Antický svět 

Řecký spisovatel Plútarchos se narodil v boiótské Chairóneii krátce po roce 50 n.l., zemřel okolo roku 120. V mládí hodně cestoval, studoval v Athénách, Alexandrii, Korinthu, navštívil samozřejmě i Řím. V pětačtyřiceti letech se usadil ve svém rodném městě a v pilné práci zde žil až do smrti. Jeho obec mu poté postavila pomník. Byl to nejen slavný spisovatel a historik, ale rovněž kněz v Delfách. Tento muž se proslavil už za svého života a získal také přátelství císařů Traiana a Hadriana. Snad dokonce ovlivnil křesťany, kteří měli jeho názory dost v oblibě. 

Ve svých historických dílech se Plútarchos snažil popsat charaktery a skutky lidí, aby dospěl k ideálům nebo alespoň modelům chování. Jeho ctnosti chápeme jako velmi kladné dodnes - statečnost, kreativitu, benevolenci, rozhodnost, flexibilitu... Tyto ideály prosazuje autor dost tvrdě, třeba Alexandra Velikého si váží pro jeho skutky, ale haní ho za nedostatek umírněnosti a sebekázně. Plútarchos psal zvláštní formou, která ožila až relativně nedávno v paralelních životopisech Hitlera a Stalina. Psal totiž následujícím stylem. V každém ze životopisů sepsal život a skutky jednoho Řeka a jednoho Římana, kteří vynikli ve stejném oboru a poté srovnával jejich skutky. Tak chtěl ukázat, že ani řecká ani římská kultura není větší, ale že jsou si navzájem rovné, a měly by se tudíž respektovat. Tak vznikly slavné Bioi paralléloi (Srovnávací životopisy), největší dílo Plútarcha. 

Uveďme si posloupnost těchto dvojic: Théseus - Romulus, Solón - Publicola, Themistoklés - Camillus, Aristeidés - Cato Starší, Kimón - Lucullus, Perikles - Fabius Maximus, Níkiás - Crassus, Alkibiadés - Coriolanus, Démosthenés - Cicero, Fókión - Cato Utický, Dión - Brutus, Aemilius Paulus - Tímoleón, Sertorius - Eumenés, Filopoimén - Titus Flaminius, Pelopidás - Marcellus, Alexandr - Caesar, Démétrios - Antonius, Pyrrhos - Marius, Agis a Kleomenés - bratři Gracchové, Lykúrgos - Numa, Lýsandros - Sulla, Agésiláos - Pompeius. 

Kromě těchto 22 paralelních životopisů známe ještě čtyři samostatné (Arátův, Artaxerxův, Galby a Othona). Do dnešních dnů se pak nedochovala dvojice Epameinóndás - Scipio, dále životopisy císařů od Augusta po Vitellia, několika mýtických postav a básníků. 

Plútarchos napsal podle antických katalogů celkem 227 prací, většinou historicko - biografických, ovšem také šedesátku děl v oblasti fyziky, morálky, náboženství a literatury. Většina děl se nám zachovala. Právě jeho práce pomohly velmi výrazně v znovuzrození antiky, tedy v době italské renesance, která poznávala kulturu Říma z velké části skrze tohoto autora. I v dalších generacích obliba Plútarcha rozhodně neupadala, třeba Shakespeare z jeho děl vycházel při psaní svých antických dramat. Mezi jeho známé čtenáře prý patřili i Michelangelo, Luther, Rousseau, Montesquieu, Washington nebo Lincoln.