Antický svět 

Arriános se narodil v maloasijské Nikomédii někdy na sklonku 1.století n.l, možná v roce 95 n.l.. Po otci byl římským občanem a formálně patřil do flaviovského rodu, ale více o jeho rodině nevíme. Již v mladém věku se stal Arriános ve svém domovském městě knězem Démétry a Persefony, což je známkou toho, že jeho rodina patřila mezi ty váženější. Arriános měl štěstí na dobu, ve které žil, neboť Řím zažíval vrchol své moci a teprve na sklonku spisovatelova života docházelo k rozkladným jevům. 

Je docela možné, že Arriánova cesta za vzděláním vedla i do Athén, každopádně jeho život Řecko velmi ovlivnilo. V řeckém Épeiru totiž v Níkopoli sídlil filosof Epiktétos, které zájemce učil své stoické filosofii. Arriános se stal výborným žákem výborného učitele, pečlivě si vypisoval filosofovo učení i styl jeho výroků. Tyto spisky se pak staly jediným zdrojem poznání Epiktétova učení, neboť filosof sám nezanechal žádný spis o své filosofii. Z původních osmi knih se nám dochovaly čtyři a několik zlomků. V úplnosti se nám zachovala takzvaná Rukojeť, která obsahuje stručný souhrn stoických mravních principů. 

Brzy po vystoupení z Epiktétovy školy se dal Arriános do služeb císaře Hadriána, který, jak se zdá, si mladého úředníka oblíbil a Arriános mu mohl být vděčen za svůj služební postup. O jeho úřední dráze nevíme dostatečné množství informací. Víme třeba to, že v roce 130/1 n.l. podnikl cestu podél černomořského pobřeží a napsal o tom císaři Hadriánovi spis nazvaný Plavba po Černém moři, který se dochoval. Jeho další cesty vedly určitě do provincií Noricum a Pannonie a možná do Galie a Numidie a možná souvisely s nějakou neznámou vojenskou nebo úřednickou funkcí. 

Vrcholem Arriánovy úřednické dráhy bylo jmenování správcem Kappadokie, kde strávil několik let. Musel odrážet nájezd Alanů, byl úspěšný a navíc napsal o těchto kočovnících dílo Dějiny Alanů (našel jsem i název Výprava proti Alanům), z něhož se však zachovalo minimum. V roce 136 n.l. uveřejnil Arriános další spis s vojenským námětem - Taktické umění. Kniha se skládá ze dvou částí, v té první popisuje autor taktiku Řeků a Makedonců, v druhé se věnuje organizaci a taktice římské jízdy. V tomto roce byl možná také odvolán ze své funkce správce provincie. Když zemřel císař Hadrián, zanechal možná Arriános své úřední dráhy a věnoval se více psaní. Jeho novým domovem se staly Athény, v nichž se stal prvým archontem a čestným občanem. 

V Athénách měl Arriános vše potřebné pro svoji spisovatelskou práci. Jeho prvním dílem vzniklým v Athénách je spis O lovu, který doplňuje stejnojmenné Xenofóntovo dílo. Svou další činností ukázal Arriános, že míří k vyšším cílům - sepsal několik dějin států na východě. Jejich názvy asi hovoří za vše - Tažení Alexandra Velikého, Dějiny Alexandrových nástupců, Dějiny Bíthýnie, Dějiny Parthie a Pojednání o Indii. Z těchto knih jsou ztraceny Dějiny Alexandrových nástupců o deseti knihách, Dějiny Bíthýnie o osmi knihách, které zpracovávají dějiny státu do roku 75 před n.l. a Dějiny Parthie, které se věnují Traianovu parthskému tažení. Jen podle jména známe Arriánovy životopisy korintského politika a vojevůdce Tímoleonta (4.stol.před n.l.) a uchazeče o syrakuský trůn Dióna (408? - 354 před n.l.). Arriános možná také napsal životopis lupiče Tillibora, který zužoval maloasijskou Mýsii. O konci Arriánova života není nic bližšího známo, nevíme ani kdy a kde zemřel. Je jisté, že se tak stalo před rokem 180 n.l., Slovník antické kultury uvádí datum 175 n.l., což však nemůže být jisté. 

Tažení Alexandra Velikého zaujímá hlavní roli v celém díle Arriána, je na něm vidět veliká snaha autora vystihnout i po čtyřech staletích reálie Alexandrovy anabáze. Arriános se pokládal za pokračovatele Xenofónta a skutečně od něj převzal mnohé postupy vyprávění. Za zdroj mu sloužila hlavně dnes ztracená díla Ptolemaia, jednoho z makedonských důstojníků a zakladatele faraónské dynastie v Egyptě a stavitele v Alexandrových službách Aristobúla z Kasandreie, který doplnil celou řadu drobných příhod do Arriánova spisu o sedmi knihách. Kromě těchto dvou zdrojů používal Arriános také zápisky velitele loďstva při ústupu z Indie Nearcha a pozdějších autorů Megasthéna a Eratosthéna. Tažení Alexandra Velikého je dodnes velice čtivá kniha zachycující celé tažení a tedy dobře sloužící pro studium této doby. Na spisu je dobře znát obdiv Arriána k Alexandrovi, ale někdy také autor krále pokárá, takže spis není jednoznačně jednostranný. Přes některé nedostatky díla je Tažení Alexandra Velikého asi nejlepší zachovanou starověkou knihou na toto téma.