Illyricum

Provincie na místě států bývalé Jugoslávie, jejíž dějiny jsou protkány vojenskými akcemi a vzpourami. 


Římská provincie Illyricum ležela na východním pobřeží Jaderského moře mezi italskou oblastí Istrie a řeckou provincií Épeiros. Na severu ji od Panonie dělila řeka Dráva a jejími východními sousedy byly Macedonia a Moesia. Řekové tuto oblast znali jako Illyris barbara, neboť byla součástí mocné a nepoddajné starověké Ilýrie, na které si vylámal zuby i Filip Makedonský. Řekové sice založili některá přímořská města jako byl roku 385 před n.l. Lissus (syrakúskými kolonisty), ale jinak stála tato oblast mimo jejich hlavní sféry vlivu. 

Podrobení této hornaté oblasti si Římané rozdělili na dvě etapy. O prvních svazcích podřízenosti vůči Římu máme zprávu z roku 229 před n.l., kdy začalo Illyricum odvádět poplatky Římu za mír. To ovšem dobyvačné republice nestačilo, a tak bylo Illyricum v průběhu makedonských válek dvakrát dobyto. Plného začlenění do říše se však provincie dočkala až na počátku Augustovy samovlády roku 23 před n.l. Illyricum se účastnilo velké vzpoury proti Římu z let 6 - 9, kde si chtělo opět vybojovat samostatnost, ale Tiberius povstalce nakonec po třech letech potlačil. 

Illyricum v pozdní anticeO původních obyvatelích Illyrica toho víme pramálo. Jejich jazyk je znám jen potud, že pravděpodobně stojí na počátku současné albánštiny. Známe je ovšem jako výtečné kovotepce, kteří od 3.století před n.l. razili vlastní mince. Bojovali v kroužkovém brnění a na rozdíl od některých svých sousedů nepoužívali bojových vozů. V Illyricu se usadili kolem roku 1200 před n.l. Chudá země je nutila k námořnímu lupičství, což byl způsob, kterým se oficiálně a zcela čestně živily celé obce. 

Za císařství se provincie dělila na tři prefektury - přímořské Liburnii a Dalmatii a vnitrozemskou Iapydii. Nejvýznamnější města oblasti čítala kromě Siscie (Záhřeb) a Narony (Mostar) hlavně přístavy - Tatratica, Ader (Zadar), Salonae (Split), Epidaurum ad. Od roku 300 nesla jméno Illyricum jedna z prefektur. 

Tato provincie se stala rodištěm několika císařů vládnoucích hlavně ve třetím a čtvrtém století a také autora Vulgáty (nejrozšířenější překlad Bible všech dob) svatého Jeronýma, který se narodil roku 347 ve Stridu. Další místní rodák Diocletianus se poté, co se vzdal roku 305 vlády, usadil v paláci poblíž svého rodiště v Salonae, kde také dožil. Jeho osmiúhelníkové mauzoleum se pak poněkud ironicky dochovalo jako kostel. 

Blížíme se k době pádu římské říše, v jejímž rámci zůstalo Illyricum až do konce. Roku 480 si oblast podmanil Odoaker a poté jeho barbarští nástupci. Po příchodu kmene Slovanů začíná velké míšení obyvatelstva, jehož je právě Illyricum dobrým příkladem, snad ještě vedle Británie. Slované začínají budovat základy Černé Hory, Bosny a Chorvatska, ale místní obyvatelé žijí nerušeně, neboť Slované přes veškerou svou krutost ve svých zemích nijak xenofobní nebyli. A proto se nám až podnes dochovaly jisté zvyky, které nepatří právě ke slovanským a o kterých soudíme, že jsou právě ilyrského původu.