Antický svět 

Řecký filosof Sokrates je prvním z trojice nejslavnějších řeckých filosofů, důležitý jak pro svoji filosofii, tak i množství a kvalitu žáků, které vychoval. Je rovněž vzorem helénských ctností. Sokrates se narodil v roce 469 před n.l. v Athénách. Jeho otec Sófronikos byl sochař, jeho matka Fainareté pracovala jako porodní bába. Sokrates se vyučil stejnému řemeslu (nebo spíše umění) jako jeho otec, ale později se začal plně zabývat filosofií, což patřilo později také k hlavním důvodům sporů mezi ním a jeho ženou Xantipou.

Jako mladý muž zažil Sokrates rozkvět demokratických Athén za Perikla i úpadek za peloponéské války. Během ní se dokonce zúčastnil tří válečných výprav. Několikrát projevil značnou statečnost - například u Poteidaie zachránil život raněnému Alkibiadovi. Po námořní bitvě u Arginus (406 před n.l.), kde Athéňané zvítězili, ale bouře znemožnila zachránit posádky potopených lodí a vylovit utonulé, a tak byli vítězní stratégové naprosto nespravedlivě obviněni a šest jich bylo popraveno, byl Sokrates jediným, kdo se postavil proti rozsudku.

Další, známější příhoda také svědčí o velké osobní odvaze filosofa. Po porážce ve válce a následném sestavení oligarchické vlády, odmítl Sokrates uposlechnout její rozkaz, aby jí přivedl ze Salamíny občana odsouzeného na smrt. Několik let po ukončení peloponéské války a opětném vzniku demokracie, se dostal Sokrates před soud. V žalobě byl obviněn z "neuznávání státem uznávaných bohů, zavádění nových božstev a kažení mládeže." Proces měl zřejmě politické pozadí - Sokrata dobře znali jako kritika demokratického smýšlení Athén. Každopádně Sokrata odsoudili k smrti a filosof se s tímto rozsudkem smířil, i když prý mohl utéct. Tímto možným útěkem se zabývá Platónův dialog Kritón. Sokrates tam mimo jiné vyslovuje myšlenku, že občan je vázán naprostou poslušností vůči zákonům státu, jestliže se rozhodl v něm žít. Sokratův život skončil tedy popravou v roce 399 před n.l.

Sokrates během svého života nenapsal žádné dílo a o něm i jeho filosofii se dozvídáme z děl jeho žáků a součastníků. Například Aristofanés napsal komedii, kde Sokrates vystupuje jako představitel nových myšlenek o přírodě a společnosti. Xenofon ho v díle Vzpomínky na Sokrata spodobnil jako rozumného praktického muže schopného poradit svým spoluobčanům v každé životní situaci.

Sokrates se stal prvním filosofem, který si položil otázku, na čem záleží štěstí a snažil se o správné definování laických hodnot. Metodou k vyhledávání definicí se mu stal jím vynalezený systematicky vedený dialog. Argumenty a protiargumenty se mělo dojít k výsledku debaty, přičemž obě strany se snaží nalézt chyby v argumentaci soka. Tento postup je zachycen jak u Xenofónta, tak i u Platóna. Filosof se rovněž domníval, že předpokladem ctnosti a mravnosti je vědění, o kterém tvrdil, že má takovou donucovací sílu, že člověk udělá, co je dobré, jestliže to ví. V tomto Sokratově názoru je skryt i jeho postoj k athénské demokracii - hlásal, že vláda má patřit do rukou odborníků, což bylo v rozporu se systémem athénské demokracie. Platónův názor o filosofech - vládcích - je pak rozšířením Sokratova názoru. Sokrates věřil také, že vědění je síla, která činí člověka svobodným - při sloučení myšlenek tohoto odstavce můžeme říct, že se řadil mezi idealistické demokraty.

V obžalobě, která stála Sokrata život, byl i článek o zavádění nových bohů. Sokrates opravdu nazval hlas svého vnitřku bohem a nazval ho daimonion. Tento hlas pak měl člověka provázet celým životem a radit mu, jak se v některých situacích zachovat. Velký filosof tedy zemřel kvůli nepochopení (nebo nechtění pochopit) svých spoluobčanů - a samozřejmě kvůli politice. Jeho nejslavnějším výrokem je určitě slavné "Vím, že nic nevím." Toto se vykládalo různě, zjednodušeně se dá říci, že Sokrates zjistil, že člověk nemůže vědět všechno, a čím moudřejší je, tím více si to uvědomuje. Další slavný výrok zní "Poznej sama sebe!" Tím chtěl filosof upozornit, že nejvíce bychom měli znát své vlastní nitro a svůj daimonion a až poté zkoumat jiné a okolní věci. O jeho hádavé a hašteřivé ženě Xantipě se toho napovídalo až moc...