Antický svět 

Počátky vývoje latinského písma jsou datovány do doby asi 300 let před naším letopočtem, kdy zásluhou řeckých kolonistů začíná na Sicílii a Apeninský poloostrov pronikat řecká alfabeta. Zde s ní začali přicházet do styku Etruskové, později také Italikové, kteří ji převzali a začali přizpůsobovat k potřebám svého vlastního jazyka. 

Starší Latinové používali pouze velká písmena. Latinská abeceda měla 24 písmen a postrádala znaky pro J, K, U, Y, W. Z řeckého vzoru zde tedy chybí symboly pro písmena gámma, zéta, théta, ypsilon a psí. Toto písmo se v dalším vývoji rozdělilo do několika forem. Nejprve to byla latinka archaická, která vycházela z řeckého písma a má do jisté míry orientální ráz. Dalším vývojem vznikaly národní písmové formy. Nejprve vznikala římská písma nápisová - CAPITALIS MONUMENTALIS - písmo tesané do tvrdých materiálů. Prošlo dlouhým vývojem, od 3.století př. n. l. do 4.století našeho letopočtu. Ustálilo se jako písmo stínované s výraznými serify. Je známá i jeho ornamentální forma - CAPITALIS RUSCTICA - (z lat. rusticus = selský, neohrabaný) písmo psané nebo malované, kterým byly do různých odolných i méně odolných materiálů publikovány veřejné i soukromé dokumenty. Jiné označení tohoto písma je - SCRIPTURA ACTURIA - (písmo dokumentární). Vzniklo asi počátkem našeho letopočtu. Je to písmo nevýrazně stínované, serifové, užší kresby. 

Další nápisová písma, SCRIPTURA CURSEVA a SCRIPTURA UNCIALIS vznikla později, asi ve 3.století našeho letopočtu, a jsou pravděpodobně modifikacemi římských "knižních" písem. CAPITALIS QUADRATA - jinak zvané též CAPITALIS ELEGANS - má význam v celém dalším vývoji latinky od počátku středověku. Vzniklo asi ve 3.století našeho letopočtu. Je výrazně stínované, serifové, čtvercového vzhledu. 

Vyspělá řecká kultura i politická moc Římanů (Řecko bylo začleněno do římské říše v roce 146) vedla k vytváření dalších písem, potřebných pro diplomacii, armádu, obchod i umění. Psalo se na různé materiály, zpočátku na tenký olověný plech, později na papyrus a pergamen. Vyvíjel se i písařský nástroj, rydlo, třtinové nebo rákosové pero, od 4.-5.století brkové. Též technika psaní se změnila. Inkoust se vyráběl ze sazí nebo z duběnek. Pro zdobení zvláště drahých spisů se používala organická i anorganická barviva, stříbro a zlato. Tato písma se nazývají římská písma knižní. Ve svém vývoji vycházela z nápisových písem, ale zpětně měla na tato písma vliv. 

V 1.století př.n.l. vznikla klasická kapitála, o sto let později pak římské knižní písmo smíšené (SCRIPTURA MIXTA), které lze pokládat za jakýsi přechodový typ písma minuskulového. Ve 2.-3.století římská uniciála, která se stala formálním latinským písmem. Další užívanou formou římského písma byla asi v 5.století římská polounciála. 

Vedle písem s vertikální osou se vyvíjela písma kurzivní (italiky) se šikmo skloněnou osou, která měla v denním životě širší použití a byla při psaní svým sklonem přirozenější. Po pádu říše římské r.476 se vývoj římských písem zastavil a začala vznikat tzv. písma národní.