Antický svět 

Tento sochař byl činný kolem poloviny 5. stol. př.n.l. Pocházel z Eleuther (ty leží v Attice), ale pracoval především v Athénách, z čehož snad můžeme usuzovat, že měl athénské občanství. Ve starověku byl pokládán za žáka bronzíře Ageladova. Výrazně se u Myróna projevuje vliv dórské tradice a školy archaických bronzířů.

Tento sochař je výjmečný nejen svými díly, o nichž se ještě zmíníme, ale také proto, že se mu podařilo překonat starý způsob zobrazování tím, že vtiskl jako první v Řecku svým sochám pohyb, a to dokonce s takovou zručností, že ani pozdější sochaři nebyli s to ho překonat v obratnosti s jakou vyjadřoval pomocí postoje pohyb. Na druhou stranu jeho sochy nevyjadřují žádné hnutí duše tedy náladu, myšlenky a rozpoložení zobrazované osoby. Ostatně zobrazování těchto vlastnstí se rozvinulo hlavně až v dobách pozdějších, nikoli v době umění archaického po řecko - perských válkách, do něhož Myrón spadá. Kvůli složitosti postavení těl soch, díky níž dosahoval iluze pohybu, musel Myrón pracovat s bronzem, jinak by jeho sochy neudržely rovnováhu.

Zde může jít příkladem snad jeho nejslavnější socha Diskobola, jehož tělo je silně nakloněno kupředu. Diskobolova levá ruka se dotýká lehce kolena, které Diskobolos vysouvá stejně, jak to činí atleti dnes před dvojitou otáčkou. Tělo svým předklonem dodává soše zhoupnutí a rozmach pomáhájící vrhu. Velmi zajímavé jsou vlasy postavy, které netvoří prstence, jak to odpovídá technice odlévání, ale jsou krátké se sotva znatelnými kadeřemi. Hlava mladíka s pohledem míří dozadu k disku. Upírá se naň celá jeho pozornost. Socha zachycuje jediný okamžik atletova života, kdy se plně soustředí na hod, přičemž nemyslí na nic jiného. Tento nedostatek, nebo spíše vlastnost jeho soch, byl Myrónovi a zvláště Diskobolovi vyčítán, takže s názory na tuto sochu se ve starověku setkáváme někdy velmi rozdílnými, přičemž někteří kritici až zapomínali na Diskobolovu technickou dokonalost.

Dalším známým sochařským dílem, které se nám, byť pouze v kopii, zachovalo, je sousoší Athény a Marsya žasnoucího nad flétnou, kterou Athéna vynalezla a záhy zahodila. V napůl lidské napůl zvířecí tváři Marsyově se zračí úžas i touha, přízačná pro tyto tvory, po tomto nástroji, kterého si Athéna již skoro nevšímá. Toto sousoší je zároveň vykládáno jako alegorie protikladu řeckého a barbarského světa.

Je velká škoda, že se nám od Myróna nezachovalo více prací jako například jeho socha Dia, která stála v Římě v edikule na Kapitolu, kterou nechal postavit císař Augustus, nebo další sochy atletů a bohů o nichž se často zmiňují klasičtí autoři. V Olympii bylo například od něho čtyři bronzy zpodobňující vítěze. Myrón byl mimo jiné velmi proslaven svými sochami zvířat zvláště pak krav.

V Egyptě, Řecku a i jinde vznikla díla velkolepější a dříve než ta Myrónova, avšak jsou to práce neosobní, a třebaže snad kásnější nevybočují z běžného pojetí a zobrazování. Totéž platí o starších řeckých sochařích, kteří již označovali svá díla jako Anténór, Archermos, Kritios, Nésiótés nebo Onatás. V tom, že Myrón jako první překročil rámec běžnosti a přišel s novým převratným pojetím vykreslující dokonale pohyb, a to už ani nehledě na jím vytvořená nádherná díla, tkví jeho velikost.