Antický svět 

Předchozí císař: Tiberius

Gaius Caesar, třetí syn Germanica a Agrippiny starší, se narodil roku 12 n.l. v Antiu (dnešní Anzio v jihozápadní Itálii), i když místo narození je sporné. Když byl jako malé dítě s rodiči v Germánii, nosil miniaturní vojenské botičky (caligae), a proto mu vojáci začali říkat Caligula (Botička). Bylo mu sedm let, když jeho otec za podivných okolností zemřel, v osmnácti mu uvěznili matku i oba bratry - ty všechny pak čekala smrt. Caligula přežil, Tiberius si ho vzal s sebou na Capri. Bylo celkem jasné, že právě Germanicův syn bude vládnout říši po Tiberiově smrti, přestože císař odkázal svůj majetek i polovinu moci svému vnukovi Gemellovi.

Suetonius o jeho vzhledu napsal: 
"Byl velmi vysoký a neobyčejně bledý, měl neforemnou postavu, ale velmi tenký krk a nohy. Oči a spánky propadlé, čelo propadlé a zamračené, vlasy řídké a na temeni úplně vypadané, zato na těle byl chlupatý. Proto se tedy považovalo za hrdelní zločin pohlédnout na něho z vyvýšeného místa, když procházel kolem nebo se z nějakého důvodu zmínit o koze. Jeho obličej už sám o sobě vypadal odpudivě a ošklivě, ale on mu nadto oddával ještě zuřivější výraz a nacvičoval si nejrůznější hrůzostrašné a děsivé grimasy před zrcadlem... Tělesně ani duševně nebyl zdráv. V dětství trpěl padoucnicí, a zatímco jako mladík byl přece jen trochu při síle, občas ho náhle přepadávala taková ochablost, že nemohl skoro chodit, vstát, soustředit myšlenky ani držet hlavu zpříma. Sám si svou duševní slabost uvědomoval a někdy se zabýval myšlenkou, že půjde na odpočinek a pročistí si mozek." 

Caligulův vnitřek je složitý. Byl rozhodně megaloman, rozmařilý a okázalý, snadno se vztekal. Zachovalo se nám množství zpráv o jeho bizarním smyslu pro humor. Známý příběh o jeho koni Incitatovi, ze kterého měl udělat senátora vznikl zřejmě nepochopením některého z jeho výroků - Caligula zřejmě poznamenal, že kůň by zvládl senátorskou práci stejně dobře jako ustrašení senátoři. Další z jeho zachovaných vtípků je tento: Aby získal peníze, pořádal Caligula dražbu věcí, které zbyly po veřejných představeních. Při jedné takové příležitosti začal jeden muž usínat. Když to Caligula uviděl, nařídil dražebníkovi, aby počítal, kolikrát muž kývne hlavou. Nakonec dostal nějakou maličkost za šílenou cenu třinácti gladiátorů, neboť třináctkrát kývl hlavou. 

Když roku 37 n.l. zemřel Tiberius, stal se císařem díky podpoře prefekta praetoria Macrona jen Caligula. Senát prohlásil Tiberiův testament za neplatný a Gemella zbavil moci. Caligula tohoto mladíka formálně adoptoval za syna, ale již na počátku příštího roku jej přikázal zabít, stejně jako několik dalších osobností včetně Macrona. Avšak přeskočil jsem jistou dobu. V říjnu 37 Caligula vážně onemocněl a zřejmě zešílel. Suetonius píše o silném afrodisiaku, jiní zase o vlivu pití alkoholu, avšak prostá duševní choroba je nejpravděpodobnější. 

Nový císař byl velmi talentovaný a schopný, což uznávali i jeho nepřátelé. Stal se například výborným řečníkem, patřil také k elitní třídě co se vzdělání týče. Vojáci, kteří si oblíbili jeho otce, přenesli svoji lásku i na syna, takže podporu nejmocnější složky římského státu měl Caligula zajištěnu. I římský lid ho velmi miloval. Disponoval tedy všemi předpoklady, aby se stal úspěšným císařem. Šílenství ho však obrátilo. 

Před nemocí se zdálo, že nový císař bude velkým přínosem pro stát. Vycházel dobře se senátem, který si získal hlavně zrušením trestů za velezradu. Jezdce uspokojil jmenováním jistého množství jejich zástupců do senátorského úřadu. V určitém malém množství povýšil i některé zástupce z provincií do téhož stavu. Své soudcovské povinnosti bral velmi vážně, a dokonce je proti dřívějšku rozšířil o odvolací řízení proti rozhodnutím senátorského soudu. Tato snaha brzy zakrněla, neboť Caligula začal psát řeči pro obhajobu tak i pro žalobu a často také dával hromadné rozsudky. 

Po říjnu 37 se Caligula změnil. Jestliže dříve držel na uzdě své nectnosti, hlavně pak sexuálního charakteru, nyní je začal provozovat na veřejnosti. Prohlásil prý, že každá římská žena patří jemu a také se podle toho choval. Sám byl celkem čtyřikrát ženatý, přičemž se mu vydařilo jen poslední manželství s Caesonií, stejně temperamentní osobou jako byl on sám. Kromě toho provozoval incest se svými sestrami Agrippinou mladší, Drusillou a Julií Livillou mladší. Když prostřední jmenovaná roku 38 zemřela, dal ji jako první Římanku deifikovat - dokonce i Augustova vdova Livie se toho dočkala o tři roky později. 

Dost lidí ví o úloze císaře Nerona jako gladiátora, umělce, sportovce atd. Méně lidí však ví, že některé tyto věci dělal už Caligula. Ten fungoval jako tanečník (i v ženských šatech), zpěvák a gladiátor (se skutečnými zbraněmi). Byl asi prvním panovníkem, který se pokoušel zvládnout vládu nad říší jako vedlejší zaměstnání - a to nemohlo dopadnout jinak než špatně. 

Caligula se více méně vyhýbal veřejným funkcím, neboť chtěl soustředit ve svých rukou faktickou moc a moc úředníků omezit na nulu (je ovšem pravda, že byl čtyřikrát nebo pětkrát zvolen konzulem). Toto soustřeďování moci znamenalo někdy na přelomu let 38 a 39 konec míru se senátem, což se dá považovat za skutečný přelom v dosud stále ještě solidní vládě. Na počátku roku 39 pak Caligula opět zavedl procesy s velezrádci, čímž ztratil podporu senátu úplně. I když senátoři Caligulovi stále nechutně podlézali (na zavedení procesů odhlasovali oběti císařově Šlechetnosti), císař nechtěl přijmout příliš mnoho poct jako Caesar. Senátory na oplátku zesměšnil tím, že je donutil klusat celé míle vedle jeho kočáru. 

Caligula často hostil zajímavé podívané, které však brzy zruinovaly státní poklad. Ottův slovník naučný píše o promrhaných 720 milionech sesterciů, což bylo obrovské jmění. Císař se v průběhu roku 39 dozvěděl o komplotech některých ze svých správců provincií (Pannonie, Germánie). Rozhodl se tedy vytáhnout na sever. Před odjezdem se dozvěděl o spiknutí velmi významného důstojníka legií v dnešní Mohuči (tehdy Moguntiacum), který se jmenoval Gnaeus Cornelius Lentulus Gaetulicus. Uspíšil tedy svůj odjezd doprovázen početnými oddíly pretoriánské gardy a brzy Gaetulica i svého možného nástupce Lepida popravil. Tak skončil první pokus provinční posádky o vzpouru proti svému císaři (tedy z politických důvodů). Poté Caligula od sebe vyhnal obě žijící sestry a prodal jejich majetek. 

Zimu na rok 40 pak strávil ve vojenských táborech v Galii a na Rýně. Z plánované výpravy do Germánie sešlo, stejně jako z pozdější akce proti Británii. Za důvod můžeme brát asi nutnost vrátit se do Říma, kde si Caligula udělal velké množství nepřátel. Po návratu do Říma se dal ještě zaživa prohlásit bohem, což učinil rovněž jako první. Brzy začaly růst dva chrámy nového boha, jeden dokonce na náklad státu. 

Tehdy začala míra trpělivosti přetékat. Prefekti praetoria Marcus Arrecinus Clemens a jeho dnes neznámý kolega začali připravovat spiknutí. Caligula se to dozvěděl a oběma prefektům se nabídl, že pokud jej chtějí zabít, mohou hned. Samozřejmě odmítli. Po tomto incidentu se do příprav zapojil i senát. Nejaktivněji si vedl pretoriánský důstojník (praetor praetoria) Cassius Chaerea. Tohoto staršího muže Caligula často urážel sexuálními narážkami, při volbě hesla mu vydal vždy heslo obscénní a není divu, že vojákům byl Chaerea pro smích. 

24. ledna roku 41 se Chaerea doprovázený dvěma důstojníky srazil v kryté chodbě pod palácem s Caligulou. Spiklenci zabili Caligulu, jeho manželku Caesonii i jejich dcerušku, tehdy ještě nemluvně. Tak skončil třetí římský císař a nikdo jej nelitoval. Lidé nechtěli zprávě o jeho smrti věřit, mysleli si, že jde o Caligulův pokus o odhalení spiklenců proti sobě. Uvěřili až po nějaké době, ale žádné oslavy nepropukly. Nedá se říci, že by jej nenáviděly celé nižší vrstvy. A opět - lid se neměl úplně špatně, neboť státní aparát pracoval bez ohledu na císaře ještě dlouhá léta spolehlivě. Hodnotit Caligulovu vládu je těžší, než by se mohlo zdát - je však jisté, že tento císař svůj velký potenciál z větší části promrhal a jeho vláda nepřinesla nic moc pozitivního. Na druhou stranu, prostým lidem nepřinesla také nic negativního. Na uprázdněný císařský trůn usedl jeden z nejméně očekávaných kandidátů - Caligulův strýc Claudius. 

Následující císař: Claudius