Antický svět 

Řecký filosof Pythágorás se narodil mezi lety 580 a 570 před n.l. na Samu. Zprávy o jeho životě jsou poměrně hodně nespolehlivé. Nevíme jistě, kdo byl jeho učitelem, kam cestoval (prý do Orientu, Egypta,...) a podobně. Je však jisté, že asi roku 530 před n.l. emigroval do Krotónu v jižní Itálii. Důvody opět nejsou zcela jasné, ale s největší pravděpodobností ho doma pronásledoval tyran Polykratos, známý ze Schillerovy balady Prsten Polykratův. V Itálii založil Pythágorás nábožensko - filosofickou společnost s přísnými zásadami a tento typ školy se později velmi rozvíjel a našel mnoho následovníků, dokonce i v křesťanských školách, neboť pevně zakládala na víře v božské věci. Odtud tedy vychází značný vliv Pythagora i jeho následovníků. Více o životě filosofa nevíme, snad zemřel okolo roku 510 před n.l. - možná při pronásledování za jeho myšlenky. 

Pythágora zná většina lidí spíše jako matematika, autora dvou základních matematických pouček. První z nich si jistě vybaví každý, jde o Pythágorovu větu. Pro připomenutí - obsah čtverce nad přeponou je roven součtu obsahů obou čtverců nad odvěsnami. Druhá z těchto notoricky známých konstatování hovoří o tom, že součet úhlů v trojúhelníku se rovná dvěma pravým úhlům (tedy 180 stupňům). Pythágorás skutečně byl vynikající matematik, ale tuto vědu nebral jako speciální obor, ale postavil ji do středu své filosofie. V číslech spatřuje pythágorejská nauka vlastní tajemství a stavební prvky světa. Je jeho pralátkou, praprincipem všeho. Pythágorás říkal, že pralátkou musí být něco omezeného, a za nejlépe omezené považoval číslo. Každé z čísel od jedné do desíti má svůj vlastní význam a svou moc. Nejmocnější je pak úplná a dokonalá desítka. Harmonie světa podle Pythágora tkví v tom, že celý svět - Pythágorás ho jako první nazval kosmos - je uspořádán do číselných vztahů. Důkazem toho je pak podle filosofa hudba, kde právě on za stupnicemi a souzvuky našel číselné vztahy. 

Hudební harmonii nalézá Pythágorás i ve stavbě vesmíru. Tak jako těleso v pohybu za pohybu vydává zvuk, tak i nebeská tělesa vyvolávají nepřetržitou hudbu sfér, kterou my ovšem nevnímáme. Tato unikátní a velmi pěkná myšlenka se pak čas od času vynořovala z hlubin polozapomnění po celý starověk i středověk, zabývali se jí mnozí fyzikové či astronomové. Kepler jí dokonce věnoval spis. 

Tajemství vzniku světa a jeho udržování nehledá Pythágorás na rozdíl od Miléťanů v nějaké pralátce, ale v prazákonu, totiž v neměnných číselných vztazích mezi elementy světa. Kdo zná periodický systém prvků, musí uznat, že Pythágorás měl opravdu geniální a pravdivou předtuchu. Přes tyto své poznatky se sám nepovažoval za mudrce. Filosofům se do té doby říkalo "sofos", tedy mudrc. Až právě Pythágorás považoval titul za přemrštěný a nazval se skromněji "filosofos", přítel nebo milovník moudrosti. 

Kromě této své pozůstalosti - obrovské a hodné jeho génia - nám filosof zanechal i výše zmíněný spolek lidí, pythagorejců. Tento v podstatě náboženský řád stál na pevných pravidlech a na víře ve svého Mistra - Pythágora. Pythágorejci pěstovali učení asijských orfiků, tzv. orfismus, což je v podstatě nauka o převtělování duší. Než se duše dostane do lidského těla (= hrob duše; Empedoklés se vyjádřil o lidském těle jako o klenuté jeskyni), musí projít všemi živočišnými těly, tedy těly suchozemských, vodních i létajících živočichů, což trvá 3000 let (pravděpodobně zde opět nejde o konkrétní časový údaj, ale o nesmírně dlouhou dobu). 

Členové museli slíbit, že nezabijí neútočné zvíře, budou žít zdrženlivě a skromně, každý večer zpytovat své svědomí. Byli také zavázáni k mlčenlivosti a poslušnosti, čímž vlastně ve městech vytvořili vlastní diasporu, často velmi vlivnou. Pod vlivem Pythágora měli tito lidé zpravidla aristokratické názory, což jim vynášelo časté pronásledování - na jedno z nich snad doplatil životem i sám Mistr. Pythagorejci přijímali i ženy a právě ty, vzdělané vedle domácích prací i ve filosofii, se staly ideálem antické ženy. Mistrovi následováni velmi podporovali vzdělání, hudbu, gymnastiku a lékařství. Přestože pythagorejský okruh nevydržel zrovna dvakrát dlouho, zůstává pozoruhodným pokusem o skloubení náboženství a filosofické myšlenky. 

Nauka Pythágora je známa především ze spisů Filoláových, od Mistra se nám nedochovalo absolutně nic. Vliv jeho učení nekončil jeho smrtí a rozehnáním jeho "řádu". Naopak, byl živý po celý starověk a po zlomu století dokonce došla vážnosti škola novopythagorejců, kteří vycházeli z učení Pythágora, tehdy už půl tisíciletí mrtvého.