Antický svět 

Možná to bylo právě sídliště na Palatinu, ovládající ostrov s brodem a nacházející se také bezprostředně nad právě tam na levém břehu řeky založeném tržištěm, tvořícím jádro, kolem něhož se mezi 8. a 7. stoletím př. Kr. seskupila další obydlí a dalším jejich přibýváním pak vzniklo vlastní město. Rozkládalo se od Palatinu po Esquilin, od Caelia po Viminal a Quirinal. To se uskutečnilo ur-čitě už v 6. století př. Kr. Obklopeno zdmi a chráněno opevněným hradem na Kapitolu, mělo pak město na Tibeře říční přístav a na Fóru centrum hospodářského i politického života, jakož i veřejné budovy a svatyně, přede všemi ostatními chrám Jupitera Capitolina. V následujícím století byl do města zahrnut také Aventin. Po zpustošení, způsobeném náhlým vpádem Gallů, nové opevnění obklopilo v první polovině 4. století městský organismus, rozkládající se teď už na více než 400 ha.

Neustálé obohacování města památníky a pokračující vylepšování městského vybavení nadále vyvolávalo stále rozsáhlejší stavební činnost. Pro vzhled města rozhodující byla obě poslední staletí republiky. Mezi 2. a 1. stoletím př. Kr. byly totiž podle plánů a vzorů velkých měst řec-kého východu zcela obnovovány nebo vytvářeny nové "čtvrti", které časem, s ohledem na už existující, plnily zcela určité funkce. Architektonická řešení, jako otevřená portika, byla přejí-mána z Řecka, ale vedle toho se vyvíjely zcela nové formy, jako bazilika na Fóru. Jejich počát-kem se stalo účelné přejímání a systematické rozšiřování oblouku a klenby, což spolu s technikou opus caementicium umožnilo realizaci větších a lépe využitelných budov. Vedle užitkových staveb, skladišť, tržnic a přístavních zařízení, vznikaly i nákladné reprezen-tační stavby. Zejména od počátku 2. století, kdy bylo upraveno a zesíleno obezdění řečiště Tibery a monumentálně upraveno staré obchodní centrum na Foru Boariu, byla jižně od Aventina vybudována nová rozsáhlá přístavní čtvrť Emporium, potom mezi lety 179 a 142 př. Kr. první kamenný most přes Tiberu, Pons Aemilius. Rovněž ve 2. století bylo zřízením velkého portika a chrámu zpřístupněno Martovo pole, které se v následujícím století s portikem a Pompejovým divadlem stalo zónou expanze rozrůstajícího se města.

V 1. století př. Kr. od Sully přes Pompeia až po Caesara je stavební činnost ve městě podřizo-vána přesně plánovanému politickému programu městských vládců. Caesar zamýšlel radikální obnovu města podle regulačního plánu, obsahujícího m.j. i odklonění Tibery tak, aby odstranil velkou smyčku kolem Martova pole a toto pak spojil s Campem Vaticanem, avšak zavraždě-ním diktátora z tohoto projektu sešlo. Přesto měl Caesar dost času na to, aby po zboření Co-mitia a přemístění Rostry a Curie Senátu, jakož i demolicí okrajových částí lidové čtvrti Subur-ra, pronikavě změnil střed města zřízením nového Fóra, čímž dal podnět ke vzniku monumentálního komplexu Císařských fór. Caesarův nástupce Augustus aspoň částečně pokračoval v městské stavební politice svého předchůdce, přičemž nechal dokončit jeho četné oblíbené stavby (jako Basilica Iulia) a postavit jiné Fórum. Především nechal na Martově poli, podporován v tom svými spolupracovníky, rozmístnit veřejné i soukromé budovy: od Balbova divadla přes amfiteátr Statilia Taura, Agrippovy lázně, první Pantheon, sluneční hodiny až po grandiózní mauzoleum císařské rodiny. Tentýž Augustus, který už bydlel na Palatinu, získal pro plán přestavby pahorku v jedinou vel-kolepou císařskou rezidenci nejspíš svého nástupce Tiberia, který si tam jako první nechal postavit svůj palác. Příslušníci iulio-claudiovské dynastie se při výstavbě omezili na pokračování v Augustových plánech do okamžiku, kdy strašný požár roku 64 zcela zničil nebo těžce poškodil deset ze čtrnácti "regionů", do nichž Augustus město rozdělil. Po této katastrofě, zatímco Nero byl zaměstnán realizací Domu Aurea, který velkou část městského centra proměnil v jedinou nádhernou vilu, prosadil se organicky lépe promyšlený program obnovy, který však - po dvou dalších požárech v letech 69 a 80 - mohl být považován za dokončený teprve ke konci století díky intenzivní stavební činnosti Domitianově. Předtím totiž Vespasian a Titus od roku 75 do roku 80 budovali stavbu, která se měla stát znakem města: flávijský amfiteátr nebo-li Kolosseum. Rozsáhlejší a intenzivnější stavební činnost spadá do 2. století po Kr.

Od Trajana, Hadriana Antonia Pia a Marca Aurelia pocházejí poslední a největší z císařských fór, nové lázně, další chrámy (z nich zejména Venušin) a především nový Pantheon jako mistrovské dílo architektury všech dob, jakož i druhé Mausoleum dále proti proudu Tibery a oba spirálovité, figurami po-kryté sloupy se schodištěm uvnitř. V soukromé architektuře se šíří vícepatrové domy (insulae), tvořící už skutečné, organicky koncipované "městské čtvrti", jako čtvrť mezi Via Lata (dnešní Via del Corso) a Quirinalem. Ve 3. století, začínajícím velkým stavebním projektem působivých Caracallových lázní, pokra-čuje stavební činnost za dynastie Severů. Když Aurelian pod hrozbou barbarů na hranicích říše nechal roku 275 obehnat Řím novými hradbami, znamenalo to konec dalších možností rozšiřo-vání města. Přesto byl Řím uvnitř 18 km dlouhých Aureliánových hradeb největším, nejbohat-ším a nejmonumentálnějším městem, jaké kdy země nesla. Stavební ruch však zcela neustal. Naopak: Diokleciánovy lázně a roku 312 Konstantinem za-svěcená Maxentiova basilika byly dalšími dvěma vzhlednými kapitolami nyní již tisícileté římské architektury. Jen o tři roky později, r. 315 vznikl Senátem na počest Konstantinovu pořízený vítězný oblouk s využitím částí starších památek, což je možno považovat za znamení počátku zániku celé jedné epochy. Když tentýž císař pak na březích Bosporu založil nové hlavní město, pojmenované 11. května 330 jako "Roma Nova", může být tato fáze plánování a výstavby města, které označujeme jako antické, považována za ukončenou.

Ve 24 krátkých kapitolách je ne zcela úplně představen tisíciletý monumentální vývoj Říma jako kosmopolitní metropole. Ale uváženým výběrem provádět návštěvníky při objevování nejdůležitějších památek a sugestivních koutů města znamená otvírat jim výhled k dosud nepo-znaným horizontům. Východiskem k těmto procházkám antikou může být bezpochyby jen Kolosseum, považované za symbol města. Odtud sledujeme cestu, vedoucí nás k Císařským fórům jako k monumentálnímu městskému centru a poté k Foru Romanu, místu, kde tlouklo srdce republikánského města. Když pak vystoupíme na Palatin, na posvátné místo vzniku Ří-ma a nádherné sídlo císařů, ocitneme se naproti největší stavbě toho druhu v římském světě: Circu Maximu. Dalšími etapami prohlídky jsou Forum Boarium (Dobytčí trh) se dvěma dosud ještě dobře zachovanými chrámy, Marcellovo divadlo a ostrov Tiberína, které spolupůsobily jako určují-cí faktor při vzniku města, pak přeskočíme k Hadriánovu mauzoleu. Na Martově poli pro-hlídku uzavírá Pantheon, tento architektonický zázrak všech dob. Na Via Appia se s Římem rozloučíme v nezapomenutelně romantické atmosféře osaměle se tyčícím hrobem Cecilie Metelly.