Antický svět 

Lokalita Mušov a Římané na našem území

Krajina

Když se procházíte kolem břehů přehradní nádrže Nové Mlýny, máte stále před očima monumentální svahy Pavlovských vrchů. Procházíte rovinou a lužními lesy, které se stále vzpamatovávají ze stavby přehrady v osmdesátých letech, jejímž němým svědkem je také kostel zatopené obce Mušov, odpočívající v osamělosti na ostrově.

Vrch Hradisko byste pod Pálavskými vrchy snadno přehlédli. Jeho vrchol „sahá“ do výše 221 metrů nad mořem a okolní terén převyšuje s bídou o dvacet či třicet metrů. Přesto kolem něj denně projedou tisíce lidí a další tisíce poblíž tráví své volné chvíle, podél kopce totiž vede komunikace spojující Brno a Vídeň a pod kopcem leží akvapark Aqualand Moravia, jakož i obří kemp Merkur.

Nás tento kopec zajímá přece jen z úplně odlišného důvodu – je to místo, kde stál velký římský vojenský tábor, patrně centrum velení římské armády pokoušející se dobýt Markomanii a unikátní lokalita na našem území pro všechny, které zajímají dějiny antického Říma.

Úvod

Římská hranice byla nejčastěji specifikována řekami, klasicky těmi největšími, Rýnem a Dunajem. Taková říční hranice nabízela samozřejmě mnohé obranné klady, ale na druhou stranu pro vyzvědače nebo do situací, kdy chtěl Řím přímo ovlivnit situaci za svými hranicemi, to nebyla nejlepší možnost. Jelikož si toho byli Římané dobře vědomi, nemusíme být smutní, že se nám jakákoliv římská památka na našem území vyhnula.

Článek je věnován lokalitě Mušov, což je obec, jejíž osídlení zaniklo se vznikem přehrady Nové Mlýny na konci sedmdesátých let. Dříve zde ovšem stála vesnice, která se nacházela na strategicky zajímavém místě, na soutoku Jihlavy, Svratky a Dyje a s výborným pozorovacím bodem v podobě Pavlovských vrchů poblíž. Mušov a okolí tak ovládal přirozené migrační trasy z Moravy po Podunají. A zatímco Přemyslovci zde vybudovali mocné hradiště Strachotín o několik kilometrů dále, Římané obsadili dnešní vrch Hradisko a jeho okolí. Kopec dnes nejlépe poznáte tak, že na úpatí kopce se nachází obří akvapark Moravia a kolem něj vede silnice Brno – Mikulov – Vídeň.

Kdy se sem Římané dostali? Nešlo o dílo žádného z velkých vojevůdců na římském trůně, nestál zde asi Augustus, Tiberius nebo Traianus, ale poněkud paradoxně muž, který je známý jako filozof na trůně – Marcus Aurelius. Ten se ocitl za své vlády v jedné mimořádně těžké situaci, když kmeny v horním Podunají hromadně napadly římský limit a následná válka, známá jako markomanská, se protáhla na čtrnáct let.

V první fázi války (166 – 171/2) se Římané bránili a boje se odehrávaly převážně na pravém břehu Dunaje, tedy na římském území. Útoků se mělo účastnit až dvacet kmenů a slavily úspěchy, nutící Řím, který v té době válčil také na východě, k bezprecedentním opatřením – císař prodával vlastní majetek, do armády vstupovali otroci a gladiátoři, docházelo k obrovským přesunům vojsk z klidnějších částí říše. Barbarům se podařilo i tak dojít až do severní Itálie, ale nakonec je Aurelius vyhnal za Dunaj a k roku 172 připravil vlastní protiofenzivu, strašný úder značnými silami mířící na barbarská území. Marcus Aurelius nechal připravit pontonový most u silné římské základny na Dunaji Carnuntun a vyrazil do barbarských území. Hlavními cíli útoku byli Markomani, Kvádové a Jazygové.

Jako první byli smeteni Kvádové žijící na území Slovenska a v roce 172 donuceni uzavřít mír. O rok později následovali Markomané, žijící v české kotlině, kteří také podlehli. Před tažením proti Jazygům se proti Římu opět obrátili také Kvádové, ale nic platno, barbaři byli poraženi, donuceni k tvrdému míru a opuštění území u Dunaje. Tak skončila první markomanská válka vítězstvím vyčerpaného Říma. Psal se rok 174.

Již o tři roky později vypukly prudké boje nanovo. Tentokrát se jich neúčastnili Jazygové, ale Markomani a Kvádové bojovali tvrdě a usilovně bránili své území. Římané ale pronikali na jejich území, tedy na Moravu a na Slovensko. Právě z této doby pochází jak legendární nápis na Trenčínské skále, tak i doba největšího rozkvětu mušovského římského osídlení.  V březnu 180 pak Marcus Aurelius ve Vindoboně podlehl nemoci a válka za jeho nástupce Commoda rychle utichla. Římané se asi záhy vrátili na svůj břeh Dunaje, ale přesto zanechali památky. Mnohé z nich odhalujeme až v posledních letech.

Objevení a výzkumy

To však rozhodně není případ lokality Mušov. Lidé zde odpradávna vyorávali římské artefakty jako značkované cihly nebo mince, přičemž intenzita nálezů asi nebyla vůbec malá, neboť už v 18.století napsal moravský historik F.J.Schwoy, že na kopci Hradisko leželo římské město. Věcné zkoumání archeology však muselo počkat až na vznik samostatného Československa.

V roce 1925 začal na Hradisku kopat majitel pozemku Josef Lieber. Poté, co vykopal po třech dnech tři desítky cihel, svůj výkop ukončil a práci převzala státní instituce. Státní archeologický ústav zde zahájil sondáže v roce 1926 a pod vedením profesora Antona Gnirse zde pak proběhl v letech 1927–8 systematický výzkum, který svojí osobní přítomností poctil i Tomáš Garrigue Masaryk. Gnirs objevil pozůstatky dvou budov, totiž lázní s hypokaustem (tedy podzemním topením) a vodovodem a obytného domu, který byl dříve označen za velitelský dům, ale nepřesně.

Gnirs odkryl jen relativně malou plochu, takže si mohl jen těžko udělat celkový obrázek. Archeolog nicméně usoudil, že Mušov představoval předsunutou základnu Desáté legie z Vindobony, snad s více obchodními než vojenskými parametry. Nahrával mu stavební materiál, cihly s kolkem LEGXGPF, tedy Legio Decima Gemina Pia Fidelis, vindobonské legie. Jako alternativu nabízel variantu, že Mušov představoval sídlo germánského náčelníka, snad římského spojence v oblasti.

S touto myšlenkou o regionální stanici pak lokalita, s výjimkou menšího průzkumu na konci čtyřicátých let, na další půlstoletí osiřela.

Další výzkum pak začal krátce koncem sedmdesátých let a kontinuálně pak pokračuje od roku 1984 dodnes, přičemž průzkum lokality je spojen zvláště se jménem Balásze Komoróczyho. Dalších třicet let prací dostalo na povrch řadu dalších staveb a odhalily také celkový rozsah lokality. Ten značně překračoval původní představy a otevřel tak zcela nový náhled na velikost, význam a účel mušovského areálu.

Význam

Dnes jsou archeologové stále více přesvědčeni, že Mušov představoval primární strukturu pro markomanské války, hlavní základnu pro vojska bojující na Moravě, nabízející ubytování a dobře vybavené zázemí pro dvacet tisíc mužů v zimním období a až sto tisíc přes válečnou sezónu. Jinými slovy, současný názor je následující:

"Jednalo se o největší soustředění římských vojenských zařízení mezi Rýnem a Dunajem. Z nálezů se dá dovodit, že na našem území přezimovalo asi dvacet tisíc římských vojáků, v létě, během vojenských tažení, jich zde mohlo být až sto tisíc. Obrovská římská pevnost na vrchu Hradisko se podobala spíše opevněnému městu: Rozlohou byla srovnatelná s nedalekým Mikulovem.“

Konečně i Cassius Dio napsal o markomanských válkách: „Kvády a Markomany nenechávalo 20 000 vojáků usazených v pevnostech ani pást ani obdělávat půdu ani dělat cokoliv jiného beze strachu, ba dokonce k sobě přijímali jejich zběhy i množství jejich zajatců, přičemž sami se v žádném případě neměli zle; měli dokonce koupelny a množství všemožných potřeb.“ Právě koupelny vedou k Hradisku, právě zde jsou totiž doloženy dokonce lázně (viz dále).

Z celé lokality je přímo odkryto jen velmi málo a nejde o náhodu, ale o filozofii přístupu k cennému místu. Celá lokalita zabírá asi třicet hektarů, a proto se zvláště v dnešní době zkoumá spíše fotogrammetrií nebo geofyzikálními sondami. Větší terénní odkryvy se udály pouze v místech stavební aktivity, tedy při stavbě akvaparku a silnice první třídy. Zbytek lokality je pak zkoumán jen cílenými odkryvy o malé velikosti a bohatství celého kopce tak bude čekat i na další generace.

Již nyní můžeme ale říci, že šlo o více než pouhý vojenský tábor. Šlo o logistické ústředí, zásobovací centrálu, dílenskou centrálu, místo pro nemocnici a odpočinek bojujících vojáků se zázemím i pro velitelství celé polní armády. A snad, zdůrazněme snad, se zde mohl pohybovat samotný císař.

Umístění

Výbornou polohu římského tábora na Mušově si nejlépe uvědomíte tehdy, když se na lokalitu sami dostavíte. Rozhled do všech stran je jen úvodem celého cyklu dobrých vlastností místa. Mušov totiž leží na styku Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu, tedy nížin, které byly bohatě osídlené už ve starověku a již tehdy také zemědělsky užívané. Podobně se zde stékaly Dyje, Jihlava a Svratka v jediný tok, který ústí do Moravy a ta do Dunaje a to byla v zemi bez regulérních komunikací také obrovská výhoda (viz dále v části věnované zásobování). Třetím významným faktorem pro umístění tábora právě zde byl fakt, že zde i v okolí pravděpodobně sídlila elita kmene Markomanů, která měla být podrobena silou nebo kulturním působením a asimilací. 

Datace

Je jisté, že římské struktury se v místě vyskytovaly v době markomanských válek, jak již zmíněno výše. Archeologové ovšem připouštějí, že Římané se v místě vyskytovali opakovaně v delších časových intervalech, takže Hradisko mohlo být periodicky bráněnou předsunutou hláskou říše na území nepřátel. Jinými slovy – je možné, že Římané vrch obsadili posádkou tehdy, když se vztahy s okolními kmeny zhoršily nebo došly k válečnému stavu.

Z čeho tak usuzujeme? Z geofyzikálních měření víme, že opevnění Hradiska se postupně rozšiřovalo, přičemž práce byly pravděpodobně příliš náročné na to, aby šlo o sezónní dílo. Jelikož ke komplexnímu výzkumu dosud nedošlo, nemůžeme soudit definitivně, sami archeologové se začínají klonit k tomu, že nějaká forma opevnění a osídlení zde vznikla už v prvním století našeho letopočtu. Můžeme se jistě těšit na další upřesnění vývoje lokality v římské době.

Opevnění

Je samozřejmé, že přiměřené opevnění bylo nezbytným základem celého sídla, vždyť se nacházelo hluboko na území nepřítele. Pokud se ovšem těšíme na fascinující dílo vojenského inženýrství, musíme být také zklamáni, římská expanze byla prostě příliš krátká. Opevnění Hradiska je nepochybně dílem zajímavým, ale šlo v podstatě jen o vylepšení polního tábora s několika stacionárními pozorovacími a obrannými strukturami.

Celková délka hradby na Hradisku mohla činit okolo 2,5 kilometru a toto opevnění lemovalo vnitřní území tábora o rozloze 30 – 35 hektarů. Na severu jej lemuje hrana kopce, zatímco na východ a západ spadá opevnění po stráních kopce. Na jihu nejsou hradby odkryty, ale procházejí dnešním kempem Merkur, již na rovině u vody. Hradbu máme doloženu geofyzikálními měřeními, neboť na většině území lokality byly původní valy a příkopy přetvořeny zemědělskou činností a srovnány s okolním terénem. Na severovýchodní, severní a severozápadní straně Hradiska však zůstala linie římské hradby viditelná dodnes v podobě výrazné terénní vlny. Tento úsek měří přibližně 520 metrů a je ojedinělým pozůstatkem fortifikačních prací na našem území. Samozřejmě zde po dvou mileniíích nenaleznete nic konkrétního, takže při rekonstrukci se musíme spolehnout na dobrou práci archeologů.

Celou hradbu tvořil 3 – 4 metry vysoký val navršený z hlíny a opláštěný z vnitřní i vnější strany zdivem z naplocho kladených nepálených cihel. Na koruně valu byl patrně ochoz z dřevěných desek a podobné konstrukce bylo i cimbuří, umožňující efektivnější krytí bojovníka při palbě či přímém boji. Val byl vytvořen z hlíny vykopané při jistě úmorné práci na hloubení asi tři metry hlubokých příkopů hrotitého tvaru do písmene V (fossa fastigata). Příkop chránil zvenčí val a tvořil první překážku pro potenciální útočníky. Je zajímavé, že na celé jižní straně opevnění byly příkopy dva a v jednom segmentu byly nalezeny dokonce tři paralelně vedené příkopy. Je to bráno jako důkaz rozrůstání tábora do většího prostoru a tedy jeho dlouhodobějšího přebudovávání.

Přestože takový val nepůsobí na první dojem úplně dech beroucím dojmem, je třeba si uvědomit, že v době bez stavební mechanizace šlo o obrovskou práci vykonanou patrně v krátké době. Již samotné kopání příkopu znamenalo obrovské přesuny zeminy. Na severní straně, které je nejlépe zdokumentována, měl příkop 505 metrů při šířce 5 metrů a hloubce 2,5 metru. To znamená, že na jeden metr délky bylo nutno vykopat 6,25 kubíku zeminy, na celý úsek to pak vychází na 3250 kubíků zeminy. Při měrné hustotě hlíny cca 2000 kg na metr krychlový pak celá operace znamenala vykopání 6500 tun hlíny. A to šlo jen o severní úsek hradby, pětinu celého perimetru.

A můžeme pokračovat dále. Autoři archeologické naučné stezky dospěli k závěru, že jeden voják vykopal za hodinu 1,3 kubíku hlíny, za osm hodin práce tedy přes deset kubíků zeminy. Vykopaná zemina se umístila do košů (Římané neznali stavební kolečka) a byla přemístěna do budoucího valu. Na metr valu bylo třeba nějakých 450 košíků po pětadvaceti kilogramech, tedy 11,25 tuny.  To ovšem nebylo všechno, jak jsme zmínili, zdi tábora byly pokryty nepálenými cihlami z vnitřní i vnější strany. Cihly byly výrazně vnější než dnešní pálené, měly rozměr 30x30x10 cm. Na obložení metru valu z obou stran jich padlo na dvě stovky, tedy na severní stěnu valu jich Římané museli připravit 101 000. A znovu opakujeme – šlo jen o jednu stranu opevnění a celý perimetr byl asi pětkrát delší. I samotná stavba valového opevnění tedy byla pozoruhodným fortifikačním počinem.

Mimochodem právě užití nepálených cihel může být důkazem pro to, že Římané měli na Hradisku dlouhodobé plány. Jejich výroba je totiž organizačně poměrně náročná, na jejich produkci je třeba kvalitních říčních sedimentů, které jsou vydusány do forem, ve kterých musí nějakou dobu schnout. Při spotřebě nějakého půl milionu kusů lze předpokládat, že nešlo jen o nárazovou aktivitu, ale důkaz dlouhodobé snahy o upevnění moci v oblasti.

Samotný val a příkop nebyly jedinou obrannou konstrukcí. Jak jsme již zmínili, pro obránce byl nachystán ochoz a cimbuří. Pozorovací funkci plnily jednoduché dřevěné věže o čtvercovém půdorysu a samozřejmě jako každé opevnění, i římské disponovalo opevněnými branami.

Brány do areálu objevili dodnes archeologové dvě. Jedna se nacházela u říčního přístavu, druhá na jihozápadě v místech dnešního akvaparku a je pravděpodobné, že nejde o počet konečný. Každá brána měla typicky římský rozměr 15 x 6,75 metru. Vstup měl dva vchody u sebe a byl chráněný dvojicí dřevěných věží sahajících do výšky asi osm až devět metrů. Tyto byly spojeny můstkem.

Zásobování a přístaviště

Římská síť silnic sice proslula svojí sofistikovaností a komplexností, ale na území nepřátel pochopitelně nesahala. Nepochybně existovaly obchodní stezky, které zprostředkovávaly dálkový obchod Říma a barbarských zemí a kterých šlo využít jako invazních i zásobovacích tras. Ve starověku však byla mnohem výhodnějším typem dopravy vnitrozemím říční loď. Pojala značné množství nákladu, nepotřebovala údržbu tras a vedle výhodnosti kapacity byla méně náročná i na lidské síly.

Proto také římská základna na Mušově ležela na ideálním zásobovacím místě – bylo možné ji zásobovat ze zázemí přes Dunaj a Dyji a navíc se mohla stát základnou pro další logistiku ve směru postupu římských armád po řece Svratce, Dyji a Jihlavě. Výrobky zde produkované a distribuované se tak mohly snadno objevit na místě bojů a naopak z nich mohly být rychle staženy.

Je třeba si uvědomit, že římská vítězství nebyla jen triumfy válečné mašinérie, dokonalého výcviku nebo bitevní taktiky, ale také fungující logistiky. Římané totiž dosahovali technologické převahy, ale tomu odpovídaly také požadavky armády, zvláště během polních tažení. Abychom si představili, co to znamenalo zajistit legionáře, uveďme si několik údajů o denní spotřebě.

Legionář potřeboval přibližně kilogram pšenice na den a k tomu také další nespecifikované množství dalších potravin. Je samozřejmé, že Římané se nespokojili se „suchými“ dávkami a dopřávali vojákům také oblíbené potraviny nebo víno. Podobně také koně sežrali cca 2,5 kila ječmene a sedm kilo sena, tažní voli 7 kilo ječmene a 15 kilo sena. Pro jednu legii tak bylo třeba na každý jednotlivý den sehnat sedm tun ječmene – jediné komodity! A takových položek byly pochopitelně desítky a náklady v tunách. Například jen železné části výstroje legionáře vážily 7,9 kilogramu, což na legii vychází na bratru 38 tun

Každý voják s sebou nesl třídenní zásobu potravin a zásoby na další dva týdny nesla doprovodná zvířata. To ale nemohlo řešit dlouhodobá tažení a zásobování okupačních jednotek. Jeden mezek či osel unesl 135 kg nákladu, vozy mohly pojmout až půl tuny, ale potřebovaly řádné cesty…což je v našich podmínkách problém dodnes. Naproti tomu říční člun klasické konstrukce pojal 35 tun a nebyl závislý na stavu komunikací.

Voda tak představovala nejsnazší cestu pro dopravu nákladů ve velkém množství, ačkoliv řeky té doby pochopitelně nebyly regulované a meandry a nivy Dyje zalila až Novomlýnská nádrž v osmdesátých letech dvacátého století. Aby základna na Mušově mohla plnit svoji funkci, musela čítat také říční přístav. A ten byl také nalezen.

Přístav se nacházel na ploché terénní terase na úpatí kopce Hradisko a byl částečně prozkoumán při záchranném archeologickém výzkumu během stavby silnice z Brna do Mikulova. Nebo abychom byli přesnější – výzkumem byla nalezena brána u dnes už mrtvého ramena řeky Jihlavy, jejíž umístění by bez existence říčního přístavu bylo nesmyslné. Samotný přístav dosud objeven nebyl, nachází se však s největší pravděpodobností až za silnicí Brno - Mikulov. 

Na dovoz materiálu byly napojeny dílny, jednoduché stavby o půdorysu 6x3 metry, kterých bylo dosud objeveno šest. Zde se zpracovávaly suroviny, ať už potravinářské nebo kovodělné, kožedělné, dřevozpracující a jiné.

Lázně

Objev lázní byl vůbec prvním, který se na Hradisku archeologům podařil, a už jen existence takto luxusního zařízení na cizím území znamenala, že římský vliv v oblasti byl silnější, než se do té doby myslelo. Archeologové ve dvacátých letech objevili pozůstatky dvou budov. První z nich čítala čtyři místnosti a sloužila jako obytná místnost, zatímco druhá, se specifickým půdorysem, fungovala jako lázně. Dnes budovy interpretujeme jako jakýsi hotel pro dobře postavené návštěvy a…lázně.

Obě budovy byly vybaveny hypokaustem, tedy římským podpodlažním topením. To bylo stavěno tak, že se do základů umístili cihlové pilířky výšce třicet centimetrů. Pilířky nesly větší krycí cihly, na kterých byla položena litá maltová podlaha. Pod podlahou tak vznikly kanálky, které byly vyhřívány z topenišť vně budovy. Obvod spalin a rozvod tepla po stěnách zajišťovaly duté cihly, kterými byly obloženy stěny. Ty pak byly minimálně místy přeštukovány hladkou omítkou a vyzdobeny žlutou, modrou a červenou barvou. Komfort, o jakém si vojáci mohli nechat zdát po mnoho dalších staletí.

V lázních mohli návštěvníci zažít koupel studenou, vlažnou a horkou vodou, měli zde také místnost na převlečení. Pro Římany byly lázně běžnou součástí života a našli bychom je nejen ve městech, ale také ve velkých leženích, dokonce i v některých soukromých usedlostech. Ale i tak je existence takového zařízení u Mušova překvapivá a dokazuje velké plány Říma s lokalitou.

Je mimochodem možné, že lázně byly rozsáhlejší, než jsme si dosud mysleli. Stopy dalších budov v místě jsou možné, ale nebyly kvůli rozrušení terénu dokázány s jistotou, takže zatím tuto otázku musíme nechat otevřenou a doufat, že v dalších letech bude odhalena. 

Digitalizace vzhledu lázní zde

Vojenská nemocnice

Velmi unikátním nálezem v podobě značně rozlehlé dřevěné budovy (71 metrů délka, 42 metrů šířka, výměra 2923 metrů čtverečních) se prezentuje oblast dnešního parkoviště akvaparku. Typický půdorys stavby odhalil po prozkoumání typizovaných vojenských staveb zbytky valetudinaria, tedy římské vojenské nemocnice. Stavba o celkové výměře téměř tři tisíce čtverečních metrů čítala také vnitřní dvůr o více než šesti stech metrech čtverečních. Delší strana nemocnice pak obsahovala dvě řady místností oddělených chodbou téměř tři metry širokou. Místnosti o výměře asi patnáct čtverečních metrů byly nemocniční pokoje pro čtyři až šest nemocných nebo raněných vojáků. Místnůstek čítala budova celkem 76. Raněných mohla nemocnice pojmout necelé dvě stovky, přičemž poskytovala zázemí také adekvátnímu personálu a materiálnímu zabezpečení, kromě toho počítala také s operačními sály.  

Římské valetudinarium je jednou z pouze čtrnácti nalezených staveb podobného druhu v celé říši a jejím okolí, přičemž ostatní takové budovy ležely v těch největších legionářských táborech říše. Mušovská nemocnice je jediná, která byla vybudována mimo říši. Vedle toho drží také jeden primát, který jí jen stěží něco sebere – jde o plošně vůbec největší budovu na území České republiky během celého pravěkého vývoje naší domoviny.

Její zbytky opět rekonstruujeme jen ze základových konstrukcí, což je navíc konkrétně v těchto místech lokality stíženo tím, že terén byl ve dvacátém století opakované snižován. Přesto však základy budovy přetrvaly a umožnily rekonstruovat budovu vojenské nemocnice velmi přesně. Jelikož šlo patrně o celodřevěnou stavbu, nedochovalo se z ní nic.

Digitální průchod nemocnicí zde

Velitelská budova

Další rozsáhlá budova byla odhalena na silnici Brno – Mikulov nedaleko brány, která vedla k říčnímu přístavu. Tato rovněž zatím nedatovaná budova je ze dřeva, má rozměry 44 krát 20 metrů a sloužila pravděpodobně jako reprezentativní obytná budova. Vzhledem k tomu, že z půdorysu vystupuje apsida ve velkém sále, šlo patrně o budovu s přijímacím sálem a venkovním krytým dvorem, kde mohl sídlit důstojník velící celému táboru (praefectus castrorum) a zařizující logistiku, zásobování a podobné služby pro vojsko. Budova disponovala členitým půdorysem a byla rekonstruována na základě nálezů základových žlabů, na kterých stávala konstrukce z dřeva a hlíny neboli hrázděné zdivo.

Nálezy artefaktů

Nálezy z lokality Mušov jsou velmi bohaté a různorodé. Divácky nejatraktivnější jsou bezpochyby mince, kterých se našly asi dvě stovky. Vedle samotné jejich hodnoty věcné a historické nám navíc pomáhají lokalitu datovat, vzhledem k dříve uvedeným faktům nikoho nepřekvapí, že jde převážně o ražby Marca Aurelia, Commoda (v roli spoluvladaře) a jejich manželek., případně ražby Antonina Pia a jeho manželky, tedy předchozích vládců.

Neméně početné jsou nálezy keramiky, zvláště „římského porcelánu“ z keramiky terra sigilata, která pocházela z manufaktur v Galii a sloužila pro stolování na jisté úrovni.

Vzhledem k určení lokality jako vojenského centra jsou další silnou zdrojnicí nálezů stovky nálezů různě velkých fragmentů zbroje a výzbroje římského vojska pěšího, jízdního i pomocného. Archeologové postupně vykopali stovky různě velkých a různě honosných zlomků výzbroje a výstroje, čímž dávají dohromady poměrně přesnou sondu o výzbroji a výstroji římského vojáka ke konci druhého století.

Vedle toho byly nalezeny různých částí výstroje, spon, tesařských hřebíků, udidel, zbytků nástrojů a další doklady běžného řemeslného života v římském táboře…a vedle toho jedna mrtvola. Kostra asi pětadvacetiletého muže původem snad z Ibérie je přímým důkazem pobytu římských občanů na našem území a zároveň tak trochu záhadou – Římané své mrtvé pálili a činili tak mimo perimetr měst a opevnění.

Římané na Moravě - kontext dalších táborů 

Vrch Hradisko není zdaleka jediným objeveným místem působení římského vojska na Moravě. Byla objevena řada pochodových táborů, například v Přibicích, Modřicích u Brna, Hulíně nebo u Olomouce - Neředína, což je nejsevernější dosud objevený pozůstatek římské armády na našem území (129 km od Mušova). Tyto pochodové tábory naznačují směry pochodů legionářů a odkrývají také fakt, že minimálně krátkodobě se Dunaj stal hlubokým zázemím římské říše.

Snad dlouhodobějšího nebo periodického charakteru mohla být ležení u Ivaně, v Přibicích a v lokalitě Na Pískách na protějším břehu Novomlýnské nádrže, vzhledem k dominantní pozici v krajině lze také předpokládat, že Římané užívali Pavlovských vrchů. Lze tak předpokládat, že Hradisko bylo středem opevněné oblasti, kde vojsko leželo spíše v táborech na Pískách a v Přibicích a samotné Hradisko bylo zásobovací a velitelskou základnou, samozřejmě vybavenou i vojenskou posádkou a adekvátním opevněním.

Jinými slovy – římské působení na našem území nebyl výkřik do tmy, ale dobře naplánovaná invaze s šancemi na úspěch. Konkrétní výzkumy jednotlivých lokalit jsou však hudbou budoucnosti.

Archeologická naučná stezka

Zaujal vás článek a chcete místo vidět na vlastní oči? Od léta 2015 je to ještě jednodušší než kdy dříve. Na místě totiž vznikla archeologická naučná stezka, která na trase dlouhé přibližně jeden kilometr za pomoci deseti naučných tabulí vysvětluje dějin, vývoj a přínos zkoumání mušovské lokality. Procházka vám zabere přibližně hodinu a za vydařené dohlednosti nabízí mimo nasbírání spousty vědomostí také fascinující výhledy na mnoho kilometrů kolem. Lokalita je přístupna autem, na kole i pěšky a my vřele doporučujeme!

Zdroje a literatura

Rozcestník o Mušově: 

http://marcomannia.cz/PAGES/Newspaper.html 

http://marcomannia.cz/PAGES/Musov_Burgstall.html 

Římské dočasné tábory:

http://www.rimskelegie.olw.cz/pages/articles/legincz/rimsketaboryvcr.html

Římské vojsko na území ČR:

http://www.rimskelegie.olw.cz/pages/articles/legincz/legincr.html

Wiki

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98%C3%ADmsk%C3%A1_vojensk%C3%A1_pevnost_u_Mu%C5%A1ova

iDNES

http://cestovani.idnes.cz/musov-vyspa-mocneho-rima-0x9-/kolem-sveta.aspx?c=990531_174837_cestovani_pch

Deník
http://breclavsky.denik.cz/serialy/rimske-tabory-staly-u-musova-breclavi-i-ivane-20121016.html

Youtube
https://www.youtube.com/watch?v=kCOVYNnlaNk

K otázce dřívějšího vzniku tábora:

https://www.academia.edu/349146/Komor%C3%B3czy_Bal%C3%A1zs_K_ot%C3%A1zce_existence_%C5%99%C3%ADmsk%C3%A9ho_vojensk%C3%A9ho_t%C3%A1bora_na_po%C4%8D%C3%A1tku_1._stolet%C3%AD_po_Kr._u_Mu%C5%A1ova_kat._%C3%BAz._Pasohl%C3%A1vky_Jihomoravsk%C3%BD_kraj_._Kritick%C3%A9_pozn%C3%A1mky_z_pohledu_%C5%99%C3%ADmsko-provinci%C3%A1ln%C3%AD_archeologie_In_English_To_the_Question_of_Presence_of_Roman_Military_Camps_at_the_Beginning_of_the_1st_Century_AD_at_Mu_ov_Pasohl%C3%A1vky_District_South_Moravia_