Antický svět 

Nejvyšší z bohů, Zeus, si za své království vybral nebe. Sídlí vysoko na hoře Olympu. Sedí zde na svém zlatém trůně, či s ostatními bohy pobývá a hoduje ve zlatých komnatách, které jsou tak jako trůn dílem Hefaista, božského kováře. Vstup na Olymp střeží tři překrásné Hóry a pozvedají oblak k zakrytí brány k Olympu vždy, když se nějaký bůh vydává mezi smrtelníky, či když se vrací. Z nebe nad Olympem se rozlévá zlaté světlo a na Olympu probíhá věčné léto, nikdy nepadá sníh, nikdy neprší. U Diova trůnu pobývá bohyně míru Eiréné a bohyně vítězství Níké. Také sem občas přichází Diova manželka (původně si Zeus chtěl vzít za manželku Thetis, ale když Próteus věštil, že syn Thetidy bude králem nebes a slavnější, než jeho otec, od svého záměru upustil), krásná a božská Héra, ochránkyně manželství, které všichni bozi prokazují úctu, a usedá vedle svého muže na svůj zlatý trůn. Zeus si také váží své manželky, ale občas nedokáže odolat kráse smrtelnic a v takovém případě je schopen se přeměnit v cokoliv, jen aby pozemskou dívku získal (někdy se uvádí, že se Zeus s Hérou neustále hašteří: Héra proti Diovým nevěrám vystupovala svými intrikami, až vše došlo tak daleko, že získala na svou stranu Poseidóna, Apollóna a nakonec i zbytek Olympanů, Dia znenadání obklopili a svázali řemeny, které spletli do sta uzlů. Dia pak potají osvobodil jeden z Hekatoncheirů - Briares, který hbitě rozvázal všech sto uzlů najednou. Zeus pak potrestal Héru tím, že jí pověsil za zlaté náramky na nebe a na kotníky jí připnul kovadliny. Nakonec ji však pustil, když mu všichni Olympané odpřísáhli, že už se ho nikdy nepokusí svrhnout. Apollóna a Poseidóna, další dva hlavní strůjce povstání, potrestal Zeus tím, že je poslal jako nevolníky ke králi Laomedontovi, kterému postavili město Tróju. Ostatním udělil milost, jelikož jednali pod nátlakem. Tento mytologický příběh pochází od Homéra - není jisté, zda si ho Homér sám nevymyslel.) 

Bohy u hostiny obsluhují Diova dcera, mladá Hébé, a syn trojského krále Ganymedés, kterého hromovládce obdařil nesmrtelností. Přinášejí bohům nektar a ambrosii - nápoj a pokrm bohů. Charitky a Músy oblažují bohy svým tancem a zpěvem. 

U brány do Diova paláce stojí dvě velké nádoby. V jedné jsou dary dobra a v druhé zla. Zeus nabírá z obou a posílá tyto dary lidem. Kdo porušuje stanovený pořádek a zákon, tomu Zeus nabere plnou měrou z druhé nádoby a tak provinilce potrestá. Pokud se Zeus rozzlobí, černé mraky zastřou nebe, zazní údery hromu a plamenný blesk sjede na zem. Zákon střeží také bohyně Themis, která svolává shromáždění bohů i lidí, a také Diova dcera, bohyně Diké, která nabádá ke spravedlnosti. 

Zeus posílá lidem štěstí i neštěstí, avšak osud lidí určují bohyně osudu - Moiry. Ani Zeus nezmůže nic proti osudu, který upředou i jemu, stejně tak jako všem ostatním (jiné zdroje uvádí, že bozi osudu nepodléhají). Moira Klóthó přede nit lidského života a určuje, jak dlouho bude člověk žít. Jakmile se nit přetrhne, život končí. Moira Lachesis poslepu vytahuje los, který člověku v životě připadne a třetí Moira Atropos zanáší vše, co její sestry určily, do dlouhého svitku. Co je jednou zapsáno do svitku, je neodvratné. 

Takové je království nebeské a jeho vládce, Zeus. 

Použitá literatura:

N. A. Kun, Starořecké báje, SPN, Praha 1976 
Robert Graves, Řecké Mýty I, Odeon, Praha 1982 
Kolektiv autorů, Encyklopedie antiky, Academia, Praha 1973 
Robert Graves, Řecké Mýty I, Odeon, Praha 1982