Antický svět 

Datum jejího narození není známo. Byla dcerou západořímského vojevůdce Bauta, franckého původu, který tento úřad zastával v letech 380 - 385. Jejím bratrem byl Arbogast, v letech 388 - 394 nejvyšší velitel říšských vojsk. Jak informuje dějepisec Zósimos, byla to žena zvláštní krásy. Aelia Eudoxia byla vyvolena za manželku pro mladého císaře Arcadia, volba byla důsledkem mocenského boje u východořímského císařského dvora. Gal Rufinus, který měl tehdy v Konstantinopoli podobné politické postavení jako Stilicho v západní říši, chtěl za Arcadia provdat svou dceru. Eutropius, eunuch a první císařův komorník, měl však na císaře takový vliv, že zabránil Rufinově rostoucí moci. Právě Eutropius zprostředkoval známost mezi Arcadiem a Eudoxií. Svatba se konala 27. dubna 395. 

Aelia Eudoxia byla líčena jako energická dáma. Zabývala se především aktivní církevní politikou. Na svůj franský původ se snažila zapomenout a podporovala u dvora protigermánské uskupení, které se podobně jako v Ravenně, v letech 401 - 2 prosazovalo za pomoci vražd a zabíjení. Arcadius a Aelia Eudoxia žili v plodném manželství. 17. června 397 se narodila dcera Flaccilla. 19. ledna 399 později tak slavná Pulcheria. 3. dubna 400 následovala dcera Arcadia, 10. dubna 401 pak toužebně očekávaný Theodosius, který se pak stal následníkem svého otce na císařském trůnu. 10. února 403 porodila císařovna dceru Marinu, 6. října 404 Aelia Eudoxia zemřela při potratu. 

Dvorní klepy se nezastavily ani před touto císařovnou. V Konstantinopoli se obecně soudilo, že byl jejím milencem jistý Ioannes. Pověsti dokonce tvrdily, že s ním počala syna Theodosia, když ze vztahu s Arcadiem rodila samá děvčata. Ioannes patřil v letech 399 - 400 k vedoucím osobnostem ve vládě a byl důvěrným Arcadiovým poradcem. Díky císařovnině přímluvě získal roku 404 úřad finančního ministerstva v Konstantinopoli. 

9. ledna 400 byla Aelia Eudoxia povýšena do hodnosti augusty. Arcadius byl poddajným vládcem, zcela jiným než jeho otec Theodosius I. Spokojen s tím, že jeho manželka reprezentovala dvůr lépe než on, přenechal jí rozsáhlé oblasti vnitřní a náboženské politiky. V roce 399 svrhla komořího, konzula a patricia Eutropia (byl to první eunuch, který získal úřad konzula, proti čemuž reptala hlavně starobylá italská senátorská aristokracie). Vzbudil její nevoli, když pronásledoval výtržnosti mnichů, kterých si císařovna vážila. U dvora představovala zvláštní monument a kdo chtěl u císaře něčeho dosáhnout, učinil dobře, když nejdříve vykonal návštěvu u ní. Od doby, kdy se jí dostalo titulu augusty, byla uznávána za vlastní panovnici. 

Eunuchové a dvorní dámy soupeřili o vliv u císařovny, mezi nimi zejména eunuch a císařovnin komorník Amantius, který ji přiměl k energickému postupu proti pohanům. V tomto smyslu prosadila v roce 401 zavření pohanských chrámů v Gaze v Palestině. Pak zde byly dvorní dámy Marsa, Castricia a Eugraphia. Marsa byla bohatá vdova a roku 404 vedoucí oponentka u dvora proti neoblíbenému konstantinopolskému biskupovi Ioannu Chrysostomovi (tj. Janu Zlatoústému). Na tyto tři dámy totiž Ioannes Chrystosomos často útočil a zostouzel je kvůli jejich výstřednímu způsobu života. 

Zatímco se císař stával velkolepou palácovou figurkou a ceremoniím a protokolu se dostávalo stále vzrůstajícího významu, vyřizovala císařovna vládní záležitosti. Díky své zálibě v moci byla přístupná i úplatkům. Říkalo se o ní, že je tak chamtivá, že nechá odsoudit i nevinné. Je pochopitelné, že biskup Ioannes Chrysostomos jí její způsob života vytýkal. Ve svých kázáních sice činil terčem kritiky spíše ony tři dvorní dámy, ale kdekdo věděl, že měl na mysli císařovnu. 

Aelia Eudoxia byla ortodoxnímu křesťanství velmi oddána. Po zničení chrámu v Gaze tam nechala vybudovat nádherný kostel. Zpočátku byla mezi ní a městským biskupem shoda, ale když jí však od roku 401 začal činit výčitky proti dravé lačnosti a neřestnému životu, napětí mezi nimi se zvyšovalo. Protiprávně si přisvojila pozemek, což jí Chrysostomos vytýkal. Roztržky mezi nimi využil Theophilos, alexandrijský biskup, který byl císařovnou zvýhodňován. Ioannes Chrysostomos pocházel z církevní školy v Antiochii a mezi biskupy z Antiochie a Alexandrie docházelo často ke sporům o prvenství. Theophilos, jenž byl od roku 385 až do své smrti roku 412 alexandrijským biskupem, byl typickým zástupcem alexandrijských biskupů, bažících po moci, kteří se všemi prostředky snažili prosadit nároky na vedení alexandrijské církve ve východní říši. 

S obratnou diplomacií a císařským souhlasem se zabýval sesazením a vypovězením Ioanna Chrysostoma. Prostý lid hlavního města však věrně stál při svém biskupovi. Ve městě došlo ke vzpourám a k nepokojům. Poctivě a upřímně, přece tak nediplomaticky, jak to jen bylo možné, držel štvavé kázání proti celé císařské rodině. Roku 404 byl z hlavního města vypovězen. Ještě v arménském exilu přirovnával císařovnu k pochybným ženským postavám Starého i Nového zákona. 14. září roku 407 ve svém vyhnanství zemřel. O tři roky přežil císařovnu, která zemřela 6. října 404. Aelia Eudoxia byla pochována v konstantinopolském apoštolském kostele. Tam nalezl roku 408 místo svého posledního odpočinku také její manžel Arcadius. 

Jejich nejstarší dcera Flaccilla pravděpodobně zemřela již v dětském věku, v každém případě není jmenována mezi dětmi, které přežily Arcadia. Dcera Arcadia následovala příkladu své sestry Pulcherie, neprovdala se a prožila svůj život v oddanosti církvi. Zemřela roku 444. Dcera Marina následovala stejný vzor a žila v císařském paláci jako v klášteře. Zemřela 3. srpna 449. Co se týče energie a přitažlivosti, žádná z ostatních dcer se nevyrovnala Pulcherii.