Antický svět 

Podle pověsti dal Circus Maximus postavit král Tarquinius Priscus na místě, kde se měl odehrát legendární "únos Sabinek". Byl vyhrazen pro závody vozatajů a mohl být považován za největší stavbu všech dob pro zábavy tohoto druhu. Ve své největší podobě v dobách císařství měl na délku asi 600 metrů a 200 metrů šířky a mohl nabídnout místa pro 300 tisíc diváků. Poslední úplnou přestavbu prodělal za Trajána počátkem 2. století. Caracallou zvětšený a Konstantinem obnovený, ozdobil Konstantina II. roku 357 circus egyptským obeliskem faraona Tutmose III. a připojil jej tak k jinému obelisku Ramsese II., který již Augustus nechal umístit doprostřed "spiny". Tato spina rozdělovala arénu na dva úseky, které vozy objížděly většinou v sedmi okruzích.

Řady sedadel byly horizontálně rozděleny do tří sektorů a na straně paláce byly přerušeny velkou "královskou lóží", spojenou s palácem na svazích kopce. Pro část horních míst musely být postaveny dřevěné tribuny, jejichž časté zřícení způsobovalo usmrcení tisíců diváků (1 112 za Antonia Pia a za Diokleciána dokonce 13 000). Circus Maximus byl využíván dlouho. Přes zákazy a napomínání církve (pod tribunami nacházely přístřeší prostitutky a městská chátra) závody se tu udržely do 5. století a za gótského krále Totily roku 549 se konal poslední. Potom zůstal nevyužitý a byl vystaven systematickým krádežím mramoru, které předznamenaly jeho zkázu. Oba poražené obelisky nachal papež Sixtus V. postavit na Piaza del Popolo a před kostelem San Giovanni di Lateráno, kde se stále ještě nacházejí.