Antický svět 

Dávno před Hannibalem a zhruba 500 let před vznikem nejranější americké tihuánské kultury, uprchla z tyransky ovládaného ostrova Samu skupinka lidí před Polykratem, aby se uchýlili do malé zátoky, západně od Neapolského zálivu a zde založili osadu Dikaiarchia, což znamená něco jako "panství spravedlivých". V římské době z ní vzniklo město Puteoli, na několik desítek let nejdůležitější obchodní přístav na italském západním pobřeží. Ten pak roku 194 před n.l. upadá pod nadvládu Římanů. 

Pod ní však rozhodně nijak netrpěl. Město se stalo jedním z klíčových přístavů, ze kterých proudilo do metropole obrovské množství zboží všeho druhu. Je sice pravda, že z Puteoli je to do Říma ještě nějakých 150 mil po Via Appia, ale než se římský přístav Ostia podařilo císařům dostatečně rozšířit a prohloubit, mělo Puteoli jedno z hlavních slov při zásobování metropole. 

Samotný přístav se rozkládal na západní straně města. Na ochranu před větrem a bouřemi bylo postavěno obrovské molo, které udivovalo všechny současníky. Dodnes jsou jeho zbytky impozantní. Měřilo téměř 400 metrů na délku a 11 - 16 metrů na šířku. Přístaviště se rozprostíralo v délce alespoň dvou kilometrů. Ani tak obrovský přístav však Puteoli nestačil, a tak musela být zbudována menší kotviště na východní straně pahorku, u kterého město leží. 

Náklady lodí byly různorodé - obilí, len, olej, víno, papyrus, vonné látky, otroci, sklo. Leccos z toho se dováželo až z Indie. Obyvatelé se však neživili jen obchodem a mořem. Byli též zdatnými kovotepci a barviči. Město bylo též sídlem mnoha obchodních společností a motali se zde stovky příslušníků různých povětrných povolání. A právě v tomto městě nechal slavný Petronius své hrdiny jít na slavnou hostu u Trimalchiona. 

Město se pyšnilo mnoha krásnými stavbami. Na pohorku se tyčily chrámy Apollóna a Augusta. Puteoli mělo třetí největší amfiteátr (Fláviův), jehož rozsáhlé podzemní prostory se dosud dochovaly. Mnohem zajímavější je však budova městské tržnice, která se nyní nachází v centru moderního Pozzuoli. Bývala to nádherná stavba s vodotryskem uprostřed a sloupy z afrického mramoru, kopulovitou střechu, pokrytou bronzovými taškami. Hořejší patro zdobily arkády, ústřední nádvoří obklopuje sloupořadí a prodejní stánky za ním připomínají orientální bazar. To vše lze spatřit ještě dnes. Ke středu se však návštěvník už nedostane. 

Pobřeží v těchto místech, bohaté na sopky a termální prameny, se totiž v těchto místech odjakživa otřásalo a stále pomalu otřásá. Tři desetimetrové sloupy z šedého cipolinu (čtvrtý leží vedle) slouží za jakési pomyslné měřítko otřesů; otvory od mořských mlžů sahají do výšky 5,7m, kam asi dříve sahala hladina moře, z čehož vyplývá, že celé antické Puteoli bylo tehdy zaplaveno. Až do začátku předminulého století se pak země opět zvedala a římská tržnice mohla být důkladně prozkoumána. Mimochodem tehdy byla podle sochy nalezené uvnitř považována za chrám řecko-egyptského boha Serapida, uctívaného rovněž v Itálii. 

Vedle těchto, dalo by se říci klasických památek, se zachovalo mnoho soukromých vil, neboť Puteoli byly venkovským sídlem mnoha slavných osobností. V jedné žil po odchodu do soukromí Sulla. Poblíž stála Ciceronova vila zvaná Academia. Tu stihl dost zvláštní osud, neboť se změnila v císařské době v koupaliště. Nebylo to ani tak ze zášti proti slavnému řečníkovi, ale proto, že na pozemku vytryskly horké prameny. 

Pokud jde o o takové potopení města, je příklad Puteoli v pravém slova smyslu tak markantní jako žádný jiný na světě.