Antický svět 

Římský polyhistor Marcus Terentius Varro byl zván Raetinus podle svého rodiště v Reate v Sabinských horách. Narodil se s největší pravděpodobností v roce 116 před n.l. Varro je sice znám především jako výborný vědec, čemuž také odpovídalo jeho vzdělání, ale rozhodně nezanedbával ani politiku. Zastával úřad tribuna lidu, kurulskou aedilitu a také působil jako praetor (roku 68 před n.l.). V roce 67 se účastnil jako legát Pompeiova tažení proti pirátům ve Středomoří. O osmnáct let později se opět ujal vojenské funkce legáta - tentokrát v Hispánii. Zde se musel po porážce svých kolegů u Ilerdy vzdát vítěznému Caesarovi. Ač zůstal přívržencem Pompeia, dal mu Caesar milost a dokonce jej pověřil organizací veřejné knihovny, kterou Caesar hodlal založit. I když s v této funkci vzdálil z veřejného života, zůstal pompeiovcem, a proto ho také postihla proskripce Marca Antonia. Měl celkem štěstí, že neztratil život, ale jeho vila byla vyrabována a mnoho jeho dosud nezveřejněných spisů zničil oheň. Teprve nástup Octaviana Augusta znamenal pro Varra klid na práci. Spisovatel zemřel roku 27 před n.l. ve věku nedožitých devadesáti let. 

Varro byl podle pozdější tradice muž poctivý, lpící na starém republikánském systému vlády, který se však nevyhnutelně přežil. Pověstná je pak jeho učenost a především píle, se kterou psal knihy. Podle vlastní poznámky napsal do svých 78 let celkem 490 knih, nakonec se počet jeho knih přehoupl přes 600. Přesně to pak činí těžko uvěřitelných (a kvalitních!) 74 literárních děl v 620 knihách. Z této obrovské sumy knih se nám zcela dochovalo jen jediné dílo o třech knihách - spis Zemědělství, ve kterém se autor snaží podobně jako Vergilius v Georgikách, apelovat na lidi, aby začali pracovat v zemědělství. Kniha má formu tří rozhovorů o polním hospodářství, chovu dobytka a včelařství a drůbežářství. 

Dalším poměrně solidně zachovaným dílem Varra je gramatický spis Latinský jazyk, z něhož známe velké části z 5.-10.knihy; původně měl spis 25 knih. Jde o autorův pokus o úplnou latinskou mluvnici. Kromě díla samého víme i o doplňcích všímajících si například historie jazyka. 

Jelikož Varra přitahovala nejvíce trojice věd filologie, filosofie a poezie, sepsal značně rozsáhlé dílo (150 knih), které mělo být jakýmsi průnikem mezi všemi třemi disciplínami. Spis nazvaný Menippské satiry pak vznikl především za Varrova mládí. Směsí prózy a veršů v něm probíral nejpestřejší náměty, filosofické názory různých škol, předsudky, neřesti, přepych, události z tehdejšího života, mísil latinu a řečtinu a žertem psal o vážně míněných věcech. Podobný charakter a cíl mají Nepravé tragédie o 76 knihách. V něm z historických událostí vycházel k filosofickým teoriím. 

Z literárně - historických děl se nám dochovaly zlomky o dílech jako O básnících, Básnické druhy, Plautovy komedie, Počátky divadla a jiných. Z historických děl jsem vybral jeho Letopisy, spis nazvaný O Pompeiovi a nejzachovalejší Podobizny. V nich Varro sepsal životopisy 700 osobností řeckého i římského světa a to tím způsobem, že proti sedmi Řekům bylo vždy postaveno sedm Římanů působících ve stejném oboru, aby ukázal, že Římané se Řekům ve všem vyrovnali. Každý životopis kromě vlastního textu obsahoval i portrét a epigram. 

Tato díla by nám jistě velmi pomohla v poznání Říma. Ještě více nás proto může mrzet ztráta Varrových děl o životě Římanů - O životě římského národa, O trójských rodech a především nejzajímavější Starožitnosti lidské. V posledně jmenovaném díle Varro shrnul veškeré vědění o člověku (samozřejmě především o Římanech), dějinách organizacích, úřadech, chronologii atd. Starožitnosti božské pak na předchozí dílo navazovaly v oblasti náboženství, kultů a kněžských hodností. 

Encyklopedického charakteru dále byly Vědy. Varro v něm navázal na Catonův pokus a soustavně vyložil gramatiku, dialektiku, rétoriku, geometrii, aritmetiku, astronomii, hudbu, lékařství a stavitelství. Za císařství pak vypustili lékařství a stavitelství a tak vznikl soubor septem artes liberales - sedmero svobodných umění. Varro pak sepsal i díla zeměpisná, právnická a snad (nebo spíš určitě) i mnohá jiná. 

Je věčná škoda, že se většina Varrových děl ztratila. Jejich psaní však nebylo zbytečnou prací, neboť z Varrových děl vycházeli mnozí jiní spisovatelé jako například i svatý Augustin ve své De civitate dei. Díky Varrovi a jeho následovníkům se nám zachovalo veliké množství antického vědění, které by jinak bylo odsouzeno ke ztrátě.