Antický svět 

Pontský král a jeden z nejhorších nepřátel Říma za republiky Mithridatés (správněji spíše Mithradátés - persky "daný Mithrou") se narodil asi roku 132 před n.l. jako syn krále Mithridata V. Euergéta a syrské kněžny Laodiky. Jeho otec se postavil na stranu Římanů za třetí punské války, kde je rovněž vojensky podpořil, za což dostal přízvisko Euergetés (Dobrodinec) a maloasijskou Frýgii. Roku 121 před n.l. byl však už mrtev - zavražděn - a na jeho místo nastoupil jeho tehdy o něco starší než desetiletý syn. Jako panovník se časem propracoval ke jménu Mithridatés VI.Eupatór Dionýsios. 

Nejdříve si však musel získat faktickou moc, kterou uzurpovala jeho matka Laodika. Ta se dokonce pokusila syna zavraždit a Mithridatés ve svých čtrnácti letech musel uprchnout do hor. Tam prý tak otužil své tělo, že mu ani jed nemohl ublížit. Vojsko a lid pak Laodiku svrhli a Mithridatés se mohl konečně ujmout vlády. 

Přestože se král ujal vlády velmi mladý, stala se z něj velmi významná a zajímavá osobnost. Říká se, že již v mladém věku nad ostatními vynikal silou a odvahou, díky čemuž se později stal skvělým bojovníkem, lovcem a nesmíme zapomenout ani na jeho důležitou a úspěšnou celoživotní dráhu milence. 

Co se jeho vnitřku týče, byl otcem vychováván společně s perskými i řeckými chlapci. Je více než pravděpodobné, že právě výchova z něj udělala pozoruhodnou kombinaci helénského a perského člověka. Smýšlením zůstal vždy věrný Východu, ale naprosto si osvojil řeckou vzdělanost. Pamatoval si prý mnoho jazyků svých poddaných kmenů a pamatoval si i jména tisíců svých vojáků, což byla ve starověku velmi ceněná vlastnost. Navíc byl skvělý řečník. 

Pokračoval v politice svého otce, který prováděl rozsáhlé expanze, díky kterým se území malého pontského království vytrvale zvětšovalo. I Mithridatés VI. trávil mnoho času v bojích, které pro něj dopadaly vesměs dobře. Vedl si v nich dokonce tak dobře, že díky pozvání taurských Řeků záhy rozšířil své panství i o území Bosporské říše na Krymu, která v minulosti nesmírně bohatla z exportu jihoruského obilí. Stalo se v letech 110 - 107 před n.l. Záhy s Mithridatés podmanil i bájemi opředenou Kolchidu na východním pobřeží Černého moře a Malou Arménii. 

Z Černého moře se tak stal bezmála "pontský rybník", což muselo již dost zajímat vedoucí mocnost Středomoří - Řím. A zřejmě nejen tu, neboť pontské království se za několik let šťastných tažení stalo jednou z vedoucích velmocí Asie. Mithridatés si byl vědom svého postavení a hodlal je samozřejmě dále upevňovat. Jeho plán na dobytí všech zemí okolo Černého moře silně podporovala stará řecká města na pobřeží moře. Roku 103 před n.l. si Mithridatés podmanil i Kappadokii a stal se tak bezprostředním sousedem Římanů. Mithridatovi bylo tehdy okolo 25 let a jeho útok na nejmocnější říši světa na sebe nedal dlouho čekat. 

O průběhu samotných slavných válek mezi Mithridatovým královstvím s Římem si přečtěte podrobně v článku Radka Tumy a mé maličkosti nazvaném nápaditě Války s Mithridatem. Proto níže najdete pouze jejich krátké shrnutí. 

První válku s Římem zahájil Mithridatés útokem na Bithýnii, která byla klientským královstvím Říma. Obyvatelé Bithýnie nápor odrazili a na popud z Říma i na Mithridata zaútočili. Rozezlený král se rozhodl dobýt Malou Asii, což se mu skutečně záhy povedlo. V nově dobytých oblastech pak došlo k pogromům na Římany, které stály 80 000 životů. Mithridatés pak opanoval i značnou část Řecka. Řím vyslal po nějaké době řešit situaci vojevůdce Sullu, který Mithridata porazil, ale kvůli nestabilní politické situaci s ním roku 85 před n.l. uzavřel mírný mír. 

Mithridatés dostal čas k odpočinku a spojil se s arménským králem. Za této podpory zahájil roku 74 před n.l. druhou válku. Římský vojevůdce Lucullus jej ovšem porazil a vyhnal do Arménie, kde Mithridata před definitivní porážkou zachránil pouze rozklad přesloužilé římské armády. 

Poslední válku už zahájili Římané, jmenovitě slavný Pompeius, který na Mithridata roku 66 před n.l. zaútočil a kvůli dezerci arménských spojenců také velmi snadno porazil. Mithridatés uprchl na Krym, kde ho ovšem zastihlo povstání vedené jeho syny. Mithridatés se ho pokoušel udolat, ale jeho snaha byla marná, všichni ho opustili. Nakonec spáchal velký král roku 63 před n.l.sebevraždu. Jed na něj údajně neúčinkoval a zabít ho musel galský otrok. 

Lokality jmenované v článku najdete na Mapě antického světa.