Antický svět 

Náš seriál o antických ženách by byl jistě nekompletní bez té, kterou proslavili antičtí spisovatelé i současná literární a filmová tvorba. Je trochu otázkou, zda by hlavní hrdinka tohoto článku byla srozuměna se svou historickou rolí a zda by raději nevynikla v jiném odvětví, ale zkrátka hledáme-li synonymum sexuální nenasytnosti, nemůžeme sáhnout jinam než k Valerii Mesalině. Pojďme si říci více o jejím životě a podívejme se také na to, zda jsou zkazky o ní skutečně pravdivé.  

Valeria Messalina se narodila 25.ledna někdy mezi roky 17 a 20 našeho letopočtu do jedné z nejprominentnějších rodin antického Říma. Jejím otcem byl Marcus Valerius Messala, vnuk Augustovy sestry Octiavie, zatímco matka Domitia Lepida Mladší byla sestrou otce císaře Nerona a také vnučkou Octavie. Messalina se tak narodila do velmi prominentní rodiny, na čemž nic nezměnil ten fakt, že její otec velmi záhy zemřel. Vyrůstala rozhodně v blahobytu, ale také v době, kdy princové a princezny z Augustova rodu hynuly řadou násilných smrtí, případně se z nich stávali šílenci a zvrácení lidé, snad v důsledku řady příbuzenských sňatků. 

O mládí Messaliny nám není nic bližšího známo, ale jistě musela vyrůstat ve strachu z toho, co potkalo řadu jejich příbuzných a vrstevníků, vždyť z rodu, kam patřila, se dospělosti dožil opravdu jen málokdo a vládnoucí císař Tiberius různými vraždami blízkých značně proslul. První spolehlivou informaci o Messalině tedy máme až k roku 38, kdy si vzala Claudia. 

Manželství s Claudiem je tak trochu hádankou. Je dost pravděpodobné, že sama by si ho nevybrala. Mohlo jí být mezi osmnácti a dvaceti a byla vyhlášenou krasavicí. Oproti tomu Claudiovi táhlo na padesátku, byl známý v lepším případě jako poněkud excentrický příslušník vládnoucí rodiny, byl již dvakrát ženatý a že by proslul jako krasavec, o tom prameny také mlčí, jistě ne náhodou. Byl sice velmi inteligentní, ale to bylo tehdy podobně jako dnes poněkud na okraji zájmu. Dnes víme, že se záhy stal císařem, ale tehdy se to jevilo jako velké sci-fi, konečně císař Caligula byl mlád a v době svatby ještě patrně i duševně zdráv. 

Tak jako tak, manželství bylo uzavřeno v roce 38. Záhy došlo také naplnění, když z něho vzešli dva potomci – dcera Claudia Octavia, pozdější manželka císaře Nerona (*asi 39 nebo 40 n.l.) a syn Britannicus, který se narodil 12.února 41, původně jako Tiberius Claudius Germanicus. Zdá se tedy, že minimálně v počátcích bylo manželství poměrně normální. Pak se ovšem někde stala chyba, díky které vstoupila Messalina do dějin jako nelítostný sexuální predátor. 

První posun nastal těsně před narozením Britannica – Messalina se zcela nečekaně stala císařovnou, když byl šílený Caligula 24.ledna 41 zavražděn a Claudius nebyl rabujícími vojáky tak trochu proti vší pravděpodobnosti zavražděn, ale naopak zvolen císařem. Messalina se stala císařovnou. Co se týče rození potomstva, měla splněno. Nyní se před ní otevřely nové dveře – jako císařovna mohla všechno a bylo jí stále jen něco málo přes dvacet let. 

Za sedm let svého působení na císařském trůně dokázala získat pověst ženy chtivé moci a sexu. Pojďme se na obojí podívat blíže. 

Messalina rozhodně nebyla žádná Popelka, byla zvyklá na luxus a nezvyklá na odpor, konečně vyrůstala v elitě doby. To Claudius pravda též, ale od dětství byl spíše takovým trpěným pasažérem, fyzicky neduživý, stále ve stínu mnohých, zvláště svého oslnivého bratra Germanica. Na ústrky a ústupy byl jistě zvyklý a tuto vlastnost si přenesl i do manželství. Messalina ho jednoduše ovládala, jak chtěla. Dostala značná privilegia a můžeme říci, že Claudius si ji také zamiloval. Pokud se týká o přímé zásahy do moci, jsou zdroje němé, nemůžeme tedy říci, co přesně měla Messalina ovlivňovat. Jisté však je, že často podléhal silným osobnostem ve svém okolí, zvláště propuštěncům, kteří řídili stát. Messalina zaujala právě jedno z takových míst. 

V politických kruzích se záhy zorientovala a zdá se navýsost pravděpodobné, že řídila odstranění některých svých nepřátel, mezi něž patřili císařova neteř Livilla, filozof Seneca nebo Marcus Vinicius, který předal své jméno hned několika literárním hrdinům. Messalina také měla prsty ve smrti krásky Poppaey Sabiny, movitého senátora Valeria Asiatica, případně i svého otčíma Appia Silana. 

Co se týče sexuálního apetitu, nadchla Messalina svými výkony nejednoho antického autora a její pověst ji provází do dnešních časů. Je jisté, že starý císař ji sexuálně stačit nemohl, měl řadu neurologických potíží, trpěl chronickou únavou a silnými bolestmi hlavy. Messalina si tak záhy jako císařovna začala hledat milence a šla na to opravdu od podlahy. Mohla si samozřejmě vybírat, jakkoliv takové milostné dobrodružství s císařovnou mohlo být smrtelně nebezpečné pro oba. Claudius byl o jejích milencích skoro jistě informován a nedělal s tím nic, snad ho to nezajímalo, nebo si byl prostě vědom toho, že v manželských povinnostech je daleko za apetitem své manželky. 

Messalina si však nevybírala jenom kvalitu, proslula zvláště tím, že – dobrovolně – působila v nevěstincích. Proslula zvláště historkou o závodech s prostitutkou, který trval 24 hodin a který císařovna s přehledem vyhrála se skóre 25 uspokojených zákazníků a s dobrou chutí na další. V nevěstincích působila pod jménem Vlčice a vydobyla si jistou slávu, zvláště proto, že její výstupy se záhy staly veřejným tajemstvím. Ani to Claudia netrápilo, a pokud ano, tak proti tomu nic neudělal. Zvláštní je to, že císařovna mu o svých skutcích měla dokonce vyprávět. Skandální chování císařovny pokračovalo dále. 

Jak už to tak bývá, každý problém narůstá. Messalina si roku 48 našla nového milence, který se jmenoval Gaius Silius. Tomu bylo pětatřicet, byl senátorem a bohatým, velmi hezkým i inteligentním mužem, který měl před sebou velkou kariéru, vždyť byl pro další rok designovaným konzulem. S Messalinou však udělal chybu. Když totiž Claudius odjel do Ostie, rozhodli se milenci ke svatbě přede svědky přímo v císařském paláci. Plán byl asi ten, že Silius po smrti Claudia adoptuje Britannica a stane se císařem, ale převrat nevyšel, v podstatě ani nevíme o tom, že by Claudia měl někdo ohrozit na životě. Informace o svatbě se ale donesly k mocnému císařovu propuštěnci Narcissovi, který neprodleně vyzradil plán Claudiovi. Ten asi nebyl vůbec zvyklý k Messalině přistupovat tvrdě, neboť jí údajně chtěl odpustit. Někdo z císařova okolí, zřejmě Narcissus, však vydal rozkaz oba zrádce zabít a převzal iniciativu do vlastních rukou. 

Messalinu našli v nádherných Lucullových zahradách, kde psala dopis Claudiovi a dobře věděla, že vše je ztraceno. Dali jí možnost spáchat sebevraždu a vyhnout se tak popravě. Císařovna měla údajně váhat, zvládla i efektní hysterický záchvat, ale konci se nevyhla - důstojník ji nakonec pomohl přitlačit dýku a její život vyhasl. Podobně skončil život i dalších osob zapojených do spiknutí včetně Gaia Silia. Tak skončil jeden z nejméně podařených převratů v dějinách lidstva, kterému snad může konkurovat legendární Haškův puč v Lánech. 

Claudius se o smrti své třetí manželky dozvěděl u večeře a nechal si donést více vína, načež se opil do němoty. Pak už o ní nemluvil, ale pretoriánské gardě slíbil, že to bylo jeho poslední manželství. Bohužel, bohužel hlavně pro něho samotného, svůj slib nedodržel. To, o co se snad pokoušela Messalina, totiž dokonala Claudiova čtvrtá manželka Agrippina. 

Na všechny pověsti o Messalině se musíme podívat také očima zdrojů. Nejznámějšími historiky doby byli Suetonius a Tacitus. Suetonius nijak neskrýval své bulvární zaměření a mnoho údajů, které uvádí, je mylných nebo těžko ověřitelných, také byl dobře schopen vybrat si bezchybného favorita, ačkoliv dotyčný měl řadu chyb na kráse – a samozřejmě naopak. Tacitus má pověst seriózního historika, ale pro historky o Messalině pravděpodobně užil paměti Agrippiny Mladší, která se stala posléze Claudiovou chotí a vražedkyní. Ta pochopitelně měla zájem pošpinit svoji předchůdkyni a jistě to také dělala, konečně mnoha činy dokázala odstavit děti Claudia a Messaliny od nástupnictví. Je tedy trochu otázkou, zda pověst Messaliny není minimálně z části dítětem politických machinací pracujících s jejím odkazem a proti jejím dětem. Vždyť i řada dalších velkých Římanů této doby byla obviněna ze sexuální zvrácenosti, ačkoliv jejich vina byla v tomto dost pochybná. 

Na druhou stranu však musíme uvést, že Messalina nebyla zdaleka špiněna jen z těchto dvou zdrojů a je tedy velmi pravděpodobné, že s ní skutečně bylo hodně špatně. Konečně historku o závodu v orgiích nám předal Plinius, další příhodu přidává Iuvenalis. Messalina se tak patrně ne neprávem stala synonymem nenasytitelného sexuálního apetitu a mocichtivostí. Jako nymfomanka pak vystoupila v desítkách uměleckých děl, různých představení a taktéž na stránkách mnoha literárních děl. Se svojí nástupkyní na trůně císařovny Agrippinou pak vytvořily opravdu brutální duo žen, které ovládaly politiku říše patnáct let.