6. 4. 2015
Ammianus Marcellinus
Historik navazující na Tacita, jehož hlavní cena je v zachovalých částech o letech 353 - 378.
Byl to historik řeckého původu, narodil se v Antiochii a žli mezi lety asi 330 - 390 n. l V armádě Juliana Apostaty sloužil jako štábní důstojník, tam se naučil latinsky. V 31 knihách vypsal římské dějiny (Res gestae) od císaře Nervy do Valenta, a to v latině. Navazoval na Tacita, kterého si vzal za vzor. Snažil se ukázat na krizi pozdní císařské doby, na hospodářské a společenské problémy. Jeho dílo je protkáno národopisnými odbočkami, v nichž autor ukazuje své všestranné vědomosti.
Nejvíc sympatií měl u něho Julianus pro svůj protikřesťanský postoj. Jeho styl je barvitý, přetížený metaforami a těžko přehlednými periodami, vyznačuje se moralizujícím pesimismem a sarkasmem. Dramaticky a pateticky předvádí osoby a děje, dějiny pojímá jako "dílo nanejvýš řečnické", vkládá řeči sestavené podle rétorských předpisů a psychologické portréty hodné Tacita. Byl plně zaujat klasickou dobou i klasickým vzděláním, což ho vedlo někdy k nereálnému hodnocení doby, ve které žil a k přesvědčení, že hromadící se problémy se dají vyřešit prostým návratem ke starým tradicím a mravům. Z jeho díla se zachovalo 18 knih, v nichž jsou vylíčena léta 353 - 78, autorem prožitá.