Antický svět 

Až do posledního století před n.l. všechny lodě vezoucí zboží pro Řím přistávaly v městě Puteoli v Kampánii. Vedle tohoto přístavu měl říční přístav v Ostii nepatrný význam, byť právě zde podle pověsti přistál po útěku z Tróje hrdina Aeneas, praotec Římanů. Ancus Marcius, podle legendy čtvrtý římský král, zničil jediné větší město mezi Římem a mořem, zabral toto území a na jeho ochranu dal prý v Ostii postavit přístav. 

To je však jen báje. Ve skutečnosti byla první římská kolonie v ústí Tiberu založena teprve roku 355 před n.l. Nové sídliště mělo ještě velmi daleko k městu, dokonce to ještě nebylo ani obchodní středisko. Ostia, později rozlehlý přístav, byla tehdy jen vojenským opěrným bodem, navíc dosti primitivním. Délka pevnosti činila 190 metrů a šířka 123 metrů, zdi dosahovaly tloušťky až 5 metrů. Stavební materiál poskytly zříceniny etruského města Fidenae. Právě zde pak přistály roku 278 před n.l. lodi z Kartága, tehdy ještě římského spojence v boji proti Pyrrhovi, a o 60 let později zažila Ostia příjezd loďstva sicilského krále Hieróna na pomoc proti Hannibalovi. Odtud také vyjížděly transporty do Hispánie a Tarentu. Pomalu rostl význam Ostie. 

Příčinou růstu Ostie se však stal problém zásobování obilím pro Řím. Ostia měla příhodnou polohu, obzvlášť pro lodi připlouvající ze Sardinie. Pomalu se z ní vyvinulo běžné město a během Pompeiovy války s piráty už sloužila jako námořní základna. 

K největšímu rozmachu Ostie však došlo až v prvním století našeho letopočtu, v dobách císařů julsko-claudijské dynastie. Hlavním důvodem bylo to, že se Řím stal skutečnou metropolí obrovského impéria a potřeboval příslušné dodávky, které ve starověku mohla nejlépe splnit námořní doprava. Dosavadní hlavní přístav Puteoli se ukázal být příliš vzdáleným a malým, a proto se císař Claudius rozhodl, že uskuteční plán, nad kterým přemýšlel už Gaius Iulius Caesar - stavbu velkého přístavu v Ostii. 

Nový přístav měl být samozřejmě zajišťován hrázemi a zdmi, Claudius navíc zřídil i molo a zpevnil jej potopenou obrovskou lodí naplněnou kamením. Císař také nechal prohloubit přístavní plochu a na pomoc lodím postavil zmenšeninu majáku z ostrova Faros. To vše trvalo dvanáct let, takže otevření nového přístavu, známého jako Portus Augusti, se dočkal až císař Nero. Do Ostie pak začalo proudit obrovské bohatství a nesčetné tuny dodávek pro metropoli. 

V samotné Ostii žilo přibližně 45 000 obyvatel mnoha národností, z nichž většina byla pochopitelně spjata s obchodem nebo mořem. Město mělo prostorné fórum s velkým chrámem zasvěceným Jupiterovi, Junoně a Minervě. Hlavním ostijským božstvem však byl odedávna Vulkán, bůh ohně a kovářství. Vedle římských svatyň se však v Ostii nacházely i chrámy cizokrajných bohů, například Mithry. 

Hlavní městská třída protínala celé město v délce jedné míle a byla dokonale rovná, široká a vydlážděná. Tvořila hlavní zásobovací tepnu a přes tufovou bránu pak cesta vedla dále do asi 25 kilometrů vzdáleného Říma po levé straně Tiberu. Tato cesta byla známa jako Via Ostiensis. K ní později přibyla pravobřežní komunikace Via Portuensis 

Domy v Ostii se podobaly všem v běžných městech, stavěly se většinou z cihel. Sahaly většinou do výše několika pater, přičemž v přízemí se nacházely obchodní prostory a ve vyšších patrech nájemní byty. Nenašli bychom žádné luxusní domy nebo paláce, ty se stavěly většinou v Kampánii nebo přímo v Římě. Přístavní město by nebylo kompletní bez početných skladů, zásobáren a sýpek, které skladovaly dovezené zboží. 

Význam Ostie nijak významně nerostl ani neklesal. Ve třetím století nechali Septimius Severus a Caracalla přestavět městské divadlo, které ve svých mramorem obložených prostorách pojalo už 2700 diváků. V té době však začal úpadek celého impéria i samotné Ostie, která začala ztrácet kontakty s některými ze svých sedmi desítek měst - obchodních partnerů. Přesto však úpadek přicházel pomalu. Prázdné sýpky se změnily v lázně a zásobování Říma vynášelo stále dost. Navíc zde roku 309 n.l. nechal císař Maxentius vybudovat mincovnu. 

V téže době se v Ostii mohutně uchytilo křesťanství a místní náboženská obec se ukázala být velmi statečnou a početnou, měla také vlastního biskupa. Právě zde psal sv.Augustin část svých Vyznání. 

S přesunutím hlavního města impéria do Konstantinopole, které provedl císař Konstantin Veliký, nastává poslední část dějin Ostie. Řím začal chřadnout a spolu s ním i jeho hlavní přístav. Císař odňal Ostii městská práva, i když je ponechal přístavu a tím fakticky podepsal rozsudek pomalé smrti nad městem u ústí Tiberu. Na počátku pátého století už došel rozklad tak daleko, že se v prázdných lázních a v divadle začalo pohřbívat. Řeka v té době také už prakticky zanesla přístaviště, přinesla také malárii a Ostia se rychle vylidnila.