28. 3. 2020
Amfiteátr v El-Džem
Amfiteátr v El-Džem je třetí největší arénou v římské říši a největší mimo Itálii. Vzhledem ke svému pozdnímu vzniku zažila mnohé, co byste od amfiteátru nečekali. 
Různé amfiteátry patří k hmotnému dědictví římské říše podobně jako systém římských silnic, chrámy nebo akvadukty. Jejich užitná hodnota během doby ovšem rapidně klesala, neboť nové křesťanské říše je nepoužívaly a zub času porážel neexistující údržbu. Nicméně i tak se dnešních dní dožilo kolem dvou set třiceti různých amfiteátrů. Nejpopulárnější je nepochybně římské Koloseum. Ovšem amfiteátr, který se nachází nedaleko tuniského města El-Džem, je téměř stejně velký a neméně dechberoucí.
Římská Afrika byla kvetoucí a dlouhodobě poměrně klidnou provincií, která prosperovala na vysokých výnosech zemědělství díky vlhčímu klimatu, než jaké v oblasti panuje dnes. Centrem severoafrických území bylo Kartágo, dobyté za třetí punské války, spálené na prach a znovu vybudované v ještě větší velkoměsto.
Nedaleko Kartága směrem na jih ležela zemědělsky bohatá a celkem slušně zabydlená území bez jednoznačného centra. Centrem zábavy se evidentně stala lokalita El-Džem, antický Thysdrus, kde vznikl nejdříve amfiteátr pro asi šest tisíc diváků, který byl později přestavěn a získal kapacitu kolem osmi tisíc diváků. Poptávka po zábavě však byla evidentně stále větší, a tak se někdy na začátku období třiceti císařů začal stavět o sedm kilometrů dál na sever amfiteátr zcela nový. Ten, který získal mnohem větší slávu. Amfiteátr v El-Džem.
Stavba amfiteátru byla započata někdy kolem roku 238 a za jeho stavbou stojí prokonzul Gordianus, který se přesně v době dokončování amfiteátru vydal do boje o císařskou korunu, přičemž císařem byl provolán právě v El-Džem, odkud také pocházel. Rok 238 proslul jako rok šesti císařů a je neuvěřitelné, že uprostřed chaosu našla severní Afrika dost sil na tak komplikovanou stavbu, i když její zadavatel nežil dlouho – Gordianus I. padl i se svým synem ještě roku 238 (zhruba po dvaceti dnech „vlády“) v boji o korunu a vnuk Gordianus III. vládl po pádu Maximina Thraxe po dobu skoro šesti let, ale celou dobu jej v úřadu někdo zastupoval, neboť v době nástupu na trůn mu bylo třináct a říše čelila mnoha problémům. Za jeho vlády, která skončila palácovým převratem roku 244, byl nicméně monument pravděpodobně dokončen, byť asi nebyl kompletně vyzdoben ani zcela dokončen. Doba zkrátka byla příliš temná a měla být ještě daleko hůř, takže na dodělávky už nebyl čas, energie ani zdroje. Výsledek byl ovšem i tak ohromující, byť na velkolepé souboje gladiátorů už nebyla ta správná doba a celá stavba tak svůj skutečný účel plnila jen krátce.
Amfiteátr v El-Džem je velkolepou stavbou, což vyniká zvláště proto, že stojí o relativní samotě a není kolem něho moderní vysoká zástavba. Je postaven z kamenných bloků a vůbec nedisponuje základy. Kámen na stavbu byl těžen u pobřeží u města Sullectum, třicet kilometrů od místa konstrukce. Vodu nezbytnou pro hry pak přiváděl na místo podzemní akvadukt o délce patnáct kilometrů.
Zatímco římské Koloseum disponuje délkou v delší ose 188 metrů a v kratší 156 metrů, amfiteátr v El-Džem není vůbec pozadu – delší osa elipsy měří 148 metrů, zatímco kratší 122 metrů. A zatímco v Římě činila výška budovy 48 metrů, africká verze sahala k šestatřiceti metrům. A zatímco v metropoli mohlo sledovat dění v aréně padesát tisíc diváků, v Africe to bylo odhadem o patnáct tisíc méně, což mimochodem bylo pořád o dost víc, než kolik obyvatel mělo město Thysdrus. El-Džem tak byl po svém dokončení třetím největším amfiteátrem po Římě a zničené aréně ve městě Capua.
Amfiteátr se dnešní doby dočkal v poměrně dobrém stavu, ačkoliv zažil pohnutou historii, ve které se jeho role centra zábavy příliš neuplatnila. Amfiteátr totiž primárně sloužil jako pevnost, konkrétně během nájezdu Vandalů roku 430 a Arabů roku 647, kdy se v amfiteátru měla opevnit berberská princezna Kahena. Ta měla čelit Arabům i díky čtyřicet kilometrů dlouhému kanálu sahajícímu až k moři, které ji zásobovalo čerstvými rybami a z obklíčení se jí podařilo nakonec uprchnout, aspoň tedy dle zkazek.
Roku 1695 pak byla zbořena část obvodové zdi, aby byl učiněn konec pokusům o různé uzurpace a byla zničena potenciální obranná základna. Na konci 18. a v 19.století byl amfiteátr nejspíš používán jako manufaktura na ledek. Okolo roku 1850 byla pak stržena další část obvodové zdi, takže díra v něm vzniklá činila třicet metrů. Poté byl monument používán jako sklad obilí, sídlo obchodů a tak podobně. Roku 1979 byla památka zařazena do seznamu kulturního dědictví, a ačkoliv zažila krušné časy, dnešních časů se dožila v poměrně slušném stavu.
V dnešní době je El-Džem poměrně populárním turistickým centrem, byť zdaleka nedosahuje zalidněnosti římského Kolosea - což je velké plus. Amfiteátr nabízí možnost projít prakticky netknuté podzemní prostory, samotnou arénu a přístup je také do všech tří úrovní hlediště na více méně netknuté jižní straně stavby.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Amphitheatre_of_El_Jem
https://whc.unesco.org/en/list/38/
https://www.atlasobscura.com/places/el-jem-amphitheatre
http://www.archidatum.com/projects/the-amphitheatre-of-el-jem-the-roman-empire/