Antický svět 

Slavný vojevůdce Římanů a poslední velký hrdina skomírající západořímské říše Aëtius se narodil roku 395 nebo 396 v Dorosturu v Dolní Moesii. Již v mladém věku vstoupil do císařské tělesné stráže, ale díky politickým pletichám musí od roku 409 žít jako rukojmí nejprve u vizigótského vůdce Alaricha a později u Hunů. Po návratu rychle vystoupal po hodnostním žebříčku a stal se relativně vlivným. Když v roce 423 zemřel císař Honorius, postavil se Aëtius na stranu zvoleného císaře Jana proti Valentinianovi III. Když roku 424 vtrhl do Itálie východořímský císař s cílem dosadit Valentiniana, byl Aëtius poslán k Hunům pro pomoc. Sebral tam sice na 60 000 mužů, ale přišel už příliš pozdě, neboť císař Jan už byl zajat a popraven. 

Aëtius využil svého vojska k rozhovoru s poručnicí (a matkou) Valentiniana Placidií. Aëtius se po dohodě s ní dostal do říšské rady a stal se vrchním velitelem římského vojska. V tomto postavení si vojevůdce počínal velmi dobře - dvakrát odrazil Vizigóty v Galii, v letech 428 a 431 Franky na Rýně, dvakrát odrazil vpád Juthungů na dolním toku Dunaje. 

Aëtius však své vojenské umění nemířil jen do cizích řad. Roku 427 obvinil téměř nezávislého vůdce Afriky Bonifatia před poručnicí ze zrádcovských úmyslů a dohnal ho k povstání. To bohužel přerostlo oběma přes hlavu - Afriku ovládli Vandalové, kteří se od tam již nehnuli. Bonifatius se nakonec usmířil s Placidií a dokonce dosáhl Aëtiovy hodnosti vrchního velitele. Z toho vzešla mezi oběma vojevůdci válka. V bitvě byl Aëtius poražen a donucen uprchnout k Hunům, ale Bonifatius padl. Roku 433 se Aëtius vrací, poráží Bonifatiova zetě a získává zpět všechny hodnosti. Dává se dokonce jmenovat konsulem a na dvacet let získává neomezenou moc. 

Nyní mohl Aëtius rozehrát kromě nezpochybnitelného umění válečného i umění státnické, neboť císař se v tomto směru neprojevoval. Seznam Aëtiových vojenských úspěchů je velmi dlouhý. Pro příklad, v roce 436 přemohl spolu s Huny burgundského krále, o rok později potlačil obrovskou vzpouru galských sedláků, roku 439 donutil Vizigóty v jižní Francii k míru a usadil v římské říši Alany, o šest let později porazil na Sommě (dějiny se tolikrát opakují...) franského krále Clodia atd. 

S Huny měl Aëtius velmi přátelské vztahy a pokládal je za oporu říše, což tito stepní kočovníci velmi dlouhou dobu skutečně plnili. Aëtius jim za to činil jistě ústupky, například jim přenechal jihozápadní část Panonie (dnešní Maďarsko). Když však Hunové přestali požadovat poplatky po východní části říše a vytáhli do Galie, sjednal vojevůdce spolek Římanů, Franků, Burgundů, Vizigótů, Alanů a jiných národů a roku 451 památně zvítězil na Katalaunských polích. 

Když pak Hunové táhli do Itálie, musel se Aëtius zbavený spojenců omezit na bránění poloostrova. Nakonec intervence papeže zachránila Itálii před drancováním a Aëtia možná před koncem válečnické kariéry. Když se říše zbavila Attily, stal se Aëtius pro svoji velkou moc příliš nepohodlným a navíc i nepotřebným. Když pak naléhal na urychlení svatby svého syna Gaudentia s Valentinianovou dcerou Eudokií, nechal ho císař zabít (nebo ho zabil sám, zde se prameny odlišují). Řím už nezplodil žádného vojáka Aëtiova řádu, který by možná říši zachránil a její pád byl neodvratný.

Lokality jmenované v článku najdete na Mapě antického světa.