Antický svět 

Hunský náčelník Attila se narodil neznámo kdy, jeho otec se jmenoval Munzuk. Attila nastoupil svoji vládu roku 433, když zemřel jeho strýc Ruj. V té době nevládl sám, ale společně se svým bratrem Bledou, kterého však dal zavraždit. Hunská říše na počátku Attilovy vlády čítala prakticky všechny kmeny Germánů a Slovanů mezi východními hranicemi východořímské říše a Volhou. Střediskem státu bylo území dnešního Maďarska, přičemž hlavní město leželo asi někde mezi Tisou a Dunajem. O tomto městě víme asi tolik, že bylo celé ze dřeva kromě - a to je zajímavé - lázní římského stylu. 

Přejděme však k Attilovi samotnému. Byl postavy značně malé, nevypadal rozhodně nijak hezky. Co ztratil na kráse, to získal na vypočítavosti, které se jeho sousedi museli obávat stejně jako jeho meče. Přestože se všichni považovali za děsivého nepřítele, k vlastním poddaným se prý choval milostivě (Attila znamená v překladu Tatíček). Rovněž řečtí řemeslníci a umělci si ho pochvalovali pro jeho štědrost a přímost. Je tedy třeba revidovat oblíbený názor, že Attila byl vtělením ďábla. 

Attila byl schopný válečník a meči se rozhodně nevyhýbal. Neměl nikterak skromné cíle - chtěl na troskách dobyté římské říše založit vlastní hunskou veleříši. Nejprve bojoval s východořímským císařem Theodosiem II., který mu platil 350 talentů zlata. Když byl poplatek za dalšího císaře zvýšen na 2100 talentů, odpověděl císařský dvůr Attilovi, že zlato má pro přátele, pro něj zůstává jen železo. 

Attila se kupodivu neobrátil do východořímské říše, ale sebral své vojsko, posílil je o spojence z kmenů Herulů, Markomanů, Kvádů, Ostrogótů aj., až jeho armáda čítala možná 500 000 bojovníků. S nimi přeplul u Wormsu Rýn, cestou pálil a ničil a roku 451 se dostal až k francouzskému městu Orleans. Řím měl velké štěstí, že v té době ještě žil vynikající voják a státník Aëtius, který kromě římského vojska velel i oddílům federátů jako byli Vizigóti, Alani, Burgundové, Frankové a další kmeny žijící uvnitř římské říše. S tímto vojskem se utkal s Attilou roku 451 na Katalaunských polích. V boji ho prakticky rozdrtil a pokud by druhý den zaútočil, mohl Huny úplně zničit a Attilu zabít. Hunský vojevůdce s tím počítal, neboť si nechal připravit hranici z koňských sedel, na které se chtěl upálit. Pragmatik Aëtius však útok prý zakázal, neboť se obával příliš velkého růstu moci Vizigótů - Hunové měli být protisilou při případném konfliktu. 

Attila tedy mohl z bitvy svobodně odtáhnout. Záhy mohl Aëtius litovat, neboť Attila následujícího roku vpadl do Itálie a Římané už neměli vojsko federátů, takže byli bezbranní. Hunové zbořili Aquileu a pokračovali dále do Itálie, ale propukly u nich nakažlivé nemoci. Asi jen proto ujednal Attila s papežem Lvem Velikým mír a odtáhl zpět domů. Je téměř jisté, že by trable Říma s Attilou pokračovaly, ale roku 453 Attila zemřel. Stalo se tomu na svatebním loži, možná dostal mrtvici, možná ho zabila manželka, krásná Ildiko, kterou si prý Attila vzal násilím. O Attilovi víme, že měl velké množství žen a tato svatba nepatřila k jeho prvním, neboť ženám holdoval ve velkém. Avšak je jisté, že po Attilově smrti se hunská říše rychle rozpadla i přes její velkou sílu.

Viz. také článek Nástup barbarů

Lokality jmenované v článku najdete na Mapě antického světa.