Antický svět 

Slavný epický a didaktický básník Publius Vergilius Maro se narodil 15.10.70 před n.l. v zámožné venkovské rodině v Andes u Mantovy. Vzdělání získal studiemi v Cremoně a Miláně, pokračoval v nich i v Římě. Zde se stal žákem rétora Epidia, u něhož studovali i Marcus Antonius a Octavianus; učil se však také filosofii, biologii a matematice. V průběhu studií si získal některé zajímavé přátele, nejznámější je určitě Maecenas. 

Kvůli svému chatrnému zdraví a nemalé ostýchavosti se rozhodl pověsit řečnickou dráhu na hřebíček a začal číst díla řeckých mistrů pera. Brzy je také napodoboval. K mistrovství v poezii jej dovedl legát Marca Antonia, básnicky činný Asinius Pollionus. Ten dal impuls k napsání sbírky deseti idyl z pastýřského prostředí nazvaných Bucolica - Zpěvy pastýřské. Vznikly v letech 45 - 37 (?) před n.l. Jsou to v podstatě napodobeniny Theokritových idyl, ale méně pravdivé. V básních se místy objevují pravdivé náměty ze života tehdejšího Říma (např. v první a deváté básni se zrcadlí konfiskace půdy pro Augustovy veterány), ale většinou jde v eklogách o čistě vymyšlené příběhy - např. dvě básně jsou o básnických soubojích pastýřů, další dvě o trápení s láskou atd. 

Vergilius se v průběhu psaní Bucolic dostal do nedobré situace, neboť konfiskace majetku, o které psal v první básni Zpěvů pastýřských, se dotkla i jeho a byl mu sebrán otcovský statek. Jeho mocní přátelé jako byl Pollionus mu pomohli k návratu majetku, ale již o rok později (40 před n.l.) se situace opakovala. Nyní však již Vergiliovi statek nevrátili, ale Maecenas mu náhradou věnoval jiný. Po vydání Bucolic se Vergilius zbavil existenčních problémů - získal podporu mocných a solidní majetek - a mohl se naplno vrhnout do skládání veršů. Žil střídavě na několika místech včetně Říma, ale nejvíce si vážil možnosti pobývat v jižní Itálii kvůli mírnému podnebí. 

Vergilius se dostal do Maecenatova básnického kroužku, který navštěvovali ti nejlepší básníci tehdejšího Říma, mj. i Horatius, Plotius Tucca a jiní, podobně dobře známí spisovatelé. S Horatiem pojilo Vergilia dokonce osobní přátelství. V průběhu velkých změn, které vedly ke vzniku principátu psal Vergilius novou sbírku básní. Dokončil ji roku 30 před n.l. a nazval ji Georgica - Zpěvy rolnické. Dílo dnes definujeme jako didaktický epos o čtyřech knihách, který nadšeně pojednává postupně o polním hospodářství, sadařství a vinařství, dobytkářství a na závěr o včelařství.Dílo vzniklo v podstatě na zakázku Maecenata, který chtěl povzbudit pokleslý zájem o zemědělství. Vergilius zvládl látku výborně - z nepříliš zábavné látky učinil pomocí drobných příhod zajímavou směsici, kterou považujeme za nejlepší didaktické dílo antiky. 

Hned po dokončení Georgic se Vergilius dal do skládání nového eposu, který slíbil Augustovi. Po jedenácti letech práce knihu zhruba dopsal. Tehdy se rozhodl navštívit Řecko a Malou Asii, neboť chtěl prohloubit svá studia a pracovat v klidu na eposu. V Athénách potkal Augusta, který se vracel z východních provincií a v podstatě ho donutil - snad kvůli básníkovu špatnému zdravotnímu stavu - k návratu do vlasti společně s císařem. Avšak již na cestě básník onemocněl a v Brundisiu dne 21.9 roku 19 před n.l. zemřel. Na vlastní přání ho pohřbili u Neapole. 

Vergilius prý při umírání prosil, aby byl epos o dvanácti knihách zničen, neboť nebyl zcela dokončen. Nakonec ho přesvědčili, aby ho odkázal svým přátelům, i když pod podmínkou, že dílo nevydají. Nebylo ho však dbáno. Na přímý Augustův rozkaz bylo dílo podrobeno rozsáhlé redakci, která vyškrtala vše zbytečné, ale nic nepřidala. Tím se vysvětlují občasné nesmysly v textu nebo nedokončené verše. Dílo bylo tedy nakonec vydáno pod názvem Aeneis. Epos svým obsahem navazuje na Homéra, ale i na staré římské báje. 

Dvanáct knih eposu: 
1) Vypráví o prvních sedmi letech pouti Aenea ze zničené Tróje, o úkolu, který dostal (založit v Itálii město); bouře jej nakonec zažene ke Kartágu, kde ho přijme královna Dídó. 
2) Vypráví o bojích v Tróji (Aeneas to vypráví Dídó) 
3) Útěk z Tróje 
4) Mezi pány svých kmenů vzplane láska, ale Aeneas musí jet dál. Dídó Aenea prokleje, zaviní věčné nepřátelství mezi Puny a Římany a spáchá sebevraždu. 
5) Aeneas na Sicílii 
6) Příjezd do Itálie, výprava do podsvětí. Tam Aeneův otec předpoví slávu Říma i to, že za Augusta nastane nový zlatý věk 
7) Přistání Aeneových mužů v Latiu. Mstivá bohyně Juno zkazí svatbu mezi Aeneem a Lavinií, dcerou krále Latia. Místo toho začíná válka mezi Aeneem a druhým nápadníkem, rutulským králem Turnem. 
- další knihy pak popisují průběh války. Nakonec se o výsledku války rozhodne v souboji mezi Turnem a Aeneem, který trójský princ vyhrává. 

V Aeneis získali Římané skvělý národní epos. Zdůrazňují se v něm ctnosti, které se považovaly za ideální pro správného Římana. Vergilius zde také odůvodňuje právo Říma nad vládu nad světem Epos si získal téměř okamžitě velikou oblibu, dokonce se používal ke věštění. Četl se i ve středověku, první přepisy díla se nám dochovaly již z 5.století. Aeneis se stala vzorem pro epiku středověku i novověku. 

Vergilia považujeme za největšího básníka starověkého Říma. Mnozí jej napodobovali a jeho sláva stále stoupala. Ve středověku se pak Vergilius stal osobou téměř mýtickou, vzpomeňme třeba na Dantovu procházku peklem v Božské komedii, kde mu průvodce dělá právě Vergilius.