Antický svět 

1. Úvod

Většina lidí, kteří se alespoň chabě zajímají o antickou dobu nebo historii vojenství, je zpravena o vynikajících bitvách Alexandra Velikého v průběhu jeho tažení z Řecka až do Indie. Skvělá vítězství u Issu a Gaugamély patří ke zlatému fondu vojenství. Ti pečlivější si najdou Alexandrovu nejpropracovanější bitvu na řece Hydaspés, vydřenou výhru u Gráníku nebo taktický boj u Iaxartu.

V slunci velkých a slavných vítězství Alexandra Velikého trochu zaniká spoustu dalších zajímavých lidí a dějů – několik Alexandrových vynikajících vojevůdců a také řada „menších“ vítězství, desítky obléhání měst a tak podobně. Pokusme se si tedy připomenout největší Alexandrovu obléhací práci při tažení proti městu Tyros.

2. Středomořské tažení

Alexandrovo tažení na východ začalo dobře, vítězství u Gráníku a Issu mu otevřela celé středomořské pobřeží perské říše od Malé Asie až po Egypt. Polní armáda perského krále byla těžce postižena ztrátami a stáhla se spolu s velekrálem Dareiem III. do centra perské říše. Tažení po středomořském pobřeží mělo jasný taktický záměr, zamést Alexandrovi cestu pro další tažení na východ. Makedonci nemohli táhnout na východ s hrozbou vpádu do týla ze Sýrie, Fénicie a Egypta, odkud mohl přijít útok jak po zemi, tak i po moři. Alexandr spěchal, bitvu u Issu vyhrál v listopadu a na konci roku 333 před n.l. už vyrazil na jih, podél středomořského břehu. Vlastním námořnictvem v podstatě nedisponoval, šlo tedy o čistě pěší záležitost a to mělo celou operaci v Tyru silně zkomplikovat.

Většina měst se makedonské armádě o síle kolem třiceti tisíc mužů poddávala bez odporu a šlo o vcelku logický postup – Alexandr neměl v úmyslu stanovovat drakonické podmínky, nebylo v jeho zájmu tažení protahovat a dávat Dareiovi více času na stavbu a přípravu nové armády. Většina měst se tak podvolila a v podstatě tak jen vyměnila vrchnost. Perské námořnictvo sice dominovalo na moři, ale záhy mu začaly docházet pozemní základny.

Až u největšího fénického města Tyros Alexandr narazil. Pokusil se sice s obyvateli domluvit na neozbrojeném vstupu do fénické metropole, ale byl odmítnut a při druhém jednání byli makedonští vyjednávači shozeni z hradeb. Obléhání bylo nevyhnutelné. V sázce bylo hodně – úspěch dobývání města by znamenal, že středomořské pobřeží bude až na Egypt makedonské. Naopak neúspěch by mohl vést ke vzpourám dalších měst a jistě by znamenal značnou komplikaci při tažení proti Dareiovi nebo minimálně pro tažení Středomořím.

3. Obléhací boje
Tyros bylo na svoji dobu veliké město. Jeho obyvatelstvo v době bojů čítalo nějakých čtyřicet tisíc lidí, přičemž část obyvatelstva už byla předtím evakuována do Kartága, bývalé kolonie města, které také slíbilo poslat další lodě a pěšáky. Pro Alexandra znamenal velkou komplikaci už jen samotný fakt, že se Tyros nacházel na ostrově necelý kilometr od pevniny a vedle toho byl i velmi dobře opevněn. Jeho monstrózní hradby dosahovaly podle Arriana výšky skoro padesáti metrů, tedy alespoň na východní straně, odkud Alexandr musel zaútočit. Jinou cestu mu totiž blokovalo městské námořnictvo čítající nějakých osmdesát veslic, které hravě uzemnily slabé Alexandrovo loďstvo. Žoldnéřské vojsko bránící Tyros mělo ve spojení s občany ve zbrani sílu kolem patnácti tisíc mužů. Bylo tedy o polovinu slabší než makedonská armáda, ale mělo mnohem výhodnější pozici.

Jedinou cestu pro makedonského vojevůdce představovalo převést boj na pozemní bázi – a to znamenalo těžkou práci. Alexandr se rozhodl vybudovat necelý kilometr dlouhé a skoro dvacet metrů široké molo postavené z kamení a trosek starého Tyru na pevnině a přes molo se dostat do města. Hloubka vody se ze začátku pohybovala kolem dvou metrů, později však klesla na 5,5 metru, což znamenalo nesmírné přesuny materiálu. To vše samozřejmě pod občasnou palbou.

Stavbu prováděli samotní vojáci, které při práci často navštěvovalo tyrské námořnictvo, občas se přidala i tyrská pěchota z ostrova. Za těchto podmínek byla stavba téměř nemožná. Aby své vojáky ochránil, nechal Alexandr postavit kolem čela mola palisády a hlavně dvě padesát metrů vysoké dřevěné věže, které dočasně dokázaly získat dominanci nad staveništěm, a most mohl růst dále. Šlo mimochodem o asi největší takové věže, které kdy lidé postavili. 

Tyrští vojevůdci ovšem nebyli žádní zelenáči. Z lodě na přepravu koní udělali zápalnou loď tím, že ji naplnili suchými větvemi, sírou a dalšími zápalnými materiály. Za příznivého větru loď vyrazila a po nárazu na molo vybuchla, přičemž obě makedonské věže byly zničeny, zbylé konstrukce pak dorazila tyrská flotila, která přispěchala na místo. Alexandr se nicméně nevzdal, ačkoliv musel začít skoro znovu. Nechal molo rozšířit, postavit další ochranné věže a pokračovat dále na západ směrem k městským hradbám.

Mezitím se po regionu rozkřikl výsledek bitvy u Issu, kde byl perský vládce nejen těžce poražen, ale také málem zajat. Místní vládci tak mohou zvážit situaci a mnozí z nich si vybírají jako perspektivnější stranu makedonského mladíka. Alexandr je samozřejmě přijal za své, zvlášť pokud mu mohli nabídnout nějaké lodě jako Byblos nebo Sidon. Sto dvacet lodí poslal trochu nečekaně král Kypru, který slyšel o Alexandrových vítězstvích a přál se s ním spojit. Záhy tak měli Makedonci u Tyru flotilu 223 veslic, čímž hravě překonali osmdesátku lodí obránců. Alexandr tak dostává nové možnosti.

Po přestavbě a zesílení mola se tyrská flotila opět vydala na průzkum bojem, ale byla konfrontována s nyní výrazně silnější flotilou oblehatelů a musela se stáhnout do dvou přístavů města, kde byly lodě taktéž zabarikádovány. Nyní byl Tyros kompletně obležen a jeho zpočátku klidná situace se začala rychle zhoršovat. Ke konci se totiž blíží také stavba mola mezi pevninou a ostrovem, ačkoliv finální fáze jeho konstrukce jsou provázeny těžkými ztrátami, které způsobili tyrští lučištníci z vysokých hradeb. Svou daň si na pěšácích i námořnících vybíraly také vrhací stroje, které házely na Makedonce doruda rozžhavený písek, kterému se nešlo bránit.

Aby zamezil řádění střelců, nechal Alexandr na molu postavit různé obléhací mechanismy, aby otestoval pevnost hradeb. Zároveň za pomocí námořnictva nalezl vhodné místo na výsadek v místě jižné od mola. Nebyla to tak úplně originální myšlenka, obyvatelé Tyru o místě věděli tak dobře, že do moře na tomto místě už kdysi nasypali obří kamenné bloky, aby nepřátelům zabránili užít jej jako výhodnou plochu pro výsadek. Alexandr nechal tyto bloky vytáhnout lany a uvolnil si tak ruce pro úder dalším směrem. Nyní mohl zaútočit po molu, jižně od něj za pomocí námořního výsadku…a rozhodl se obležené zaměstnat ještě jednou možností. Část záloh umístěných na pevnině nechal nalodit na transportní lodi, které odepluly ostrov a hrozily svojí přítomností na západní straně ostrově, která dosud nemusela být vůbec bráněna.  

Alexandr tak rozehrál šachovou partii, během které se mu podařilo vymanévrovat z těžké startovní pozice tak, že nyní hrozil Tyru matem hned třemi figurami naráz. Blížilo se finále celé operace.

4. Finální útok 
Jako hlavní dějiště finálního útoku vybral Alexandr prostoru jižně od mola, právě tu, kterou si Tyřané snažili už dávno zabarikádovat. Makedonské loďstvo zde zakotvilo lodě. Obležení za pomocí lodí a potápěčů odřezali lana, takže je Alexandr nechal vyměnit za řetězy. Tyřané se tak pokusili o překvapivý protiútok třinácti loděmi s těmi nejlepšími muži, ale jejich loďstvo mělo tentokrát smůlu. Alexandr totiž v pravidelnou dobu odjížděl na pevninu na jídlo a větší část loďstva to dělala podobně. Obležení o tom věděli a právě na tuto dobu naplánovali útok. Měli však smůlu, Alexandr svoji rutinu porušil a osobně tak vedl námořní protiútok, který nájezd odrazil a zajistil oblasti bezpečí.

Alexandr tak mohl konečně na své lodě nalodit obléhací techniku a prorazit jí hradbu jižně od mola. Tyřané sem přesunuli posily i vlastní stroje, ale museli myslet také na další obranné pozice, kolem kterých také Makedonci kroužili s úmyslem udeřit – na mole i západním břehu. Alexandr pak k průlomu vyslal svoje námořnictvo, to podpořilo elitní výsadek pěší gardy (pezhaitoroi), který překonal hradby jižně od mola (přičemž makedonský král měl osobně bojovat na jedné z věží) a dostal se do města. Obránci se pokusili zreorganizovat své řady a zachytit se ve vnitřním městě v pevnosti Agenorium, ale to se nepodařilo, tlak byl už příliš silný a obránci pevnosti byli pobiti. Odpor pak zkolaboval velmi rychle a město bylo během relativně krátké chvíle dobyto.

5. Závěr 

Byl čas počítat ztráty. Makedonci obléhání přes počáteční nesnáze zvládli, ale jejich ztráty vůbec nebyly lehké, 4400 mužů tvoří asi 15% všech zúčastněných sil. Také Tyros zaplatil za svoji troufalost. Během obléhání padlo asi 6000 mužů, další dva tisíce jsou po bitvě ukřižovány a asi třicet tisíc obyvatel je prodáno do otroctví. Na druhou stranu ti obležení, kteří při pádu města našli útočiště v centrálním chrámu, získali život, a to včetně krále Tyru. Tak drakonická opatření měla jednak odstrašit další potenciální nepřátele a naznačit jim, že odpor nemá smysl. Jde ale také za trest za tvrdý odpor ostrovní pevnosti, jejíž obránci neváhali zajaté Makedonce popravovat na hradbách na dohled jejich kamarádů ve zbrani.

Obléhání Tyru skončilo. Trvalo od ledna do července a blokovalo tak půl roku celou makedonskou armádu. Šlo o nemilosrdný střet s těžkými ztrátami na obou stranách. Alexandr však nemusel padlých litovat. Díky vítěznému obléhání se mu podřídilo celé středomořské pobřeží perské říše, zajistil si klidný týl před tažením do Egypta a následně i centra Dareiovy říše a získal výnosná a klidná území. Do roka pak zvítězil u Gaugamély a rozestoupil se před ním celý svět. Právě u Tyru se Alexandrovi a jeho mužům podařila jedna věc, která se poštěstí málokomu – změnit mapu. Obléhací molo totiž v místě najdeme dodnes. Je to asi nejlepší d§kaz toho, jak neuvěřitelné množství práce stálo za tímto nedoceněným vítězstvím Alexandra Velikého.