Antický svět 

Jedním z mnoha milostných Diových dobrodružství byl jeho poměr k Semelé, dceři thébského krále. Zatímco Semelé ve svém lůně nosila Dionýsa, připravovala Hera pomstu. Navedla Semelé, aby Dia zavázala strašnou přísahou při Stygu, že jí musí splnit její jediné přání. Když se tak stalo, vyžadovala od něho, aby se jí zjevil v plné své nádheře. Tu se jí zjevil jako jako vládce bohů s hromy a blesky, které ji usmrtily. Dionýsos byl ale zachráněn tím, že si jej Zeus zašil do stehna. Když se pak narodil, zanesl jej Hermés k nýsejským vílám. Tak vznikl bůh vinné révy a vegetace. Jeho uctívání se rychle rozšířilo ve všech asijských zemích a v celém Řecku. Když bůh přišel do Attiky, usadil se v Ikarii (dnešní Dionysos). Král Íkarios jej uctivě přijal a za to jej Dionýsos naučil pěstovat révu. Avšak poddaní, kteří vypili příliš mnoho vína, mysleli, že je král chtěl otrávit. Zabili ho a jeho tělo pohodili pod strom. Když jej dcera Érigoné za pomoci své feny Mairy nalezla, na větvích téhož stromu se oběsila. Aby byli všichni zvěčněni, proměnil je Dionýsos v hvězdy souhvězdí Panny. Když pak Ikarioté byli tvrdě potrestáni, litovali svého činu. Aby boha usmířili, stavěli mu obětní oltáře a chrámy a zavedli Dionýsův kult, který byl slaven každou zimu. Černě oděné ženy bez rozdílu stáří se opíjely, tančily, upadaly do extází a oddávaly se orgiím. Potom se proměnily v bakchantky (mainady), řádily po lesích a roklích, kde zabíjely býky, kozly a jinou zvěř a jedly jejich syrové maso, aby vzkřísily mrtvého boha a vyvolaly nový růst. Všechny tyto posvátné obřady se týkaly plodnosti, smrti a zmrtvýchvstání, měly vyvolat pokání a obnovení životních sil. 

Na jaře slavnosti pokračovaly veselicemi, tanci a písněmi, venkovskými improvizovanými sborovými zpěvy (dithyrambos) a mimickými představeními. Ta měla určitý děj, drasis, z něhož pochází slovo drama, t. j. jednání, čin. Muži chóru, oblečeni do kozlích kůží, se tak podobali Satyrům26 a "ódé trágoi" (kozlí zpěv) byl předchůdcem tragédie. Peisistratos zavedl v Athénách v 6. století př. Kr. Dionýsův kult a pořádal velká dionýsia v měsíci elafébolión (od 15. března do 15. dubna). 

Tehdy vystupoval Thespis, velký herec a básník z Ikarie, považovaný za tvůrce dramatického umění. Uváděl první komedianty a sám psal texty, které, na rozdíl od dřívějších improvizací, museli chor a herci přednášet. Tyto hry se nyní už netýkaly jen osudu Dionýsova, nýbrž také trampot a dobrodružství jiných historických a mytologických osobností. 

Thespis zavedl i masky, aby jeden herec mohl hrát několik rolí. Se svou putovní scénou, t. zv. Thespidovou károu, procestoval všechny obce Attiky. Scénu (proskénion - jeviště) obvykle zřizoval proti nějaké přírodní vyvýšenině, odkud mohli diváci představení dobře sledovat. V orchéstře před scénou tančil chór kolem Dionýsova obětního oltáře. 

Posvátný okrsek Dionýse Eleutherea na jižním svahu Akropole se obzvláště hodil k vytvoření hlediště (cavea) divadla. Tam vzniklo nejstarší známé divadlo: jeho orchéstra bývala větší, než je dnes, mělo dřevěná sedadla a ze dřeva bylo i jeviště. V tomto divadle z 5. století př. Kr. byla uváděna mistrovská díla Aischylova, Sofoklova, Euridova a Aristofánova. Za vlády Lykurga ve 4. století př. Kr. byla dřevěná sedadla nahrazena kamennými a hlediště dostalo dnešní podobu, skéna však v následujících staletích doznala mnoho změn. Šířka hlediště je 100 m, hloubka činí 90 m. Má 78 řad sedadel, rozdělených dvěma ochozy (diazómata) na tři zóny a pojmulo 17 tisíc diváků. 67 mramorových sedadel v první řadě bylo určeno předákům (prytanům), zákonodárcům (archontům) a kněžím a uprostřed stál trůn pro kněze Dionýse Eleutherea. 

Za Římanů se divadlo změnilo dvakrát: poprvé za císaře Nera v 1. století po Kr. a potom za archonta Faidra ve 3. století po Kr. Proskénium se zvětšilo o část orchéstry, která nyní získala tvar půlkruhu. Na zadní straně jeviště byla zřízena skvostná dvoupatrová skéna a, jak víme z dochovaného projevu řečníka Chrysostoma (1. století po Kr.), zábradlí kolem mramorovými deskami dlážděné orchéstry, které mělo diváky chránit před gladiátory a divou zvěří. Příležitostně se zadní část ochranného prostoru uzavírala, orchéstra se naplnila vodou a pořádaly se tu veslařské závody. 

Skulptury před jevištěm znázorňovaly scény z dionýsovských pověstí. První zleva představovala zrození boha: Dia, sedícího před Hermem s nemluvnětem, po stranách s démony kuréty,27 tančícími válečný tanec pyrrhiché. Následuje Íkaros, obětující bohu kozu: vedle stojí jeho dcera Érigoné s fenou Mairou. Vpravo byl zobrazen Dionýsos se satyrem, potom Silén v póze Atlase, dále následují bohové a hrdinové, kteří uctívali Dionýse dole u akropolské skály.