Antický svět 

Z žen císařského Říma je Livia Drusilla rozhodně tou nejznámější. Za téměř devadesát let svého života stihla mnohé a podle letopisců a hlavně pozdějších romanopisců toho měla stihnout ještě mnohem více. Byla skutečně šedou eminencí císařského Říma? Nebo byla jen manželkou vynikajícího císaře a matrónou císařské rodiny? Než si odpovíme, vraťme se na začátek.

Livia Drusilla se narodila 30. ledna roku 58 před n.l. jako pravděpodobně druhá dcera Aufidie a Marca Livia Drusa Claudiana, senátora z významné rodiny Claudiů, jehož život skončil, když dceři bylo šestnáct, na bojišti u Filipp. Už rok předtím však stihl svoji dceru provdat. Prvním manželem Livie se stal Tiberius Claudius Nero, rovněž patricij a republikán. Republikán velmi důsledný.

Rok 42 přinesl Livii Drusille smutek i štěstí. Vlastní rukou zemřel po bitvě u Filipp její otec, zatímco její manžel pokračoval v boji proti Octavianovi, tentokrát už na straně Sexta Pompeia na Sicílii a později v Řecku, a páru se v tomto roce narodil první potomek – syn Tiberius Claudius Nero, pozdější druhý císař Tiberius. Dlouhý život v opozici a nebezpečí se snižujícími se výhledy na úspěch se nakonec na manželském životě asi projevil – a v poněkud podivnou podobu a za podivných okolností.

Rozvody v těhotenství a následná svatba by vzbudily poprask i v dnešní době, natož pak v Římě, navíc když se to týkalo faktického vládce celé říše. Ale stalo se. Livia se vrátila do Říma v rámci všeobecné amnestie pro vzbouřence roku 39 před n.l. Byla osobně představena Octavianovi a ihned měla přeskočit jiskra. Což by asi nebylo samo o sobě tak podivné, ale Livia byla v šestém měsíci a Octavianus očekával narození svého (jediného) potomka – dcery Julie. Přesto však oba na nic nečekali, Octavianus se rozvedl se Scribonií a Livia s Tiberiem Claudiem Neronem. 14.ledna 38 před n.l. se Livii narodil Drusus Starší a už o tři dny později se konala svatba. Vladařský pár Říma na více než půl staletí se narodil. 

Budiž také řečeno, že nádech jisté komediálnosti celého sňatku dodržel také Tiberius Claudius Nero, který páru osobně požehnal „jako otec“. Co si myslel, to nevíme. Jisté však je, že zajistil politické přežití jemu i jeho rodině. Přestože Livia byla údajně krásná žena, pozadí sňatku bylo reálně politické. Octavianus neměl známosti v nejvyšších vrstvách, které inklinovaly k Marcu Antoniovi nebo Sextu Pompeiovi. Svatba do prastaré rodiny měla takové styky zajistit. Proto také nevadilo, že už má dva syny, ba naopak, potomci respektovaného rodu dodali lesk i Octavianovi – a Claudia Nerona mohlo hřát, že byl otcem možných nástupců trůnu. 

Scribonia zažila rozvodem po porodu nepříjemnou situaci, ale zase taková novinka to pro ní nebyla – byla provdaná už dvakrát, když si brala Octaviana, byla o pět let starší a navíc její napojení na Pompeia přestávalo nést lesk, zvláště za života jeho syna Sexta. Scribonia se už nikdy neprovdala a zemřela po více než padesáti letech, roku 16 n.l.

Konečně ani Octavianus nezažil tuto situaci poprvé, sňatek s Livií byl už jeho třetí, na pětadvacetiletého muže také pěkný výkon. Tak jako tak manželství Livie a Augusta bylo na světě a vydrželo jednapadesát let, což v době silného politického pragmatismu o něčem svědčí.

Vše nasvědčuje tomu, že svazek Augusta a Livie byl skutečně láskyplný – a že v něm Livia hrála mnohem podstatnější roli, než bylo v této době obvyklé. Byla žena bohatá, která na Octavianovi nezávisela existenčně. Byla také sebevědomá a od roku 35 před n.l. dostala privilegium spravovat své vlastní finance, později snad jako vůbec první žena dostala veřejnou sochu. Nenosila ale drahé věci nebo šperky a s Augustem žila v poměrně skromných podmínkách i poté, co se tento stal prvním císařem a jeho moc byla zcela neomezená. Sama mu vyráběla šaty a měla ambici o něj pečovat, což pro císařovo často nemocné tělo bylo také tak trochu třeba.

Naopak si Livia značně užívala svojí role poradkyně mimo tradiční okruh mužů a úspěšně se snažila vést vcelku nezávislý život. Tím ovšem neříkáme, že to byla nějaká bořička starých pořádků – na veřejnosti naopak nabádala své aristokratické kolegyně v návratu ke starým ctnostem a hodnotám. Byla na poměry doby značně tolerantní a svojí osobností k Augustovi zapadla natolik, že doplnila jeho vladařskou sílu v něco víc. Přitom se ovšem nebála také uplatnit svůj vliv, na což řada lidí shlížela v lepším případě s nedůvěrou. Podařilo se jí postrčit směrem vzhůru celou řadu svých oblíbenců a klientů, mezi nimi třeba otce císařů Galby a Othona.

Své ambice směřovala na prosazení svých synů z prvního manželství Tiberia a Drusa na co nejvyšší posty. Historie tomu chtěla tak, že synové Livie nebyli zpočátku s nadějemi na nástup na trůn nějak vysoko, ale nakonec si Tiberius a Drusovi potomci stali císaři. Příběh toho, jak se to stalo, vede k mnoha podezřením o tom, zda Livia svoji mateřskou lásku a vliv nepřeháněla. Podívejme se, jak se situace s nástupnictvím po Augustovi vyvíjela.

Vůbec prvním designovaným nástupcem Augusta byl Marcellus, syn jeho sestry Octavie. Toho roku 25 před n.l., tedy v sedmnácti, oženili s Augustovou jedinou dcerou Julií a obecně se počítalo, že pokud se Augustovi stane něco podobného jako Caesarovi, stane se jeho nástupcem. Cestu mu umetlo také odstranění Marca Agrippy, který byl vyslán na Blízký Východ, což mnozí interpretují jako čestný exil. Mladík však roku 23 před n.l. onemocněl a záhy zemřel. Příčina je neznámá, Livia byla v podezření, že Marcella otrávila, ale pravděpodobnější je smrt z přirozených příčin.

Dalšími nástupci se stali Agrippovi synové, v prvé řadě Gaius Iulius Caesar a Lucius Iulius Caesar. Jejich matkou opět byla Julia, Augustova dcera, kterou po smrti Marcella nuceně provdali za admirála Agrippu. Augustus je roku 17 před n.l. (Gaiovi byli tři, Luciovi asi ani rok) adoptoval a označil za své nástupce. V téže době navíc Livii zemřel mladší syn Drusus po pádu z koně v Germánii, takže nástupnictví synů se zdálo nakrátko zcela mimo debatu, zvlášť když Tiberius s Augustem vycházel špatně.

Julia byla po Agrippově smrti znovu provdána, tentokrát za Liviina syna Tiberia, budoucího císaře, a nešlo o manželství vydařené, ale z rozumu. Záměr byl asi takový, že Tiberius, zkušený válečník, bude zastupovat oba chlapce, než dospějí do věku, kdy vládu převezmou sami. Ale jako často, osud tomu chtěl jinak. Lucius zemřel roku 2 n.l., v nedožitých dvaceti letech, na nespecifikovanou nemoc v Massalii. Gaius ho následoval o osmnáct měsíců později, když zemřel na zranění během tažení v Anatolii. Obě tyto smrti se opět spojovaly s Livií, neboť její prospěch byl zřetelný – její syn Tiberius se stal nezpochybnitelným nástupcem trůnu, byť ho císař neměl moc v lásce a musel adoptovat syna svého bratra Drusa, Germanica. Pravdu se ovšem nedozvíme. Realita je každopádně taková, že to byl skutečně Tiberius, kdo Augusta po jeho smrti nahradil na císařském stolci.

Tím ovšem zlým skutkům Livie ve prospěch Tiberia neměl být konec. Měla být zapojena i do smrti Augusta, tehdy téměř osmdesátiletého starce, který zemřel roku 14 n.l. Nepřátelé Livie tvrdili, že mu podala otrávené fíky, aby trůn zajistila pro Tiberia, který by mohl být v ohrožení, pokud by se z nuceného exilu vrátil poslední žijící syn Agrippy, Agrippa Postumus. Opět – nemáme důkazy. Agrippa Postumus pak byl popraven krátce po Augustově smrti a je nejasné, kdo tento rozkaz vydal.

Začala poslední epocha života Livie, po smrti svého manžela velmi bohaté ženy, neboť císař jí odkázal třetinu jmění. Bylo jí pětasedmdesát, měla nesmírné bohatství, obrovský vliv – a žádnou oficiální pozici. Augustus ji ve svém testamentu adoptoval do rodiny a mohla se nyní titulovat Julia Augusta. V zádech měla syna Tiberia, nového císaře, který jí mohl být patrně za mnohé vděčný, i když existují pochyby, že by se tito dva nějak zvlášť milovali.

Na počátku Tiberiovy vlády fungovali oba dva ještě jako fungující pár, kterému příkladně chodily dopisy oficiálního charakteru ve dvou kopiích, ale jak roky plynuly, začaly spory mezi Tiberiem a Livií nabírat obrátky a překvapivě to byl císař, kdo v nich tahal za kratší konec. Livia si uměla pohlídat své oblíbenkyně, které často překračovaly zákony, neboť si to prostě mohly dovolit. Nejkřiklavějším takovým případem byl soud s Munatií Planinou, podezřelou z vraždy Germanica a osvobozenou, aby se po Liviině smrti tatáž při obnoveném procesu raději sama zabila. Šířila prý údajně také zvěst, že Augustus před Tiberiem preferoval Germanica – který následně dost tajemně zemřel, dost pravděpodobně otráven.

Rozpory mezi Livií a císařem zašly někdy po roce 22 n.l. tak daleko, že legendární Tiberiův dobrovolný exil na ostrově Capri (od roku 26 n.l.) je hodnocen právě tak, že Tiberius nemohl svoji matku již déle vystát a uprchl před ní. Když pak Livia 28.září roku 29 n.l. ve věku 87 let zemřela, Tiberius opatrně čekal na Capri, snad nevěřil, že se to skutečně stalo. Zrušil její poslední vůli a odmítl všechny pocty včetně deifikace, kterou pro ni Senát nachystal (Tiberius byl ovšem na tyto pocty skoupý i sám pro sebe). Livia byla pochována vedle Augusta a její popel našel zkázu při pádu Říma roku 410 n.l., kdy byla hrobka vydrancována.

Přesto se však Livia stala „svatou“. Její deifikaci dotáhl ke konci a její odkaz vyčistil císař Claudius, poměrně překvapivě, neboť právě jeho neměla Diva Augusta Livia příliš v lásce.

87 let života Livie Drusilly, později Julie Augusty a ještě později Divy Augusty je naplněno rozporuplnými činy, které krmí nyní populární historické detektivky, ale sloužily také jako základ příběhu velmi kvalitní a populární knihy Richarda Gravese Já, Claudius. Byly smrti kolem ní jen dílem přírody nebo Livia byla šedou eminencí Říma, která v zákrytu za svým manželem a později synem tahala za nitky a zabíjela jedem? Marcellus, Gaius, Lucius, Augustus, Agrippa Postumus, Germanicus – ti všichni měli padnout za oběť zášti Livie. Řekněmě otevřeně, že skutečně padnout mohli, ale žádný reálný důkaz pro to nemáme a pravděpodobně nikdy mít nebudeme. Musíme se tedy buď spokojit s nevědomostí, nebo se pustit do nějaké historické detektivky, jejíž autor má zpravidla zcela jasno v tom, kdo reálně vládl Římu na počátku císařství.

Jak se zdá, Livia byla přísná na okolí i sama na sebe a přestože měla dar získávat si politické přátele, s přáteli osobními už to bylo horší (tento „dar“ podědil i Tiberius). Když ovdověla a zestárla, dost možná se zachytila četných vrtochů, které při jejím vlivu mohly být značně nesnesitelné, přičemž se nabízí jistá paralela s Václavem Klausem.

Livia po sobě zanechala široké potomstvo a byla matrónou celého julsko – claudijského rodu. Byla v přímém vztahu se všemi císaři, kteří vládli Římu prvních sto let císařství, od Augusta, přes Tiberia, Caligulu, Claudia i Nerona. Její rozporuplná a zřejmě machiavelistická osobnost a mimořádný neoficiální vliv z ní udělaly jednu z nejznámějších postav raně císařských dějin.