Antický svět 

Palatin je nejslavnější kopec tohoto města. Po staletí bylo v Římě centrem veřejného života Fórum, kde se rozhodovaly dějiny velké části antického světa a Palatin představoval pro Římany stále ono posvátné místo, kde město vzniklo. Na tento zvláště nápadný kopec, ovládající přechod přes Tiberu blízko tiberského ostrova a tržiště na Fóru Boariu, umístili staří Římané ve své fantazii legendární založení Říma pověstnou brázdou, kterou tam 20. dubna v roce 754/53 př. Kr. vyhloubil Romulus. Přesto se fantazie zakládá na skutečností, neboť archeologové odkryli na Palatinu zbytky chatrčí z mladší doby kamenné, potvrzujících existenci sídliště na místě, které tradice považovala za sídlo mýtických zakladatelů města. Tato malá skupina chýší nebyla zajisté Romulem ani založena, natož obývána a také se ještě nenazývala Řím, přesto musí být považována za jednu z nejdůležitějších vesnic, z nichž potom Řím jako skutečný městský organizmus vznikl.

Dějiny Palatinu v prvních stoletích jsou jen mlhavé. Nehledě na tři chrámy, Vítězství, Jupiterův a Velké Matky - Jupiter Stator a Magna Mater - nebyla tam žádná veřejná budova. Ale později, především během obou posledních století republiky, zde vznikala soukromá sídla a vily bohatých a proslulých osobností. V roce 44 př. Kr. se také Augustus rozhodl přenést své sídlo na Palatin a postavil zde chrám Apollonovi, který byl zasvěcen v roce 28 př. Kr. Od té doby téměř každý z císařů sídlil na Palatinu, jež se poznenáhlu měnil v okázalé knížecí sídliště a Palatin se stal Palatinem, jak byl tento komplex podle jména kopce nazýván.

První skutečně císařský palác nechal postavit Tiberius, který rozšířil Caligula tak, že sahal až k samotnému Fóru Romanu. Claudius a Nero nechali v letech 41 a 64 zřídit t. zv. Domus Transitoria, který při velkém požáru roku 64 vyhořel, aniž by byl obnoven. Na jeho zbytcích a na všech ostatních dosud nezastavěných částech nechal v letech 81 - 92 zřídit svůj palác Domitian. Domitianova stavba, nazvaná Domus Augustana, t. j. Dům císařův, se skládala z reprezentačního paláce a soukromého sídla, velkého stadionu nebo hippodromu a lázní. Po svazích pahor-ku vzhůru k vrcholu se táhla atria a schodiště, peristyly a sály, portika, terasy a kašny, náležejí-cí k velkému Domu. "Byl to jeden z nejkrásnějších výtvorů na světě", jak psal básník Martial, "mohutná stavba, sestavená takříkajíc ze sedmi vrchů, jednoho přes druhý se tyčících až do nebe". Po Domitianovi nechal zde mezi koncem 2. a počátkem 3. století zahájit práce Septimius Severus. Ač pokračoval jen Domitianem nedokončenými projekty (jako v případě lázní), přispěl tím vynikajícím způsobem k monumentální výstavnosti císařových staveb. A to dokonce víc, než Domitian, neboť pro nedostatek nezastavěného místa nechal kopec uměle prodloužit k jihu, kde sérií dvoupatrových cihlových arkád o výšce 20 - 30 metrů dospěl až k řadám seda-del dole se nacházejícího Circu Maxima. Z

ávěrem tentýž Septimius Severus všechny stavby na Palatinu korunoval a na úpatí kopce podtrhl pořízením proslulého Septizonia, jedinečného poschoďového architektonického pro-spektu, bohatě zdobeného sloupy, výklenky a sochami. Stavbu, kterou mohli obdivovat ti, kdo přicházeli do Říma od Via Appia bránou Porta Capena ve starých republikánských hradbách, pravděpodobně oživovaly vodní fontány. Potom, kromě velkého chrámu, který Elagabal nechal ve 3. století postavit na částečně umělé terase proti Kolosseu, se už na Palatinu neuskutečnily žádné významné práce. Naopak, začát-kem 4. století Dioklecián jako první císař se tam už neusídlil. Po přenesení hlavního města říše do Byzance byl Palatin už definitivně opuštěn. Následoval úpadek kultovních míst, po opuštění bohů následovalo boření a ruinování budov.