reagovat.

Nakonec přišel povel k útoku. Hispánci ve středu formace měli vykročit zvolna, zatímco křídelní útvary se nachystali ke zrychlenému přesunu. Vzhledem k větší šíři římské formace tak na polovycvičené Hispánce dopadl úder elitních římských formací zepředu, z boku i zezadu a obě křídla se začala štěpit. Sloni se tradičně splašili a jejich jediným přínosem do bitvy bylo to, že se jim podařilo narušit protiútok velmi schopných vlastních numidských jezdců, kteří pak byli snadno rozehnáni. Za celou dobu, kdy se obě křídla punské formace roztříštila, se na středu nedělo nic, Scipionovi Hispánci čekali a Hasdrubal Gisco nemohl dělat nic, neboť pokud by se obrátil proti některému z hroutících se křídel, byl by napaden nejméně ze dvou stran.

Zkázu punské armády pak dokonali splašení běsnící sloni, které útok římské jízdy nahnal na střed vlastní armády. V té chvíli konečně zaútočili i římští Hispánci a zdálo se, že se bude opakovat masakr z bitvy u Cannae, jen v opačném gardu. Jediná věc mohla zastavit římský úder, a to zásah shůry. To se také stalo, v náhlé bouřce se střed kartaginské armády dokázal zformovat a ustoupit do vlastního tábora.

Zde se Hasdrubal Gisco ani Mago nemohli cítit dvakrát bezpečně. Bezprostředně hrozil útok, ale co bylo ještě horší, keltiberští spojenci poznali vítěze a začali opevněný tábor houfně opouštět. Hasdrubal, který už nyní byl nepochybně ve výrazné početní nevýhodě, proto zvolil variantu nočního ústupu. Byl však dostižen u řeky Baetis a z následných jatek vyvázlo jen asi 6000 mužů, kteří se v čele s oběma veliteli opevnili na nedalekých kopcích, kde je už bylo snadné vyhladovět. Hasdrubal Gisco i Mago dokázali uprchnout, ale z kartaginské armády nezůstalo prakticky vůbec nic. O něco později se vzdalo město Gades (Cádiz), což bývá označováno jako konec hispánského tažení v druhé punské válce. Mago odplul na Menorcu, kde se pokusil ještě kampaň oživit, ale nakonec s několika tisíci žoldnéři zamířil do Ligurie, aby posílil snahy svého bratra v Itálii.

Scipio docílil úplného vítězství a dokončil dílo svého strýce a otce. V bitvě u Ilipy sice ztratil 7000 mužů, což je důkazem, že kartaginský odpor byl velmi tvrdý, ale se svými muži dokázal kompletně zničit padesátitisícovou armádu. Jestliže před bitvou u Ilipy dokázalo Kartágo ještě vyhrávat, po Metauru a Ilipě už nastoupilo na skluzavku, která skončila až kapitulací samotné metropole a zničením říše. 

Co se taktiky týče, bývá Ilipa srovnávána s Cannae, nicméně nebyla dovedena k úplné dokonalosti, i díky zásahu přírody. Scipionovi také pomohl trpitelský přístup Hasdrubala Giscona, který prakticky rezignoval na jakékoliv kroky, které mohly vést k záchraně jeho armády. Mohl využívat izolovanosti římského středu, stejně jako izolovanosti obou křídel, ale svým váháním si otevřel cestu k porážce. Paradoxně nešlo o konec vojenské kariéry Hasdrubala Giscona – Scipio ho ještě jednou těžce porazil v severní Africe u řeky Bagrades roku 203 před n.l. O rok později spáchal Hasdrubal sebevraždu. Mago zřejmě zemřel na moři, když se roku 202 před n.l. vracel z Itálie, aby se zapojil do finálních bojů po boku Hanibala. Scipio Africanus zemřel roku 183 před n.l. za podezřelých okolností a v nevděku.

Zdroje: 

http://www.theartofbattle.com/battle-of-ilipa-206-bc/

http://www.the-romans.eu/battles/battle-of-ilipa.php

https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Ilipa

https://alchetron.com/Battle-of-Ilipa