Antický svět 

Předchozí článek: Pád západořímské říše

Kdybyste měli tu možnost a zeptali se nějakého obyvatele Byzantské říše z kteréhokoliv období její více než tisícileté existence na jeho národnost, asi by Vám odpověděl "Jsem Romaios (Říman), občan Římské říše." Název Byzanc nebo Byzantská říše je jen výplodem moderních historiků a pod takovým názvem ji v jejích dobách lidstvo neznalo. Název je odvozen od původně malé osady Byzantion na jejímž místě dal císař Konstantin roku 324 n.l. vystavět město pojmenované ne zrovna překvapivě Konstantinopol.

Tento rok je jedním z možných počátků datace Byzance. Další možností je za start označit rok 395 n.l., rok, kdy se rozdělila Římská říše na západořímskou a východořímskou část. Nebo rok 476 n.l., kdy byl sesazen poslední západořímský císař. Já osobně však dávám přednost roku 610 n.l. Toto je pro mě datum, kdy končí antika jako taková (obecně je ale za konec antiky považován rok 476 n.l.) a začíná definitivně nová éra. 

V druhé polovině 6. století, když Justinián Veliký dobýval jednu bývalou provincii Římské říše za druhou, se zdálo, že jeho sen o znovuobnovení impéria v jeho původních hranicích se naplnil. Bohužel velikost východořímské říše byla jen iluzí. Všechny války, které císař vedl, jednak vyčerpaly státní pokladnu a také značně zpustošily dobytá území. Po Justiniánově smrti se na říši vrhli ze severu Avaři a Slované a z východu Peršané, kteří začali prožívat podobnou renesanci, jako jen před pár lety Byzantinci. Na počátku 7. století, když na východořímský trůn nastoupil po převratu císař Phokas (česky také Foka), dostoupila krize vrcholu. Celá společnost se otřásala nepokoji, všude vládla anarchie a říše se smrskávala před očima. Na jihu dobyli Peršané téměř celou Malou Asii, na severu několikrát stanuli téměř před branami Konstantinopole kočovní Avaři. Říše stála nad propastí zkazy. 

Naštěstí pro Byzanc se aktivity ujal správce tehdy nejklidnější části říše, kartaginského Exarchátu, Herakleios. Ovládal celou severní Afriku a byl jedním z nejvlivnějších mužů říše. Odplul do Konstantinopole, nechal popravit Phokase a ujal se roku 610 vlády. Neměl to však jednoduché. Nejen tlak vnějších nepřátel, ale taky otřesená morálka vlastního obyvatelstva, jež nemělo chuť bránit říši, která jim byla tak cizí. 

Celých třicet let Herakleiovy vlády bylo ve znamení boje o přežití říše. Dokonce zpočátku vážně uvažoval o tom, že svou vládu a celý dvůr přesídlí do bezpečného Kartága. Pak ale přistoupil ke kroku, který zřejmě integritu říše zachránil. Reorganizoval státní správu a vytvořil systém "themat", jakýchsi krajů nebo okresů velkých asi jako naše republika. Každé "thema" mělo vlastní správu a hlavně vlastní armádu, která měla bránit vlastní půdu, což byla výrazná změna oproti systému žoldnéřské armády, skládající se z příslušníků různých kmenů ze všech koutů říše. Tato nová armáda získala charakter jakési domobrany a dramaticky se zvýšila její bojová morálka. 

Sotva ale Herakleios porazil po vyčerpávajících válkách Persii, vyskytl se nový hrozivý protivník - Arabové. S nimi si už Byzanc neporadila. Postupně ztratila znovudobytá území: Egypt, Sýrii, Palestinu. V několika dalších letech pak i celou severní Afriku, která tak po téměř tisíci letech přestala být politickou součástí Evropy. 

Další události už nemají s tématem našeho webu mnoho společného takže už jen ve zkratce. V průběhu doby, tak jak se střídali silnější i slabší vládcové byla i Byzanc tu silnější, tu v úpadku. V podstatě můžeme říct, že během středověku Byzanc ovládala dnešní Řecko, Turecko, země bývalé Jugoslávie, Bulharsko a měla silný vliv na Sicílii a jižní Itálii. 

Když se úvodní nápor Arabů zastavil, dostala Byzantská říše zase prostor k nadechnutí. Vláda makedonské dynastie na konstantinopolském trůnu znamenala druhý zlatý věk Byzance. Toto vzepjetí bylo oslabeno během 12. století a definitivně ukončeno prvním dobytím Konstantinopole. Stalo se tak díky čtvrté křížové výpravě, které měla právě přes Byzanc přejít do Svaté země, ale díky politice a intrikám nakonec skončila vypleněném jednoho z nejkrásnějších měst tehdejšího světa. Byzanc se rozpadla na množství menších území a svého někdejšího lesku už neměla nikdy dosáhnout. 

Jako osudový okamžik se pro Byzantskou říši ukázal nástup Osmanských Turků. Od počátku 12. století postupně v jejich prospěch říše stále ztrácela další a další území. Agónie říše pak vyvrcholila roku 1453. V tu dobu už říši tvořilo vlastně jen samotné město Konstantinopol (dnešní Istanbul) a pár maličkých městeček a území. Politicky byla říše naprosto nedůležitou. Neměla téměř žádnou armádu ani loďstvo. Přesto osmanský císař musel napnout všechny síly, aby toto symbolicky veledůležité místo dobyl. 29. 5. 1453 se mu to podařilo. Spolu s pádem města skončila i historie Byzance.

Navazující článek: Hérakleios