Antický svět 

Maxentiova bazilika - Bazilica di Massenzio - se nachází již mimo archeologické území Fora Romana a její stavba byla zahájena roku 308. Byla postavena na vyvýšené terase nad rozsáhlými sklady a zaujímá plochu 100 x 65 m. Její vchod vedl do úzkého prodlouženého nádvoří, odkud se třemi průchody přecházelo do velké středové chrámové lodě, orientované směrem východ - západ, o rozměrech 80 x 25 m a vysoké 35 m, zaklenuté třemi křížovými klenbami na osmi mramorových sloupech. Klenby zdobily osmiboké rozety. Střední loď osvětlovala série oken ve vrchní části, obě postranní lodě, dělené třemi klenutými arkádami, měly dvě řady obloukových oken. Těmito jednoduchými způsoby bylo dosaženo dojmu provzdušnění celé stavby a okouzlujícího souladu. Jejího dokončení se ale císař Maxentius už nedočkal. Smrt jej zastihla roku 312 v Tibeře u Mulvijského mostu (nedaleko Říma) v průběhu proslulé bitvy s Konstantinem, kterou prohrál.

Tento císař potom poslední a největší z římských bazilik i zasvětil, načež si umínil nechat na ní provést několik změn. Maxentiem zvolená podélná osa střední lodě zůstala zachována, architektonický důraz byl ale zaměřen na kolosální Konstantinovu sochu v apsidě typu acrolito (odkryté části těla z mramoru, zbytek z pozlaceného bronzu); jak dokázaly zbytky, nalezené roku 1487, hlava byla vysoká 2,6 m a chodidlo nohy měřilo 2 m. Nový vchod z jižní strany se čtyřmi vysokými sloupy z červeného mramoru a připojení hluboké apsidy ve střední arkádě pravé po-stranní lodě naznačují novou osu, vedoucí kolmo k původní. Bazilika byla později přestavěna na sklad orientálního exotického a luxusního zboží.

Při zemětřesení roku 1349, o němž se zmiňuje i Petrarca, se nádherná klenba zřítila a jen jeden z osmi 20 m sloupů, spočívajících na pilířích, zůstal na svém místě až do roku 1614, kdy jej papež Pavel V. nechal šedesáti koňmi převézt na náměstí Santa Maria Maggiore. Přece však bazilika neupadla v zapomnění, neboť Bramante, Sangallo a Michelangelo prozkoumali její ruiny a ve své genialitě odvážnou konstrukci a pozoruhodnou harmonii starořímského stavebního díla přenesli do vatikánské baziliky.