Antický svět 

Energický spartský vojevůdce Lýsandros se poprvé do významné veřejné funkce dostal roku 408 před n.l., tedy až ke konci peloponéské války. Tehdy ho přes jeho neurozený původ, který obyčejně zajišťoval takto vysoké funkce, zvolili nauarchou ve válce proti Athénám. V této hodnosti se Lýsandros nejprve odebral k novému místodržiteli Malé Asie, Kýrovi Mladšímu, aby od něho získal prostředky na výstavbu dostatečně vybaveného loďstva pro boj s námořně vyspělými Athénami. Kromě úspěšného uzavření této smlouvy uzavřeli oba muži také pevné přátelství, snad i intimního charakteru. 

Po návratu z Persie se Lýsandros s novým loďstvem pustil do boje s Alkibiadovým zástupcem ve funkci námořního velitele Antiochem a u Notia jej porazil. Athénská hegemonie na moři byla silně otřesena, Alkibiadés v Athénách padl a musel odejít do vyhnanství. Vítězný velitel doplatil ale na to, že spoléhal na perskou pomoc, což bylo mnohým proti srsti a byl proto odvolán ze své funkce. Jeho nástupce, údajně velmi čestný a míru nakloněný Kallikratidás, však padl v prohrané bitvě u Arginús roku 406 před n.l. Otázka, kdo bude velet námořnictvu Sparty, měla pouze jedno logické řešení - měl jim být Lýsandros. Avšak nikdo nesměl zastávat úřad námořního velitele dvakrát v životě, takže se Lýsandros ujal role šedé eminence a ve skutečnosti velel loďstvu, které mělo formálně jiného velitele. 

Lýsandros znovu získal peníze od Kýra, posílil flotilu, se kterou pak roku 405 před n.l. vybojoval rozhodující vítězství celé války u Aigospotamoi. Poté Lýsandros dobýval jedno město za druhým a zajaté Athéňany posílal domů. Poté, co se město obležené ze souše přeplnilo, objevil se v přístavu Piraeus Lýsandros a město zablokoval i z moře. Tak donutil Athény po krátkém vzdoru roku 404 před n.l. k bezpodmínečné kapitulaci.

Po oslavě vítězství se dal Lýsandros jakožto v podstatě vedoucí politik Sparty do organizace poválečné spartské hegemonie. Zůstal poměrně chudý, ale nechával si vzdávat pocty, které příslušely jen bohům, za což sklidil bouřlivý nesouhlas. Jeho velká moc ostatně neplodila nic jiného než závist a proti mocnému veliteli se zdvíhaly stále silnější nesouhlasné hlasy, které ho nakonec donutily načas opustit scénu. Rozhodl se, že poputuje do Egypta.

Krátce po jeho návratu se na královský trůn ve Spartě dostal roku 399 před n.l. král Agésiláos a spolu s ním se zpět k moci vyhoupl i Lýsandros. Ten také navrhl, aby byl nový král s vojskem vypraven do Malé Asie, aby bojoval proti Peršanům. To bylo schváleno a král se vydal do boje. Lýsandros ho doprovázel pouze do Efesu, neboť Agésiláos na něj silně žárlil a konal vše proti jeho radě, takže se musel vrátit domů.

Právě včas, aby stihl tvorbu koalice Athén, Korinthu, Théb a Arga proti Spartě, kterou podporovali Peršané, kteří věděli, že spartskou armádu na svém území nejlépe porazí tak, že ji donutí k návratu kvůli domácím problémům. Lýsandros byl vyslán v čele pěšího vojska proti Thébám, ale padl v boji roku 395 před n.l. u Haliartu.

Lýsandros byl velikým válečníkem a měl samozřejmě značné vojevůdcovské vlohy. Avšak nejen ty - disponoval také značným státnickým uměním a chytrostí. Od svého vojska vyžadoval starospartskou kázeň, která dříve Spartu tak povznesla. Jeho velkým minusem bylo to, že poměrně nepokrytě toužil po jisté formě samovlády, což v Řecku znamenalo velký handicap...