Antický svět 

Ostrov Thera, nazývaný také Santorin, patří k nejjižnějším z Kykladských ostrovů. Nachází se mezi Krétou a řeckou pevninou. Thera byla původně ostrovem okrouhlého tvaru s vulkanickým kuželem zvaným Strongyli. Ten začal vyrůstat v průběhu nejmladších třetihor na zarovnaném krystalickém jádře. Jeho aktivní činnost vyvrcholila největší erupcí kolem roku 1500 př.n.l. Vulkán Strongyli byl výbuchem rozmetán a místo něho vznikla řada ostrůvků s kalderou (kotlinou v propadlém sopečném kuželu). Tento výbuch zasáhl i Krétu a pobřeží Malé Asie. Na samotné Krétě, která leží 125 km jižněji od Santorinu, byly z větší části zničeny paláce mínojské kultury včetně paláce v Knossu a obyvatelstvo bylo přinuceno k odchodu. Výbuch sopky přikryl Calliste ("Nejkrásnější" - takové bylo jméno ostrova v dávných dobách) vrstvou pemzy a popela do výše 50 m a pohřbil vzkvétající minojské osídlení. Vulkanickou erupci na Théře považují totiž někteří geologové a historici za největší přírodní katastrofu starověku, ba dokonce historických dob vůbec. 

Po této přírodní katastrofě se kráter propadl do hlubin moře. Dnes se na jeho místě nalézá široká zátočina. Poklidné souostroví tvoří největší ostrov Théra, která podkovovitě obepíná záliv, menší ostrov Therasia a miniaturní Aspronisi, který leží přímo ve vstupu do zálivu a dva drobné ostrůvky Nea Kaimeni a Palea Kaimeni, které jsou uvnitř zálivu, a jako by tvořily pás kolem celé zátočiny. To je vše, co zůstalo z celého ostrova nebo spíše z celé sopky z mramoru a břidlice, jejíž kráter se nacházel zhruba uprostřed dnešní zátoky. 

Lokalita starověké Théry (nesmíme ji zaměňovat s dnešním hlavním městem ostrova), ležela na východním pobřeží, na vyvýšeném místě nad pláží Perisssa. Bylo to chráněné a těžko přístupné místo, které si později v 11.stol.př.n.l. zvolili dorští osadníci za místo budování svých usedlostí. Mezi důležitou další osadu na ostrově patřilo Akrotiri. Počítalo se mezi jednu z nejdůležitějších prehistorických osad Egejské oblasti. První obyvatelé se zde objevili již v pozdním neolitu (od 4.tis.př.n.l.). Během ranné doby bronzové (3.tis.př.n.l.) se na tomto území už nacházela rozrůstající se osada a ve střední a pozdní době bronzové (asi 20. - 17. stol.př.n.l.) se Akrotiri stalo jedním z hlavních městských center a přístavů Egejské oblasti. 

Velká rozloha osady (asi 20 hektarů), dobře promyšlená kanalizace, kultivované, několikaposchoďové domy s úžasnými nástěnnými malbami, nábytek a nádoby, to vše ukazuje na obrovský rozvoj a prosperitu. Mnoho importovaných předmětů, nalezených v domech, také poukazuje na širokou síť vnějších vztahů, které Akrotiri udržovalo s okolním světem. Bylo v kontaktu s Krétou, ale také obchodovalo s řeckou pevninou, Kyprem, Sýrií a Egyptem. Život ve městě byl poté přerušen v poslední čtvrtině 17. stol.př.n.l., kdy obyvatelé byli nuceni opustit město v důsledku několika zemětřesení. Exploze následovala velmi brzy. 

Vulkanický materiál překryl celý ostrov a město samotné. Nicméně, díky lávě bylo celé město se svými budovami a jejich částečným vybavením zachováno až do dnešních dob, podobně jako v Pompejích. Také zde, stejně jako Pompejích, z lávy povstala luxusní obydlí o několika patrech s podzemními sklady na potraviny a jednotlivými dílnami. Zde také archeologové nalezli nepřeberné množství amfor, ve kterých byly nalezeny ještě pozůstatky vína a oleje. Stěny domů byly vyzdobeny překrásnými nástěnnými malbami, které jsou dnes vystavěny v Národním archeologickém muzeu v Athénách. Jediné v čem se Théra od Pompejí liší je v tom, že zde nebyly nalezeny žádné lidské ostatky. Mezi nálezy úplně chyběly snadno a lehce dostupné věci jako šperky a ozdoby z drahých kovů, gemy a pečetidla z drahokamů a další šperky ze slonoviny. Nalezeny byly naopak zbytky keramiky, ale i keramika samotná v jednotlivých podlažích těchto domů, které sloužily jako sklady nebo snad i obchody. To nasvědčuje tomu, že obyvatelé starobylé Thery stačili zavčasu utéci a zachránit se tak před erupcí, která následovala po silnémzemětřesení. 

Mnoho století po katastrofě zůstaly oblasti pokryté lávou neobydlené. Hledání důkazů o původním osídlení Akrotiri začalo již ve druhé polovině 19. století. Nicméně první archeologické výzkumy spadají až do roku 1967, kdy z nalezišť řeckého archeologa Spyridona Marinata, pod záštitou Archeologické společnosti v Athénách, vyšly na světlo (v lokalitě Akrotiri, v jihozápadní části Santorinu) pozůstatky města pohřbeného pod sopečným popílkem, které se táhnou v délce 800 m. Marinatos se rozhodl Akrotiri vykopat a doufal v ověření své staré teorie, kterou publikoval již v roce 1930, že erupce na Théře mohla být příčinou kolapsu mínojské civilizace. V roce 1974 se profesor Marinatos zřítil do jednoho z hlubokých výkopů a svým zraněním podlehl. Od té doby vede výzkumy na Théře profesor Christos Doumas. 

Archeologické výzkumy se na Théře provádějí běžnou metodou velkoplošného odkryvu v přesně vymezených čtvercích. Jsou ovšem hodně náročné a vyžadují značná opatření. Po odstranění tefry nad stavbami se v místech, kde nejsou žádné architektonické pozůstatky, vyhloubí šachty s půdorysem asi 2 na 2 metry, do nichž se zapustí do betonu zalité ocelové pilíře, které pak jednak nesou zčásti průhlednou střechu a jednak zpevňují terén a brání sesouvání stěn. Dosud byla odkryta pouze malá část města, z níž nelze usuzovat, ani o kterou část městské zástavby se jedná, natož pak na její celkový rozsah. Změť uliček, které jsou lemované hustě natěsnanými budovami a domy s obytnými místnostmi a skladišti, ukazuje typickou mínojskou urbanizační koncepci. 

V historii Théry se význačně zviditelnilo období kolem roku 630 př.n.l., když obyvatelé Théry, poslušni delfského orákula, založili kolonii na severním pobřeží Afriky. Osada na uzemí dnešní Lybie se jmenovala Kýrené a ze zbylých zachovaných nálezů můžeme usuzovat, že město vzkvétalo po dlouhé období. V letech 308 - 145 př.n.l. se ostrov dostal do správy Ptolemaiovců a z této doby pocházejí hlavní dochované monumentální zbytky staveb mezi které patří temenos - posvátný okrsek ptolemaiovského vojevůdce Artemidora z Pergy, zbytky chrámu zasvěceného Dionýsovi, divadlo, zčásti upravené v římské době a další památky. 

Současné archeologické výzkumy se orientují na několik oblastí, které poskytují dostatek informací. Mezi ně spadá sektor B, který zahrnuje dvě oddělené budovy, kde se jedna dotýká druhé. Z prvního patra západní budovy pochází známá nástěnná malba Antilop a boxujících dětí. Dále je to Západní dům, který je relativně malý, ale velmi dobře organizovaný. V přízemí jsou obchody, pracovny, dílny a kuchyně. První poschodí se skládá z prostorných komor, které byly užívány asi jako prádelny, místnosti pro uskladnění hliněných nádob, umývárny a dvou místnosti vedle sebe, ozdobených nádhernými freskami. Komplex Delta zahrnuje čtyři budovy. Pokoj ve východní budově je dekorován nástěnnou malbou označovanou jako Jaro. Ta přímo vyjadřuje ducha thérské kultury: je namalována na třech stěnách menší místnosti a znázorňuje jarní den s vlaštovkami, jež se líbají ve vzduchu nad rudými liliemi kolébajícími se ve větru na vysoké skále. V této budově byly také nedávno objeveny tabulky s lineárním písmem A. Mezi poslední větší komplex patří Dům žen, který je prostorný, dvoupatrový a je označen podle fresek, které dekorují vnitřek budovy. 

Základní charakteristika maleb na Théře je založena na elegantní hře barev a tvarů a umístnění postav na stejné úrovni, bez náznaků perspektivy, což je velmi vzácným svědectvím o starověkém malířství. Tématy těchto nástěnných maleb jsou především výjevy z běžného života, a tím nám tyto fresky vlastně dokumentují jak probíhal život na Théře před 3000 lety. Ať už je to rybář, nesoucí úlovek ryb nebo mladí boxující chlapci, u kterých malíř skvěle zachytil anatomii pružného mladého těla nebo flotila vracející se z válečné výpravy a vplouvající do přístavu. Na jiných malbách se objevují postavy krásných žen, snad kněžek nebo obyčejných obyvatelek ostrova, s dlouhými vlasy splývajícími po zádech, oděných do pestrých šatů a ozdobených náramky a náušnicemi. Nechybí ani náměty z rostlinné a živočišné říše. Například fresky, které nesou námět antilop nebo jara a především nádherné vyobrazení subtropické krajiny plné ptactva, kočkovitých šelem a dalších zvířat. Mezi nejčastěji používané barvy patří modrá, červená a žlutá. Nádherná fresková výzdoba vypráví nejen o vysoké kulturní vyspělosti a velkém bohatství města, ale zčásti také o tom, jak jeho obyvatelé ke svému bohatství a uměleckému rozletu přišli (viz. freska s flotilou vracející se z válečné výpravy). Věnovali se výnosnému námořnímu obchodování s vyspělými zeměmi a zčásti možná i pirátství, což dokládá například keramika, pocházející z Kréty a z řecké pevniny. 

Všechny fresky, které byly dosud objeveny a zrestaurovány, jasně dokumentují obrovský zájem a soužití s přírodou, které museli Théřané mít a tím pádem se motiv přírody objevoval velmi často na různých vyobrazeních. 

V Archeologickém muzeu v moderní Théře lidé mohou obdivovat řadu nálezů pocházejících z vykopávek v Akrotiri. Patří mezi ně i skupina monumentální soch kuroi, keramika, předměty ze skla a dalších materiálů. Toto muzeum funguje pod dohledem Archeologické společnosti v Athénách. 

Významný řecký filozof Platon (427 - 347 př.n.l.) se ve svých spisech Kritias a Timaios zmiňuje poprvé o Atlantidě. Dle něho byl Atlantida velký ostrov, na kterém bylo mocné království s vyspělou kulturou a tato civilizace spolu s ostrovem byla zničena. Žádný autor před Platonem se nikdy o tak velkém ostrově s tak vyspělou a rozvíjející se kulturou nezmiňoval. Na jeho základě můžeme usuzovat, že se jednalo o ostrov Théra. Tuto Platonovu teorii potvrdil i řecký archeolog, profesor na athénské univerzitě Spyridon Marinatos. 

Otázka vlivu thérské katastrofy na dějiny v širší egejské oblasti, především pak na osudy mínojské Kréty, je podstatně složitější. Podle dosavadních archeologických a geologických výzkumů existuje totiž několik faktů, které se jeví zatím rozporuplně a nedaří se je skloubit do jednoznačně přijatelného vysvětlení.